Rekonstrukce skončila, budova ÚSTR je zakryta a nikdo neví, co se bude dít dál. FOTO: Kazimír Zádrhel, Wikimedia, CC BY-SA 4.0
FOTO: Kazimír Zádrhel, Wikimedia, CC BY-SA 4.0
Obyvatele pražského Žižkova už to nepřekvapuje. Už si zvykli, že v Siwiecově ulici stojí budova, které se právem přezdívá dům duchů. Přitom tam ještě relativně nedávno vládl čilý badatelský ruch. Jenže pak vedení Ústavu pro studium totalitních režimů neboli ÚSTR přistoupilo k rekonstrukci budovy. Stavba není dodnes dokončena a už ani nikdy nebude, přestože náklady šplhají do astronomické výše. Navíc se zdá, že to není jediná podezřelá věc spojená s vedením ústavu. Loňská kontrola ministerstva financí totiž odhalila daleko širší spektrum problémů.
Budova v současné době funguje jako smutné memento nepovedené rekonstrukce, ke které vedení přistoupilo a na niž ministerstvo financí kvůli chybám v celém postupu již nechce posílat žádné další peníze, ačkoliv se do budovy ze státního rozpočtu nainvestovalo takřka 70 milionů korun.
Poté, co bylo v roce 2017 přikročeno k rekonstrukci a stavebníci sundali původní opláštění budovy, zjistili, že nosná konstrukce moderní opláštění neunese, a bylo proto nutno vypracovat nový projekt.
Přitom vedoucí ekonomického odboru již předtím na možné problémy upozorňovala a tvrdila, že projekt lze naplánovat jinak. Navíc poukazovala na to, že stavět se mělo podle projektové dokumentace z roku 2004, takže v projektu nemohla být zahrnuta nová legislativa či změněné normy. Zmínila se i o možném předražení některých prací. Ředitel Zdeněk Hazdra na to reagoval jejím odvoláním z funkce. Jako důvod však uvedl, že nebyl s její prací dlouhodobě spokojen a sama kritika rekonstrukce důvodem odvolání nebyla. „Dnes už je tam několikátý ředitel ekonomického odboru,“ lakonicky konstatuje historik Petr Blažek, který je v ústavu zaměstnán a o situaci se také zajímá z pozice místopředsedy jedné ze dvou tamních odborových organizací. „Rada ÚSTR byla opakovaně upozorňována, co se v ústavu děje. Přesto se k tomu veřejně nevyjádřila,“ dodává Blažek.
ÚSTR si dodnes snaží vytvořit jakési alibi na svých webových stránkách, kde se rekonstrukci věnuje. Píše se tam například: „Je zjevné, že vzhledem k vývoji na stavbě, kdy se z výměny opláštění a některých dalších částí budovy stala vlivem vnějších nepředvídatelných okolností rekonstrukce celková, rostou také náklady s ní spojené. Přesnou výši nárůstu ceny zatím není možné určit, disponujeme pouze předběžnými odhady.“
Jenže hloubková kontrola, kterou v ústavu provedlo ministerstvo financí, v loňském roce potvrdila, že vedení ústavu v mnohém opravdu velmi pochybilo. V lednu 2018 mělo totiž k dispozici informace o nevyhovujícím stavu budovy z hlediska statické i požární bezpečnosti. „Tyto informace měl ÚSTR vyhodnotit tak, že realizace původního projektu bez provedení dalších technicky náročných a finančně významných opatření je již nereálná,“ píše se v protokolu o kontrole. Podle kontrolorů z informací, které byly k dispozici, jednoznačně vyplývala nutnost začít řešit celkově nevyhovující stav budovy, a ne pouze rekonstrukci vnější fasády. Ústav měl k dispozici všechny důležité informace na to, aby mohl usoudit, že provádění veškerých dalších stavebních prací v souvislosti s původním projektem je za dané situace nehospodárné a neefektivní. Ovšem vedení ÚSTR pokračovalo v provádění dílčích stavebních prací a uzavíralo další dodatky ke smlouvě. Nejpozději od února 2018 měly být veškeré činnosti související s původním projektem zastaveny, měly být provedeny pouze nezbytné úkony k zabezpečení budovy a smlouva o dílo měla být ukončena. Vedení pak mělo získat informace potřebné pro provedení celkové rekonstrukce budovy a teprve poté opětovně zahájit přípravné práce k rekonstrukci.
„Ústav nesprávně vyhodnotil informace o nevyhovujícím stavu budovy. V důsledku toho vzniká podezření na porušení rozpočtové kázně v celkové částce minimálně 54 821 588 korun,“ zhodnotili chování ÚSTR v tomto bodě z hlediska financí kontroloři.
O tom, že při rekonstrukci odtékaly peníze jinam, než měly, svědčí další poznámka v kontrolním záznamu: „Ústav provedl úhradu nákladů na likvidaci konstrukcí obsahujících azbest. Tyto náklady nebyly průkazně podloženy.“
Naprosto šokující je, že vedení ÚSTR nebylo schopno doložit některé dokumenty, které po něm kontroloři vyžadovali. Takže s odůvodněním, že nebyl dohledán, nebyl ke kontrole předložen Investiční záměr rekonstrukce, stejně jako projektantem oceněný výkaz výměr. ÚSTR to odůvodnil tím, že dokument nedohledal a nemůže potvrdit, že takový dokument má k dispozici.
Na přímou otázku, zda se může vedení ÚSTR k zjištěním ministerské kontroly vyjádřit, pro Forum 24 odpověděla Darja Čablová z Oddělení dalších agend ÚSTR: „Proces kontroly není uzavřen, a proto z ní dosud nelze nic vyvozovat. Kontrola ministerstva financí pouze formuluje doporučení nebo podezření, sama nemůže dospět k žádnému rozhodnutí ani sankci. Teprve finanční úřad může rozhodnout o tom, zda se jedná o skutečné pochybení, respektive může udělit sankci. Závěry kontroly FÚ jsou navíc na rozdíl od závěrů kontroly MF soudně přezkoumatelné a důkazní břemeno leží na straně FÚ. Kontrola FÚ v ÚSTR probíhá nyní.“ S ohledem na vážnost celé situace se lze právem domnívat, že zpackanou rekonstrukcí budovy, ale i celým hospodařením ÚSTR v posledních letech se bude muset opravdu zabývat soud.
Kvůli nejasnostem chtěli kontroloři doložit doklady k vyúčtování za likvidaci konstrukcí obsahujících azbest, tedy 25 744 830 Kč podle nabídky a smlouvy o dílo z července 2017, a 17 348 967 Kč vyúčtovaných na základě dodatků č. 2, 3 a 5 smlouvy o dílo. Přitom rozsah prací za likvidaci konstrukcí obsahujících azbest byl v nabídce pouze odhadován na základě posudku a cena za práce s azbestovým materiálem a za jeho likvidaci byla v nabídce stanovena jako celková, protože ji nebylo možné určit podrobněji. Kvůli ověření průkazného a hospodárného vyúčtování nákladů na likvidaci stavebních odpadů požádala kontrolní skupina ÚSTR o doložení dokladů dle bodu 2.2. písm. g) Smlouvy o dílo, podle kterého je součástí díla také zajištění uložení stavební suti a ekologická likvidace stavebních odpadů, včetně azbestu, a doložení dokladů o této likvidaci, včetně úhrady poplatků za toto uložení, likvidaci a dopravu. Jenže vedení ani tyto požadované doklady nepředložilo s odůvodněním, že je nemá, protože byly zhotovitelem zaslány na místně příslušný Odbor životního prostředí.
Společnost Strabag vyúčtovala ÚSTR za práce na likvidaci konstrukcí obsahujících azbest 43 093 797 Kč a za demontáž obvodového pláště 4 781 192 Kč, celkem tedy 47 874 989 Kč. Na samotnou práci si však najala subdodavatele, který práce provedl podstatně levněji. „Navýšení ceny zhotovitele za provedení těchto prací činí minimálně 38 596 097 Kč,“ píše se ve stanovisku kontrolorů. Takže úhradu těchto prostředků v porovnání s cenou těchto prací vyúčtovanou společností SUEZ Využití zdrojů, která byla subdodavatelem Strabagu, nelze považovat za hospodárně provedený výdej prostředků státního rozpočtu. „Tak značný finanční rozdíl nemohl ÚSTR zjistit, protože nepožadoval po zhotoviteli všechny relevantní informace, na které měl dle smlouvy nárok,“ píše se ve stanovisku. Náhoda? Opomenutí? Spíše jasný záměr a snaha vyždímat finance ze státního rozpočtu.
To je přece něco nejen naprosto nepředstavitelného, ale i nehorázného.
Kvůli nejasnostem a problémům ohledně rekonstrukce a jejího finančního zajištění se v prosinci 2020 obrátil písemnou interpelací na ministryni financí Alenu Schillerovou poslanec za ODS Pavel Žáček, který byl zakladatelem a také prvním ředitelem tohoto ústavu. Kromě jiného jej zajímalo, jaké byly celkové investice do budovy sídla ÚSTR a jejího vybavení, které přišly v důsledku devastace budovy vniveč, a kolik státního majetku bylo nenávratně zničeno, o kolik finančních prostředků z kapes daňových poplatníků Česká republika přišla. Z ministerské odpovědi plyne, že celková částka určená na rekonstrukci v letech 2017–2020 činila 267 milionů, z nichž vyčerpáno bylo 69,1 milionu. Jinými slovy stát zaplatil za totální devastaci budovy přes 69 milionů korun. Jako by je spláchl do kanálu.
Jen samo současné zakonzervování budovy, která v minulosti sloužila komunistickému Prognostickému ústavu, stálo 3 569 198 Kč. Podle interpelace poslance Pavla Žáčka se jedná nejen o jasné manažerské selhání, špatnou přípravu celého projektu u této důležité paměťové instituce, ale především jde o velkou ostudu. Je dobré připomenout, že současný management byl v letech 2012 a 2013 dosazen za vcelku podivných okolností sociální demokracií a zelenými.
To však není jediný problém, který v souvislosti s vedením ústavu kontrola objevila, byť z hlediska financí je rekonstrukce problémem pochopitelně největším a s ohledem na tyčící se torzo budovy také nejvíce viditelným i pro veřejnost.
Závažná pochybení, která naznačují, že mohlo jít v některých případech o tzv. malou domů, jsou totiž i v dalších oblastech. Nedostatky se týkaly pochybení při vedení účetnictví a inventarizaci majetku, pochybení v oblasti zadávání veřejných zakázek i zveřejňování smluv a také v nastavení systému vnitřních předpisů a provádění řídicí kontroly. Ve dvou případech kontrola naznačuje, že došlo k porušení rozpočtové kázně.
ÚSTR má vlastní nakladatelství, v němž formou odborných publikací prezentuje vlastní badatelskou činnost. V okamžiku, kdy byly publikace vyrobeny, příslušné oddělení ústavu vyhotovilo tzv. rozdělovník, který obsahoval rozdělení publikací dle účelu – mezinárodní výměna, distribuce povinných výtisků do knihoven, koediční partnerství, autorské výtisky, distribuce případným partnerům, rezerva apod. Tyto záznamy však byly vedeny pouze v operativní evidenci, přitom se jednalo o pohyb aktiv, který měl být sledován v účetnictví. O vydaných vytištěných publikacích jako hotových výrobcích však nebyl v účetnictví žádný záznam.
Kontrolní skupina z předložených podkladů zjistila, že v roce 2019 byly náklady na „zajištění vydávaných publikací“ ve výši minimálně 3 500 000 Kč a výnosy za prodej těchto publikací byly cca 622 000 Kč. Ústav navíc vykazoval všechny náklady v roce vzniku publikace, přitom ne všechny publikace byly v tomto roce použity, což je patrné z evidence v rozdělovníku, a náklady s rokem jejich vzniku tedy nesouvisely. Tím docházelo k úmyslnému zkreslení nákladů daného roku. ÚSTR také neprováděl aktivaci hotových knih zápisem na sklad, přičemž měl zahrnout všechny náklady spojené s vydáním konkrétní knihy a zároveň při rozdělování publikací vést správně účetní evidenci (např. analytickou evidenci, hodnotu publikací prodaných, darovaných, povinně předaných jiným institucím apod.). Vedení ÚSTR zkrátka porušilo paragrafy zákona o účetnictví, takže účetní závěrka nepodávala věrný obraz o účetnictví a finanční situaci ústavu. Nezavedením publikací na sklad navíc nebylo možné provést ani inventarizaci veškerého majetku a aktiv s dopadem vzniku rizika neprůkazného účetnictví.
S vydáváním knih souvisí další kapitola. Externí spolupráce, při které byly některým autorům vypláceny honoráře, na které by neměli mít nárok. Směrnice ředitele ÚSTR z roku 2015 totiž jasně stanovuje, že tzv. Veřejné zakázky malého rozsahu s hodnotou do 50 000 Kč budou vycházet ze znalosti trhu a ÚSTR si sám vybere dodavatele. U zakázek do 200 000 Kč pak vítěz vzejde z formální soutěže, kterou musí ÚSTR vypsat. Jak však ministerská kontrola zjistila na vybraném vzorku výdajů, některé služby související s konkrétní publikací či výstavou jsou od stejných dodavatelů fakturovány v jeden den. Je tedy více než zřejmé, že šlo o jasný způsob, jak se vyhnout vlastním pravidlům. Jako příklad uvádějí kontroloři například spolupráci s Pavlem Vodičkou na Slovníku disidentů, kde jednotlivé faktury nedosahovaly částky 50 000 Kč, „nicméně součtem souvisejících plnění byla tato hodnota převýšena“.
Ministerská kontrola odhalila na základě jasných důkazů vážné nedostatky a pochybení v řízení ÚSTR, ale vedení ústavu si stojí za svým a s ministerskými zjištěními nesouhlasí. „Závěry kontroly MF týkající se rekonstrukce považujeme za věcně nedoložené, svůj nesouhlas a konkrétní námitky jsme kontrolní skupině sdělovali jak v průběhu kontroly, tak po seznámení s jejími závěry. Naši žádost o opravu závěrečného protokolu však MF nevyslyšelo,“ konstatuje Darja Čablová.
Situace je opravdu vážná a závěry ministerské kontroly hovoří naprosto jasně. Jediným odpovídajícím krokem je okamžité odvolání vedení ÚSTR a vypsání výběrového řízení na nového ředitele. Jenže toho, kdo po Zdeňku Hazdrovi nastoupí, čeká vskutku sisyfovská práce. Musí nechat provést pečlivý finanční audit, bedlivě zkontrolovat všechny uzavřené smlouvy a poté výsledky předat odpovědným úřadům. Není přece možné, aby si pár lidí doslova zprivatizovalo instituci, která je pro chod postkomunistického státu naprosto nezbytná. Možná však šlo o záměr, aby činnost ústavu vyšetřujícího zločiny komunistického režimu byla co nejvíce paralyzována.
Podle Petra Blažka je navíc smutné, že ústav trpí značnou fluktuací: „Situaci také neprospívá nejen dění související s covidem, ale zejména absence stálého sídla a rozdělení zaměstnanců, kteří nepracují pod jednou střechou.“
