Jan Křesadlo. FOTO: Václav Pinkava/dědicové
FOTO: Václav Pinkava/dědicové
Na e-shopu FORUM najdete originální sbírku povídek Jana Křesadla Slepá bohyně. Vlastní jméno autora bylo Václav Pinkava (1926–1995) a jedná se o jednu z nejoriginálnějších postav moderní české literatury.
Slepá bohyně a jiné příběhy je soubor povídek známého a nekonformního autora, který jako spisovatel využil i své profesní psychologické znalosti. Spojujícím prvkem všech povídek jsou nejrůznější sexuální deviace, kterými jsou postiženi jednotliví hlavní protagonisté. Autor s tématem zachází decentně, nicméně se svou známou ironií a smyslem jak pro humor, tak pro tragikomičnost lidské existence. Toto vydání Slepé bohyně vychází z tištěné podoby knihy vydané nakladatelstvím TARTAROS. Oproti prvnímu vydání u nás z roku 1991 (sešitový Bestseller č. 6, nakladatelství Art-servis v Praze) je rozšířeno o tři texty – povídku Blevor, Travestii a nepublikovaný Ostrov doktora Morouse.
Znalec Křesadlova díla Jiří Peňás o autorovi napsal:
„Křesadlo od začátku vtiskl svým textům povahu provokace. Ta se na první pohled projevovala v jeho poněkud nestandardní zálibě v líčení nejrůznějších sexuálních i jiných úchylek, v pitvornostech (to je pro Křesadla mimořádně významné slovo) všeho druhu, v jakési zoologicky rujné perspektivě, která jeho příběhům dodávala často zrůdnou, hororovou atmosféru. Jeho knihy byly konzervativními kritiky označeny jako antihumanistické, dokonce ‚prasácké‘, jeho postavám upírána ‚lidskost‘, autor označován za pornografa atd. A skutečně, kdo chce, může z Křesadlových textů sestavit celý bestiář deviací, může tam nalézt desítky pozoruhodností análních i genitálních, prvky skatologické a koprofilní.
Jenomže na vyšším poschodí této vyšinuté zaujatosti nízkým a biologickým je Křesadlův smutek a Křesadlova skepse, která je v podstatě moralistická. Jeho cíl i metoda nejsou až tak příliš odlišné od velkých moralistů minulosti (de Sade, Ladislav Klíma): strhávat masky falše, podemílat ten umělý piedestal, na který se člověk ve své vratké pýše postavil, připomínat mu omezenost, trapnost a nedostatečnost jeho existence. Nezamlčovat tragismus, který v jistém smyslu začíná už jen u banálního faktu, že člověk chodí na záchod. To je druhý smysl Křesadlovy ‚pitvornosti‘. Třetí pak spočívá v nevyčerpatelné otázce, jaký to všechno má vlastně smysl, v jakém (a koho) podivném plánu jsme se ocitli.“ (Respekt 28. 4. 1997)
Kdo byl Václav Pinkava – Jan Křesadlo
Václav Pinkava byl spisovatel, básník, psycholog a polyhistor. „Začal studovat na Filozofické fakultě UK anglistiku, ale roku 1949 mu bylo studium znemožněno, když byl v rámci politických studijních prověrek vyšetřován a souzen za údajnou přípravu ozbrojeného povstání. Pro nedostatek důkazů byl osvobozen soudy tří instancí po dvojím odvolání prokurátora. Byl však jakožto ‚třídní nepřítel‘ vyloučen ze studií. Po tříletém období coby pomocný dělník na pstruhové farmě v Liběchově a po vojenské službě jako prostý vojín u Domažlic, v roce 1952, pokračoval ve studiu psychologie na FF UK, kde promoval v roce 1954. Začal pracovat jako klinický psycholog na ambulanci pro sexuální deviace U Apolináře. Roku 1968 získal doktorát.
Po srpnové invazi do Československa emigroval do Británie se svou ženou a čtyřmi dětmi. Pracoval jako klinický psycholog, vedoucí oddělení. Po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se naplno věnoval umělecké tvorbě. Za svou prvotinu, román Mrchopěvci, kterou vydalo nakladatelství manželů Škvoreckých ’68 publishers v Torontu, obdržel cenu Egona Hostovského.“ (cs.wikipedia.org)
