Ozbrojené síly Ukrajiny se ve svém odporu vůči ruské agresi neobejdou bez západní podpory. FOTO: Ukrajinská armáda/Velení ozbrojených sil Jih (se souhlasem)
FOTO: Ukrajinská armáda/Velení ozbrojených sil Jih (se souhlasem)
KOMENTÁŘ / Klíčová pomoc pro Ukrajinu uvízla na mrtvém bodě. Týká se to jak finanční podpory, kterou minulý týden zablokovalo na jednání Evropské rady Orbánovo Maďarsko, tak i pomoci vojenské. Ta pro změnu čeká na schválení v americkém Kongresu, kde se proti ní postavila podstatná část Republikánské strany.
Pro Ukrajinu je přitom přislíbená, ale dosud neschválená podpora životně důležitá – napadená země je po neúspěšné letní protiofenzivě unavená a Rusko, kterému se na rozdíl od Evropy daří nastartovat válečný průmysl, vrhá všechny síly na obsazení strategicky položeného města Avdijivka.
Závěry čtvrtečního setkání nejvyšších představitelů sedmadvaceti členských států Evropské unie byly pro Ukrajinu poněkud rozporuplné. Na jednu stranu se podařilo překonat odpor maďarského premiéra Viktora Orbána a posvětit zahájení ukrajinských (a také moldavských) přístupových rozhovorů do Evropské unie, což Volodymyr Zelenskyj označil za „vítězství pro Ukrajinu a celou Evropu, které motivuje, inspiruje a dává nám sílu“.
Maďarské obstrukce
Orbán sice s tímto rozhodnutím do poslední chvíle nesouhlasil, německému kancléři Olafu Scholzovi se jej ale podařilo přesvědčit, aby alespoň jednání opustil – a zbylé členské státy schválily zahájení přístupových rozhovorů bez něj. Na druhou stranu ale právě Maďarsko zablokovalo balíček finanční pomoci ve výši 50 miliard euro (zhruba 1,2 bilionů korun), které Ukrajina nutně potřebuje mimo jiné pro zaplacení státních zaměstnanců včetně učitelů a lékařů nebo na vyplácení penzí.
Maďarsko je dlouhodobě nejbližším ruským spojencem v rámci Evropské unie – Orbán se dokonce v polovině října jako vůbec první evropský lídr osobně setkal s Putinem v Pekingu, kde prohlásil, že jeho země „nikdy neměla zájem na konfrontaci s Ruskem, ale vždy usilovala o rozvoj vzájemných kontaktů“. Maďarsko zároveň jako jedna z posledních dvou zemí blokuje vstup Švédska do Severoatlantické aliance, který by zásadně oslabil ruskou pozici v Baltském moři.
Orbánovým zájmem je ale i uvolnění desítek miliard eur z kohezních fondů, které Evropská komise kvůli obavám o stav právního státu ve stále autokratičtějším Maďarsku na konci loňského roku zmrazila. Komise minulý týden těsně před schůzkou Evropské rady část blokovaných finančních prostředků uvolnila, což někteří vidí jako důvod, proč dal Orbán zelenou dalšímu kroku na dlouhé ukrajinské cestě do Evropské unie.
Evropský „plán B“ pro Ukrajinu
Celých 21 miliard eur (zhruba 514,7 miliard korun) nicméně zůstává mimo dosah maďarského premiéra, který je známý tím, že peníze z evropských fondů přiděluje svým příznivcům a rodinným příslušníkům. Orbán sám se netají, že hodlá zbytek unie svým vetem vydírat. „Pro Maďarsko je to skvělá příležitost dát jasně najevo, že by mělo dostat to, co si zaslouží. Ne polovinu a pak čtvrtinu, musí dostat všechno,“ prohlásil maďarský premiér.
Maďarské veto pomoci Ukrajině není možné v rámci Evropské unie obejít. Ostatní členské státy už ale dávají najevo, že jsou připraveny se dohodnout na vytvoření zvláštního fondu, který by stál mimo struktury EU – a nezávisel by tedy na Orbánově rozhodnutí. „Nyní je nutné pracovat na možných alternativách, abychom měli řešení pro případ, že nebude možné dosáhnout jednomyslnosti,“ prohlásila Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise. O „plánu B“ mluvili též italská premiérka Giorgia Meloniová a francouzský prezident Emmanuel Macron.
Státy Evropské unie se prozatím po počátečním odporu Rakouska alespoň dohodly na v pořadí již dvanáctém balíčku sankcí, který se zaměřuje na lepší vynucování již existujících pravidel a zahrnuje i zákaz nákupu ruských diamantů od ledna příštího roku. Na tom samém kroku se paralelně shodly také země skupiny G7 – prodej diamantů totiž výrazně pomáhal financovat ruskou invazi na Ukrajině.
Odpor amerických republikánů
Zatímco Evropská unie se potýká s maďarským vetem finanční pomoci Ukrajině, ve Spojených státech uvízlo schvalování klíčového balíčku vojenské podpory ve výši více než 61 miliard dolarů (zhruba 1,4 bilionů korun). Ten totiž v americkém Kongresu blokují republikáni, kteří výměnou za uvolnění prostředků požaduje více financí na ochranu amerických hranic s Mexikem a také zpřísnění imigračních a azylových pravidel.
Republikánské vedení v Senátu v čele s Mitchem McConnellem je obecně další podpoře Ukrajiny nakloněno, proto s nimi bude pravděpodobně možné dosažení dohody. Závažnější překážku ale představuje vzrůstající počet republikánských zákonodárců ve Sněmovně reprezentantů, kteří z ideologických důvodů odmítají jakoukoli vojenskou pomoc Ukrajině.
„Spojené státy by měly usilovat o mír na Ukrajině, ne financovat zástupnou válku s Ruskem,“ domnívá se například poslankyně za stát Georgia, Marjorie Taylor Greenová, podle které „Ukrajina není 51. státem USA“ a neměla by proto být upřednostňována před domácími potřebami. Greenová označuje podporu pro Ukrajinu za „krvavé peníze“ a dlouhodobě volá po uzavření „mírové dohody“ s Ruskem.
Spojené státy byly od začátku ruské invaze zdaleka největším poskytovatelem vojenské pomoci Ukrajině. Napadené zemi mimo jiné dodaly desítky tanků Abrams, bezmála dvě stě obrněných vozidel Bradley, protiletadlové systémy Patriot nebo třeba průzkumné bezpilotní letouny. Přes počáteční váhání také posvětily předání stíhaček F-16 z jiných členských států.
Ještě důležitější než technologicky pokročilé zbraně jsou ovšem masové dodávky dělostřelecké a protitankové munice, kterou si dnes Ukrajina není schopná vyrobit sama – a zároveň ji ve velkém množství nedokáží vyrábět ani státy Evropské unie. Německý ministr obrany Boris Pistorius například minulý měsíc připustil, že EU nebude schopná do března dodat přislíbených milion kusů dělostřelecké munice.
Obrat na Slovensku a v Nizozemsku
Odpor vůči další pomoci Ukrajině sílí i v dalších zemích Evropské unie, ve kterých se stále více prosazují krajně pravicové strany s více či méně otevřenými vazbami na Rusko. O zastavení vojenských dodávek už rozhodla nová vláda slovenského premiéra Roberta Fica, která zamítla balíček pomoci ve výši 40,3 milionů eur (zhruba 987,7 milionů korun) navržený ještě předchozím kabinetem.
Otazníky panují rovněž ohledně dalšího postupu Nizozemska, které patřilo mezi největší ukrajinské podporovatele v celé Evropě. Vláda dosluhujícího premiéra Marka Rutteho sice vyčlenila na pomoc Ukrajině v rozpočtu na příští rok dvě miliardy eur (zhruba 49 miliard korun) a jako jedna z mála zemí se zavázala poskytnout stíhací letouny F-16. V nedávných volbách ale jasně zvítězila Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, která proti podpoře Ukrajiny dlouhodobě vystupuje, a dá se očekávat, že by v případné vládní koalici tlačila přinejmenším na její snížení.
Postupné oslabování západních závazků vůči Ukrajině vyvolává pochopitelně radost v Kremlu, který po zastavení neúspěšné ukrajinské protiofenzivy vrhl velkou část sil do mimořádně krvavé snahy obsadit strategicky klíčové město Avdijivka. „Ukrajina dnes téměř nic nevyrábí, snaží se něco zachovat, ale sama prakticky nic nevyrábí a vše dostává zadarmo. Ale to může jednou skončit a podle všeho to postupně končí,“ pochvaloval si Putin minulý týden na tiskové konferenci.
Ruské vojenské výdaje rostou
Zatímco Západ ve své podpoře Ukrajiny klopýtá, Rusku se stále více daří obcházet sankce a posilovat výrobní kapacity ruských zbrojovek. Ty jsou dnes podle odhadů schopny vyrábět mezi jedním až jeden a půl milionem kusů dělostřelecké munice ročně a tato kapacita by se měla v příštích letech zdvojnásobit.
Obrovské příjmy z ropy navíc umožňují prudký nárůst ruských vojenských výdajů, které by se měly příští rok zvýšit o 70 % a dosáhnout tak šesti procent hrubého domácího produktu. Podstatná část států NATO přitom není navzdory ruskému nebezpečí schopná splnit ani dávno dohodnutá dvě procenta HDP vydávaná na obranu.
