KOMENTÁŘ / Skupina špičkových restauratérů v čele se Zdeňkem Pohlreichem požaduje po státu, aby uhradil francouzské firmě Michelin desítky milionů korun za zařazení domácích podniků do jejího gastronomického průvodce. Je to oprávněný požadavek, nebo další rozšíření sféry dotačního socialismu?
Udělování michelinských hvězd kvalitním restauracím má stoletou tradici. Významný francouzský výrobce pneumatik Michelin vydává průvodce Michelin Guide od počátku minulého století. Od roku 1926 udělují jeho inspektoři jednu až tři michelinské hvězdy v řadě zemí a získali si celosvětový věhlas.
Pochybný princip
Pro každou restauraci je takové ocenění věcí prestiže a zajištění movité klientely. Loni však Michelin změnil financování svých gastronomických aktivit. Do té doby získával peníze z prodeje průvodců po celém světě, což mu stačilo na úhradu nákladů spojených s hodnocením restaurací. Příjmy propadly v posledních letech údajně v souvislosti s digitalizací prodeje publikací.
Vydavatelé Michelin Guide proto od roku 2022 vyžadují poplatky na základě smluv se státními agenturami jako podmínkou, aby vůbec zahrnuly restaurace v těchto zemích do svého hodnocení. Kdo nezaplatí, v průvodci nebude.
Velmi pochybný je samotný princip. Soukromá firma vlastně vydírá vlády, aby financovaly její projekt, který trpí poklesem zájmu zákazníků. Pokud dokázala prodávat stovky tisíc až miliony průvodců a dnes se jí to nedaří, nemůže se vymlouvat na nové poměry. Takových firem jsou miliony a vlády je nezachraňují.
Nelze pominout, že pro samotný Michelin se jedná o dlouhodobě zavedený marketingový produkt. Jen loni dosáhl provozního zisku 10 miliard korun. Vypadá to velmi neurvale, když takový gigant požaduje nemalé státní peníze na výběr několika restaurací, což je případ České republiky, do svého průvodce.
V březnu zjistily Hospodářské noviny, že Michelin požaduje za pětiletý kontrakt padesát milionů korun, tedy deset milionů ročně. Jiné zprávy hovoří o deseti milionech za tři roky, přičemž příslušné ministerstvo pro místní rozvoj průběh jednání nekomentuje.
„Moje vydavatelství působící v Česku od roku 1997 a mnoho dalších gastroprůvodců by se oprávněně mělo cítit poškozeno, protože i my podporujeme rozvoj naší gastronomie na domácích i zahraničních platformách,“ namítá zakladatel Prague Food Festivalu Pavel Maurer. Není sám, kdo upozorňuje na nedovolenou veřejnou podporu jednomu soukromému subjektu.
Jiní odborníci v gastronomii zase soudí, že michelinské hvězdy jsou dávno za vrcholem. „Mysteriózní a neprůhledná kritéria, podle nichž Michelin hodnotí restaurace, postupně ubírala tomuto průvodci důvěryhodnost, až sám sebe vyřadil na okraj,“ míní popularizátorka kvalitního stravování Hana Michopulu.
Ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož gesci je agentura Czech Tourism, se požadavky Michelinu zabývá už několik měsíců. Jednání se zasekla, vláda se odmítla dotací zabývat. Pod tlakem je ministr Ivan Bartoš, jenž by mohl rozhodnout sám.
Petice gastrolobby
V této situaci vstoupila do hry skupina špičkových podnikatelů v gastronomii, jež iniciovala petici na podporu požadavků Michelinu. Argumentuje posílením turismu, daňových výnosů a propagace země ve světě, což lze na bázi nákladů a výnosů rozporovat. Dnes mají u nás michelinskou hvězdu dvě restaurace – Field a La Degustation Boheme Bourgeoise – a pět podniků zařazených v průvodci má nižší ocenění Bib Gourmand.
Otevřený dopis vládě podepsaly některé známé tváře v čele se Zdeňkem Pohlreichem, Janem Punčochářem nebo Petrem Kuncem. Podporuje je člen představenstva Asociace malých a středních podniků Luboš Kastner, spolumajitel gastronomické skupiny Hospodska.
Kastner varuje, že v oboru stoupá míra naštvání na stát, že gastronomii nepomáhá. V tomto případě by ovšem za desítky milionů korun z kapes mimo jiné desítek tisíc hospodských pomohl několika nejluxusnějším pražským restauracím.
Kastnerově starosti o obor je těžké uvěřit. Patřil k výrazným propagátorům EET a kritizoval její zrušení. Používal podobné argumenty jako Andrej Babiš, který fakticky plošně ocejchoval hospodské jako podvodníky.
Ne všichni z oboru sdílejí nadšení pro Michelina. „Označení českých restaurací v tomto průvodci je dobré, otázkou ale je, jakou váhu to ještě dneska má. Když je dobrá restaurace, má plno klientů i bez hvězdy,“ uvedl prezident Asociace kuchařů a cukrářů Miroslav Kubec.
„Uvidíme, jak to dopadne, část našich členů to chce, velká část říká, že částka je příliš vysoká a hlavní profit je pro pár restaurací,“ prohlašuje místopředseda České unie cestovního ruchu Pavel Košnar.
Stát odtržený od reality
Samostatnou kapitolou je angažmá Zdeňka Pohlreicha, který odpracoval pro popularizaci kvalitní kuchyně v restauracích tolik jako snad nikdo. Jeho pořad „Ano, šéfe“ je v tomto ohledu pověstný, a nejen tento. Je skutečnou hvězdou v oboru, a to mu nikdo neupře. V tomto případě si ale poněkud protiřečí a je třeba říct výjimečně „Ne, šéfe“.
Na jedné straně zdůrazňuje, že gastronomie vznikla a stojí na soukromých penězích. Současně říká, že je součástí místní kultury a historie, a když se mohou dávat peníze na opravy kostelů nebo na filmové festivaly, měly by jít i na michelinského průvodce.
To je v rozporu s filozofií, kterou Pohlreich jinak zastává. „Je pohodlnější nechat si nakukat, že se o vás někdo postará. Že to někde někomu sebere, aby to mohl dát vám – jenže takhle to přece nemůže fungovat, každý musí převzít zodpovědnost za svůj život,“ uvedl loni v prosinci.
Krize podle něj zase není tak strašná, ale kritizoval setrvačnost státní mašinérie. „Stát je úplně odtržený od reality. Furt se rozdává a rozhazuje a všichni mají pocit, že se nic neděje. A stát by měl jednoduše fungovat a hospodařit.“
Zlatá slova. Měla by ale platit i pro nehorázné požadavky soukromé zahraniční firmy za reklamu několika restaurací v řádu desítek milionů korun.