Německý spolkový kancléř Olaf Scholz FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Německo se propadlo do hluboké rozpočtové a politické krize, která může zasáhnout nejenom domácí, ale i evropskou ekonomiku – včetně té české. Důvodem je rozhodnutí spolkového ústavního soudu, podle kterého vláda nemůže využít desítky miliard eur nevyužitého dluhu z fondu na boj proti dopadům koronaviru.
Tento verdikt destabilizoval už tak křehkou a extrémně nepopulární levostředovou koaliční vládu, která musí na poslední chvíli přijít s upraveným návrhem rozpočtu na příští rok. Koaliční strany se přitom nemohou dohodnout, kde chybějící peníze vezmou, což silně znervózňuje německý průmysl, mezinárodní investory i ostatní země Evropské unie.
Nejistota může zkomplikovat plánovanou transformaci nemocného německého hospodářství a ohrozit strategické zájmy celé Evropy, která se snaží v klíčových oblastech osamostatnit na agresivních autoritářských režimech v čele s Ruskem a Čínou.
Zásah ústavního soudu
Rozhodnutí, které 15. listopadu k překvapení koaliční vlády vynesl německý ústavní soud, souvisí s takzvanou dluhovou brzdou schválenou v roce 2009 vládou křesťanskodemokratické kancléřky Angely Merkelové. Brzda omezuje roční deficity federálního rozpočtu maximálně na 0,35 % HDP – Česká republika pro srovnání loni hospodařila s rozpočtovým deficitem ve výši 3,6 % HDP, což je lehce nad průměrem celé Evropské unie.
Výjimku z tohoto pravidla představují pouze celonárodní nouzové situace, jakou jsou přírodní katastrofy nebo krizové události „mimo kontrolu státu, jejichž vyhlášení je třeba posvětit hlasováním v parlamentu. Za takovou situaci byla v posledních letech označena pandemie koronaviru nebo energetická krize. Vláda sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze z této doby zdědila zvláštní fond vyčleněný na boj proti dopadům covidu ve výši 60 miliard eur (v přepočtu zhruba 1,5 bilionů korun) schválených půjček, který předchozí kabinet nestihl vyčerpat.
Rozhodla se jej proto přesměrovat primárně na investice do nových technologií, infrastruktury a na zelenou ekonomickou a energetickou transformaci. Podle verdiktu se nicméně jedná o protiústavní krok a vypůjčené peníze schválené v konkrétním krizovém roce není možné využít v následujících letech na zcela nesouvisející účely. V praxi to znamená, že se Německo náhle ocitlo v situaci, kdy mu v rozpočtu na letošní rok i příštích několik let chybí desítky miliard eur, se kterými přitom počítaly mnohé firmy i domácnosti.
Hledá se řešení
Německá vláda, ve které vedle Scholzových sociálních demokratů (SPD) zasedají ještě Zelení a liberálové ze Svobodné demokratické strany (FDP), se v případě rozpočtu na letošní rok poměrně rychle shodla na řešení. Už koncem listopadu představila opravený návrh, který s odkazem na energetickou krizi počítá s opětovným vyhlášením nouzové situace, a tedy i pozastavením dluhové brzdy.
Uvnitř koalice se však rozhořely ostré spory o to, jak postupovat s rozpočtem na příští rok – a dohody se dosud nepodařilo dosáhnout ani ve čtvrtek, který si strany stanovily jako nejzazší termín pro ukončení složitých vyjednávání. Zatímco sociální demokraté a zelení požadují, aby se i v roce 2024 stejnou kličkou dluhová brzda obešla, liberálové z FDP trvají na jejím zachování a místo toho navrhují, aby se chybějící miliardy eur ušetřily na plánovaných masivních subvencích pro firmy i domácnosti.
„Zatím nejsem přesvědčen o tom, že by v roce 2024 byly splněny podmínky pro přijetí usnesení o stavu nouze,“ prohlásil ve středu ministr financí a zároveň šéf FDP Christian Lindner. Svobodní demokraté nesouhlasí ani s návrhem celý koncept dluhové brzdy reformovat a uvolnit přísná pravidla, což kromě SPD doporučuje například i Mezinárodní měnový fond, podle kterého by měl být maximální povolený deficit „realističtější“.
Podobná reforma by znamenala změnu ústavy a vyžadovala by tedy dvoutřetinovou většinu v obou komorách parlamentu, kde proti tomuto kroku ostře vystupuje hlavní opoziční Křesťanskodemokratická unie (CDU). Stejnou většinu by bylo nutné najít pro alternativní řešení, kterým je zřízení dalšího zvláštního fondu, na který se dluhová brzda nevztahuje – podobný fond ve výši sto miliard eur (v přepočtu 2,4 bilionu korun) už Německo schválilo loni za účelem zreformovat žalostně podfinancovanou armádu.
Chybějící peníze by bylo ještě možné získat zvýšením některých daní nebo právě masivními škrty na dotacích, obě tyto možnosti nicméně blokuje některá z koaličních stran, které se vzhledem k neustále se propadajícím preferencím obávají ustoupit a zklamat tak i zbývající voliče. Ve čtvrtek už se proto objevily hlasy vládních poslanců, podle kterých se rozpočet na rok 2024 zřejmě nepodaří schválit dříve než v lednu, což jenom prohlubuje atmosféru nejistoty.
Ohrožené investice
Rozhodnutí ústavního soudu a navazující politická krize zásadně ohrožují německé plány na modernizaci infrastruktury, přechod k zelené ekonomice a v neposlední řadě znovuzískání strategické autonomie na Rusku a Číně v klíčových oblastech. To se týká především vyspělých mikročipů, které se dnes z 90 % vyrábí na Tchaj-wanu – tedy na ostrově, který by se mohl stát cílem invaze z komunistické Číny, což by uvrhlo do chaosu automobilový průmysl i mnohá další průmyslová odvětví.
Německu se díky příslibu štědrých subvencí v řádu miliard eur podařilo nalákat hlavní globální výrobce čipů včetně společností Intel, TSMC nebo NXP, které v zemi plánují vybudovat nová výrobní centra. Nyní se ale tyto firmy obávají, že o slíbené dotace kvůli rozpočtové krizi přijdou. „Pro obraz Německa jako vhodného místa pro investice by to byla naprostá katastrofa, protože by se ukázalo, že se na naši zemi už nelze spolehnout,“ varuje Sven Schulze, ministr hospodářství spolkové země Sasko-Anhaltsko, kde má vyrůst továrna Intelu. „Byla by to zničující rána, jakou jsme v naší poválečné historii ještě nezažili.“
Stejné obavy pociťují německé průmyslové giganty, které spoléhaly na masivní pomoc z rozpočtu při transformaci na ekologicky udržitelnější a méně energeticky náročný model výroby. Domácnosti měly pro změnu získat například nárok na dotaci na instalaci tepelných čerpadel. Peníze navíc nutně potřebuje dlouhodobě podfinancovaná německá infrastruktura včetně opomíjené digitalizace.
„Situace je velmi vážná,“ domnívá se Jens Südekum, ekonom z Univerzity Heinricha Heineho v Düsseldorfu. „Celá průmyslová odvětví, například výrobci oceli, jsou v šoku. Nedochází k žádným novým investicím, protože všichni chtějí nejprve vědět, kdy a jestli vůbec budou vyplaceny již přislíbené subvence.“
„Nemocný muž Evropy“
Politická a rozpočtová krize přichází snad v nejhorší možnou dobu, kdy se německá ekonomika propadá do recese a řada pozorovatelů zemi stejně jako naposledy koncem 90. let označuje za „nemocného muže Evropy“. „Největší evropská ekonomika se stala z motoru růstu opozdilcem,“ varoval například nedávno časopis The Economist, který poukazuje na to, že Německo v příštích pěti letech podle odhadů poroste pomaleji než Spojené státy, Británie, Francie nebo Španělsko.
Důvodů pro tuto situaci je celá řada – na prvním místě konec levných energií z Ruska, ale také stále větší bariéry pro vývoz německého zboží do Číny, stárnutí populace nebo právě zanedbaná infrastruktura a příliš složitá byrokracie. Úpadek dosavadního německého ekonomického modelu se každopádně bolestně dotýká i českého hospodářství, které ostatně stíhá řada obdobných problémů a které je na Německu do velké míry závislé.
Řešením současné německé vlády měla být ambiciózní zelená ekonomická a energetická transformace: Wirtschaftswunder („ekonomický zázrak“), během kterého by se země stala centrem technologických inovací a nejmodernější průmyslovou velmocí v celé Evropě.
Jenže na realizaci těchto plánů nakonec nemusí být peníze a ostatně ani není jasné, nakolik s nimi ještě souzní vůči vládě stále kritičtěji naladěná německá veřejnost, která je unavená z politického handrkování i z ceny, již musí už v tuto chvíli za plánovanou zelenou transformaci platit.
František Kalenda je antropolog, spisovatel a publicista se zaměřením na Latinskou Ameriku. Působí jako redaktor nakladatelství Bourdon a stálý spolupracovník rubriky NOVÁ ORIENTACE v deníku FORUM 24 a komentátor Týdeníku FORUM.
