Karel Havlíček (ANO) FOTO: Ladislav Křivan / MAFRA / Profimedia
FOTO: Ladislav Křivan / MAFRA / Profimedia
KOMENTÁŘ / Někdejší dvojitý ministr hnutistů Karel Havlíček vyjádřil názor, že česká iniciativa zaměřená na munici pro Ukrajinu prý „není žádný megaúspěch“. Od někoho tak prudce úspěšného jako on má ovšem podobné tvrzení nesmírnou argumentační váhu.
V relaci Ptám se já s Marií Bastlovou Havlíček zpochybnil význam hlavního zahraničněpolitického úspěchu českých úřadů za poslední měsíce. Prohlásil, že by byl raději, kdyby se místo dodávek munice pro Ukrajinu jednalo o ukončení války.
Zatímco podpořit obránce je možné a už nyní mohou díky ohlášeným přísunům granátů zesílit palby ve prospěch zakopané ukrajinské pěchoty, Moskva dala ústy bývalého prezidenta a člena bezpečnostní rady Dmitrije Medveděva po tisící najevo, že o žádná skutečná mírová jednání nestojí.
Nabízená „mírová formule“ zahrnuje „úplnou a bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny“, uznání „nacistického“ charakteru současného režimu mezinárodním společenstvím, zrušení ukrajinské suverenity na úrovni OSN, rezignaci všech ústavních činitelů, vyplacení reparací Rusku, prohlášení Ukrajiny za součást Ruské federace a rozpuštění parlamentu. Kdo by za takových krásných podmínek nechtěl jednat o míru, ten je krvežíznivým válečným štváčem, víme?
Na vztahu toho, co Havlíček říká, k faktům a skutečnému světu nicméně jeho voličům nesejde. Nejnověji se Babišovo hnutí zaměřuje na propagaci prostřednictvím krátkých videí na sociální síti TikTok kontrolované čínskou komunistickou stranou. Ano, právě té síti, které v USA v případě zachování současného vztahu k čínským sekretariátům hrozí zákaz.
Jestliže na uvedené síti běžně kolují krátká slabomyslná videa vesměs nepříliš vydatně oděných slečen nejvýše v polovině exministrova věku, mohlo by se zdát, že obdobným snahám Havlíčka a Schillerové tamtéž k úspěchu cosi podstatného chybí. Avšak analytici nedávno zjistili, že snaha ANO lovit mezi nejmladšími voliči bez maturity zřejmě opravdu funguje.
TikTok je mladší a modernější obdobou ruské sociální sítě Odnoklasniki, která vznikla ve snaze vytvořit alternativu k původnímu Facebooku. Na rozdíl od své předchůdkyně však TikTok dosáhl výrazného mezinárodního úspěchu a některé studie ukazují, že na něm teď západní mládež tráví až půl druhé hodiny denně.
Přičemž kritická debata o nějakém tvrzení týkajícím se stavu světa a TikTok jsou dvě věci, které se spolehlivě navzájem vylučují. Takže Havlíčkovo vyjádření je ve výsledku pro čínskou síť stejně dobře použitelné jako cokoliv jiného.
Mistr světa amoleta
Jestliže Havlíčkovi není dost dobrý čin, který zahraniční média naopak výrazně ocenila, neuškodí podívat se na jeho vlastní nehynoucí úspěchy.
Na první dobrou si běžný mediální konzument nejspíše vzpomene, že exdvojministr toho naspí ještě méně než jeho šéf a jen o něco málo více než průměrný čert. Dále se vyfotil se svým psem u všech přejezdů a vlakových nádraží v České republice, k čemuž ještě připišme obratné odmítání odpovědnosti za četné železniční havárie, k nimž došlo v době, kdy vykonával funkci ministra dopravy.
Ti, kdo mají poněkud lepší paměť, snad ze svých mozkových závitů vyškrábou, že Havlíček v minulosti přivedl ke krachu firmu ElCom nebo že prostřednictvím firmy Bioinova kasíroval pacienty za experimentální léčbu kmenovými buňkami, která má být ze zákona k dispozici zdarma.
To je, panečku, rejstřík! Hotové Nagano, co říkáte?
Dvojkarel má jako nikdo jiný právo ukazovat prstem na ty, kdo zajištěním 800 000 granátů zachránili některá ukrajinská města a jejich obyvatele před pádem do sféry ruské okupace. Jeho nesporná autorita úspěšného manažera a politika, doložená mimo jiné stovkami fotografií z výletů po českých tratích, ostře kontrastuje s ubohými tisíci zachráněných domů a životů.
Řekněte: Kdo jiný, když ne Havlíček, by měl veřejně hodnotit zahraničněpolitické a bezpečnostní iniciativy současných úřadů?
Peachumův gang křičí „Chyťte zloděje!“
V Brechtově inscenaci Třígrošová opera vystupuje Peachumův zločinecký gang z londýnské čtvrti Soho. Bohulibý rodinný spolek zločinců rozzuří, když se dcera, takto podstatný zdroj příjmů, tajně provdá za šéfa konkurenční tlupy. V zájmu zisků se tedy rozhodnou novopečeného tchána zlikvidovat.
Záležitost se zatahováním rodinných příslušníků do špinavých kšeftů a dalších pochybných záležitostí, které by měly být od soukromí rodiny odděleny, je odjakživa typickým znakem mafiánského prostředí.
Zmíněné prostředí zná ledacos, příznačné pro ně nicméně je mimo jiné to, že výrazy jako „veřejný zájem“ v něm postrádají jakýkoliv smysl a ani se koneckonců nepoužívají.
Obdobně se v takovém prostředí vůbec nerozumí tomu, co se chce říci formulacemi jako „obrana politické svobody“, protože v oblasti podloudného rodinného byznysu jde o cosi příliš abstraktního a nepochopitelného.
V hypotetické situaci, kdy by se měl člen Peachumova gangu vyjádřit k tomu, co je obrana politické svobody, jak definuje veřejný zájem anebo proč se rodina odděluje od byznysu, by si jistě nevěděl rady.
Nikdy mu ani nepřišlo na mysl, že v nějaké jiné zemi dnem i nocí umírají lidé, které v životě neviděl, příslušníci napadeného národa, a brání tím jeho možnost dál si v klidu krást.
Úvahy tohoto typu leží daleko, předaleko za hranicemi gangsterského světa, v němž panuje celoživotní zvyk nedostatek vlastních schopností kompenzovat bezohledným sobectvím a vyčůraným obcházením pravidel. Kde kromě kápa neexistuje doslova žádná hodnota, pro kterou by někdy někdo mohl cosi obětovat.
V roce 2028 uplyne sto let od premiéry Brechtovy adaptace původní Žebrácké opery, která vychází z Gayovy předlohy uvedené poprvé roku 1728.
Už z toho musí být laskavému čtenáři zřejmé, že všechny podobnosti s žijícími osobami a současnými situacemi jsou zde čistě náhodné.
