Ruský diktátor Vladimir Putin se nechystá zastavit válku proti Ukrajině. FOTO: ČTK/ABACA/Jacovides Dominique/Pool/ABACA
FOTO: ČTK/ABACA/Jacovides Dominique/Pool/ABACA
NÁZOR / Abychom o to nepřišli, postaral se šiřitel něžnějšího pohledu na fašistické Rusko Petr Drulák s norským profesorem Glennem Diesenem o sdělení, že Rusko a Vladimir Putin nejsou tak zlí, jak to tady z nich děláme. Oni vlastně chtějí jen pocit bezpečnosti a Západ jim nerozumí. Proč je nutné pro pocit ruské bezpečnosti cíleně bombardovat ukrajinské domy a vraždit při tom civilisty, se nějak nedozvídáme.
O těchto průzračných myšlenkách nás informovaly 12. listopadu Parlamentní listy s odkazem na příslušné video na YouTube, kde si pánové hned v úvodu postěžovali, že YouTube odstranil Diesenovo video s ruským fašistickým ideologem (oni ho tak samozřejmě nenazývají) Alexandrem Duginem.
Když na YouTube probrali cenzuru na téže platformě, Drulák obrátil pozornost na Diesenovu knihu Válka na Ukrajině a eurasijský světový řád, která byla přeložena i do češtiny. Zhodnotil, že kniha je psána z realistického pohledu. „Představujete Rusko jako umírněnou mocnost a Putina jako opatrného a předvídavého lídra, který byl vyprovokován k válce expanzí americké sféry zájmů,“ nastartoval to Drulák.
Podle Diesena to byli Američané, kdo tlačil na začlenění Ukrajiny do NATO, ačkoliv se proti tomu ozývaly hlasy v Evropě a jen asi 20 procent Ukrajinců do aliance chtělo. Poté přišlo svržení Janukovyče, což Diesen považuje za převrat, a pak se Putin cítil oklamán ohledně Minských dohod. Ty podle něj Západ sabotoval a ještě dodával zbraně Ukrajině. Pak opakuje ruské tvrzení, že Angela Merkelová o Minských dohodách prohlásila, že byly určené jen k tomu, aby Ukrajina získala čas. (Čas před čím? musíme se zeptat.) Podepsání dohody mezi Ukrajinou a USA o strategickém partnerství v roce 2021 Rusko údajně vnímalo jako přípravu na to, že si Ukrajina vezme Krym a Donbas silou. Když Rusové nedostali „bezpečnostní záruky“, tak Rusko provedlo svou invazi a teď se vleče válka, kterou Rusko považuje za otázku své existence.
Prostě běžné kremelské pohádky, které nemají nic společného s realitou, a takových tam pánové navykládali víc, třeba ty o nacistech na Ukrajině.
Nejdřív je dobré se podívat, kdo Diesen je. Je pravidelným komentátorem stanice Russia Today (RT) a čelí kritice za propagaci ruské propagandy. Švédský novinář Patrik Oksanen považuje Diesena za „součást ruské propagandistické mašinérie“. Aage Borchgrevink z Norského helsinského výboru říká, že Diesen má v RT „důležitou roli západního experta, který dodává legitimitu tomu, co se jasně jeví jako kremelská verze… jeho texty jsou nespolehlivé, faktografický základ je pochybný a vyznačují se obsahem a formou ruské propagandy, jak ji vyjadřují RT a Sputnik“.
O Diesenovi psalo FORUM 24 letos v září, když jeho „myšlenky“ citoval iportal24.cz. Čtenáři tohoto webu plného komunistických a jim příbuzných autorů se tam dočetli, že podle Diesenova odhadu „NATO vyprovokovalo invazi a sabotovalo všechny cesty k míru“. „Tím, že si nepřipouštíme ústřední roli NATO při vyvolání této války, se také bráníme uznat možná politická řešení,“ domnívá se „expert“.
V roce 2020 napsal Diesen spolu s odsouzeným zločincem a bývalým agentem KGB Arne Treholtem do deníku Aftenposten článek, v němž uvedl, že Rusko má „legitimní zájmy a bezpečnostní potřeby“, a prohlásil, že Rusko je nespravedlivě démonizováno jako bezpečnostní hrozba.
„Během studené války definovalo Norsko své bezpečnostní zájmy jako ‚dobrého spojence‘ v NATO a zároveň ‚dobrého souseda‘ Ruska. Snaha o tuto rovnováhu je stále oficiální norskou bezpečnostní politikou. Na základě praxe posledních let se zdá, že jde spíše o slovní hru. Norsko umožňuje víceméně stálou přítomnost americké námořní pěchoty na norském území v době míru a povoluje cvičení NATO v blízkosti ruských hranic východně od 25. rovnoběžky,“ můžeme se tam dočíst.
Diesenův spoluautor Arne Treholt byl agentem usvědčeným za studené války ze zrady a špionáže ve prospěch Sovětského svazu proti Norsku a odsouzen na 20 let vězení. Před svým zatčením v roce 1984 byl novinářem, politikem Norské strany práce a středně vysokým úředníkem norského ministerstva zahraničních věcí, přičemž tajně pracoval pro KGB.
„Treholt poskytoval Sovětskému svazu informace o norských obranných plánech pro severní Norsko v případě sovětské invaze, o materiálních nedostatcích norských ozbrojených sil, mobilizačních plánech, informace o tom, jak co nejefektivněji vyřadit norské vojáky, o norských krizových plánech, o umístění uskladněného vybavení spojenců z NATO v Norsku a zápisy z jednání předsedy vlády a ministra zahraničí. Bylo zjištěno, že Treholt vlastnil tajný bankovní účet ve Švýcarsku se značnou nelegální částkou. Treholtova špionáž je obecně považována za nejzávažnější špionážní případ v novodobé historii Norska,“ můžeme se dozvědět z jeho biografie. (V každém případě lze konstatovat, že toho o otázkách bezpečnosti dost ví.)
Vývody těchto Kremlu nakloněných akademiků a dalších lidí v podstatě odrážejí to, co o svých imperialistických choutkách a důvodech války na Ukrajině vykládá Vladimir Putin a oficiální ruská propaganda. Celá válka, která je pokrytecky nazývána „speciální vojenská operace“, je podávána jako akt ruské sebeobrany. Přitom představa, že by Ukrajina, nebo snad celý Západ a NATO chtěly zaútočit na Rusko, je naprosto paranoidní. Ukrajina sama měla značné problémy, aby se ubránila porážce a ruské okupaci. Pokud se někdo domnívá, že se připravovala k invazi do Ruska, žije v nějakém jiném vesmíru.
V Moskvě by si měli spíše položit otázku, proč se tolik sousedních zemí cítí vedle něj tak nejistých, takže se pokoušejí najít nějaké vlastní bezpečnostní záruky, a to skutečné, a ne jenom na papíře. Na Ukrajině nevládne nacistická vláda, jak nás přesvědčují ruští propagandisté, protože ačkoliv jsou tam krajní nacionalisté, nemají ani žádné zastoupení v parlamentu. Síly připomínající ideologicky nacismus a fašismus jsou dnes v Rusku u moci, je jich plná Státní duma a vystupují každý den v ruské státní televizi, kde se dozvídáme, že má být Ukrajina zbavena své státnosti a že ukrajinský národ vlastně ani neexistuje.
Sousedé by ujišťování Ruska brali mnohem vážněji, kdyby tam neviděli politicky motivované vraždy novinářů a opozičních politiků, zavírání nebo vyhánění příslušníků opozice, tvrdou cenzuru, naprosté vymizení právního státu, a to všechno spojené s pokusy podvrátit demokratické vlády v celé řadě západních zemí.
Viktor Janukovyč byl v roce 2014 svržen, protože se na Putinův pokyn pokoušel zvrátit směřování Ukrajiny do Evropské unie. Byl po velkých demonstracích nakonec sesazen i svou vlastní stranou a odebral se tam, odkud čerpal jedinou podporu, to znamená do Ruska. Anexe Krymu byla porušením mezinárodního práva a závazků, které Rusko samo přijalo, načež následovalo osm let nevyhlášené války proti Ukrajině na Donbasu.
I kdybychom přijali ruské povídačky o tom, že Rusko se jenom brání, nijak to nevysvětluje, proč se přitom dopouští genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Zabíjet raketami kojence v ukrajinských městech není žádným úsilím o zajištění ruské bezpečnosti. Právě brutalita ruského válčení a prolhaná propaganda každému, kdo je při smyslech, ukazují, s kým máme tu čest. Pan profesor z Norska a bývalý diplomat Petr Drulák tohle všechno musejí vědět. Navenek se ovšem tváří, že nic takového neexistuje, k čemuž mají nepochybně nějaký silný důvod. Že by jím ale byl neochvějný zápas za mír a pravdu, o tom máme právo pochybovat.
