V tomto týdnu proběhl v Praze Stratcom Summit, jehož tématem byl především boj proti dezinformačním kampaním vedeným proti Západu. Největší ohlas mělo vystoupení generála Petra Pavla, předsedy vojenského výboru NATO. Bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky poskytl deníku FORUM 24 rozhovor, v němž vysvětlil, proč jsme tolik ochotni věřit dezinformacím, jak NATO vnímá změny názorů českých politiků, i kdy, jestli vůbec, přijde čas na jeho kandidaturu na prezidenta.

Pane generále, nejvíce dezinformací přichází prokazatelně z ruské strany, jak je možné se jim bránit?

Musíme to brát z trochu širšího úhlu pohledu, protože pokud budeme stále zdůrazňovat slovo dezinformace, tak vyvoláme u naší veřejnosti především opačný efekt, protože se většinou brání tomu, co se příliš zdůrazňuje. Já si myslím, že Rusko po období, kdy hodně utrpělo jeho sebevědomí, především za Jelcinovy éry po rozpadu Sovětského svazu a Varšavské smlouvy, a kdy se považovalo za zrazené Západem, ale i svými bývalými spojenci a zároveň se považovalo za ponížené, tak vyhodnotilo, v čem byly příčiny těchto neúspěchů. Jedním z nich bylo to, že na rozdíl od velice efektivního zpravodajství, které dovedlo získávat informace a stejně tak se bránit třeba proti zpravodajství cizích států, tak to, čemu se říká ovlivňování, se tolik zase Rusku nevedlo. Potom vytvořili celou řadu strategií, jak uplatnit svůj vliv v ostatních státech.

Ty strategie jsou šity na míru jednotlivým zemím a mají za cíl ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch Ruska, mají za úkol vytvářet nálady, které budou pro Rusko přátelské a příznivé. Mají za cíl vnášet nesoulad a nesvár mezi partnery v Evropské unii nebo v NATO. Využívají k tomu celé spektrum nástrojů. Dost z nich je naprosto legitimních a dostáváme se na pole prostého soupeření argumentů, kde mnoho z nich spadá do, řekněme, šedé zóny, případně až za hranu toho, co je přijatelné. Jako příklad toho nepřijatelného bych uvedl flagrantní zasahování do politických procesů, ovlivňování volebních výsledků a dezinformace. Rusko velice umně využívá některé části informace, které jsou ověřitelné a pravdivé a doplní k nim buďto jiné vysvětlení, nebo část nepravdivé informace, což ve výsledku vytváří dojem ligitimity. Většina posluchačů považuje celou informaci za pravdivou, pokud je taková aspoň její část. Rusko vede velmi promyšlenou informační kampaň proti Západu.

Dá se dezinformačním webům, které máme i u nás, nějak zabránit v jejich fungování, nebo je to nezastavitelné, pod rouškou svobody slova?

Máme-li zůstat otevřenými společnostmi, které ctí nějaké hodnoty, tak nemůžeme a priori zabránit svobodě slova, zvláště, když se jedná o odlišný názor. Pokud nepůjde o propagaci extrémních hnutí nebo názorů, kde na to existuje zákon, bylo by kontraproduktivní, pokud bychom se snažili to řešit zákazem. Musí přijít na řadu jiný soubor opatření, tedy to, co třeba dělá i Think tank Evropské hodnoty, tedy rozkrývání nepravd, odkrývání zdrojů, odkud pochází financování a vedení těchto webů a hlavně analýzu informací, které poskytují. Tedy ukázat jasně na to, co je pravdivou složkou té informace a co je překroucený fakt a doložit to skutečností. Jedině tak se dá úspěšně bránit šíření těchto pokroucených „pravd“. Odpovídat na propagandu jinou propagandou by nakonec vyznělo velmi nevěrohodně a u kritické části obyvatelstva by to úspěch nepřineslo.

Není to pro Čecha, v nejvyšší vojenské funkci v NATO, složité, když prezident republiky je proruský a nemůže s ním sdílet stejný názor?

Musím alibisticky říci, že pro mě je to jednodušší v tom, že přestože nosím uniformu s českou vlaječkou, tak nezastupuji ve vojenském výboru zájem naší země, ale zájmy 29 členských států NATO. Samozřejmě, některá individuální prohlášení našich politiků se nepřímo odrazí i ke mně, protože mě ostatní vnímají jako zástupce ČR, ale ne v žádné přímé rovině.

Setkal jste se s reakcí na rozporuplné výroky vlády a jejího premiéra po spojeneckém útoku v Sýrii?

Hodně viditelná byla první reakce. Měla za cíl vytvořit společnou reakci a ta byla v prohlášení všech 29 členských států. To, co zaznělo potom, samozřejmě neušlo pozornosti, ale nebylo už nijak zvlášť komentováno. Je však zřejmé, že jakékoliv váhání, pochybování, případně zpochybňování již dříve daných stanovisek znevěrohodňuje daný stát, tentokrát konkrétně Českou republiku, jako spolehlivého partnera, který je čitelný ve svých reakcích.

Jak se vám poslouchá, když komunisté, kteří mají co mluvit do sestavování nové vlády, volají po vystoupení z NATO? Dříve jste takovou situaci přirovnal k sebevraždě.

Já to sleduji s jistou nervozitou, protože pokud by se tyto názory měly stát součástí naší bezpečnostní a zahraniční politiky, pak je samozřejmě důvod k obavě. Já věřím, že tento názor zůstane v menšině, ale kdykoliv dojde k diskuzi o našem členství v EU nebo NATO, tak udělám všechno proto, abych vysvětlil i těm, kteří tomu úplně nerozumí, jaké výhody z toho pro nás plynou. Zároveň bych rád připomněl každému, kdo dnes zpochybňuje naše členství v obou organizacích, že jsme ještě před nedávnou dobou o vstup velice intenzivně stáli a dělali jsme všechno pro to, abychom se stali jejich členy. Je celkem zřejmé, že jak se máme dnes a jakou máme životní úroveň, je do značné míry i dílem toho, že jsme součástí těchto společenství. Kdyby to tak nebylo, skutečně by se ta situace dala nazvat minimálně ekonomickou sebevraždou.

Nemůže být náhlá změna přístupu k Evropské unii a NATO důsledkem ruského vlivu na některé naše politiky a média?

Nebezpečí ruského informačního působení je převedším v tom, že zpochybňuje jakoukoliv míru rizika přicházejícího z Ruska tím, že poukazuje na to, že není nepřítelem nikomu, natož zemím Aliance a vlastně nechce žádnou konfrontaci. Není tedy důvod přijímat žádná opatření. Protože je na místě s Ruskem spolupracovat na ekonomické rovině a je na místě respektovat jejich bezpečnostní zájmy, protože je to velká země a všechno, co se děje na úrovni NATO je výrazem rusofobie a zkreslování, což samozřejmě zní plno lidem jako smysluplný argument. I proto si myslím, že je důležité se o těchto věcech bavit a uvádět všechna fakta na pravou míru.

V ruských argumentech je spousta momentů, kterým je třeba věnovat seriózní pozornost, ale na druhou stranu je v nich i mnoho toho, co musíme jednoznačně odmítnout. Máme poměrně nedávnou zkušenost, co to znamená patřit do sféry vlivu velkého státu, který se na to dívá z pozice síly. Myslím si, že bychom měli velice citelně rozlišovat, co máme dnes a co bychom mohli případně ztratit.

Nový náčelník generálního štábu, pan generál Opata má na Rusko a jeho nebezpečnost obdobný pohled jako vy. Jak je možné, že vy vojáci vidíte hrozbu, a některým politikům zůstává skryta nebo se tváří, že neexistuje?

Možná nejsme tolik vystaveni vlivu ruské propagandy, na druhou stranu jsme mnohem více propojeni s našimi aliančními partnery v každodenních konzultacích, takže máme „luxus“ širší perspektivy. Politici tomu nejsou vystaveni den, co den. Je to i tím, že jako vojáci dokážeme docenit naše členství v NATO. Co to znamená být ve společenství států, které jsou ochotny jeden za druhého přinášet oběti. A protože to známe z taktické úrovně na bojišti, tak dokážeme tyto hodnoty přenést i do partnerské loajality mezi armádami a státy.

Jak velkým tématem je pro vás prezidentský post? Před loňskými volbami vás mnoho lidí chtělo vidět na Hradě.

Přestože vím, že prezident nemusí být exkluzivně politická funkce, tak si myslím, že je natolik politická, že by ji měl dělat člověk, který má dostatečné zázemí a zkušenosti v tomto prostředí. To já rozhodně nejsem. Já byl celý život voják a zřejmě, ať už budu po skončení své vojenské kariéry dělat cokoliv, tak v duchu jím zůstanu i nadále. Rozhodně nepředpokládám, že bych se po ukončení své vojenské služby orientoval na politickou kariéru.