Ex-ministryně Helena Langšádlová měla na starosti vědu a výzkum. FOTO: TOP 09 / použito se souhlasem autora
FOTO: TOP 09 / použito se souhlasem autora
KOMENTÁŘ / Nebýt pádu ministryně, leckdo by nepoznal, že v Česku věda existuje. Helena Langšádlová padla, protože prý byla „neviditelná“. Byla jako letadla s technologií stealth, neodrážela se v médiích a neměla lajky na sociálních sítích. Vnucuje se otázka, zda je neviditelnost vlastností političky, anebo obecně české vědy. Lze totiž doložit existenci „stealth“ ministra v dobře viditelném resortu, totiž resortu kultury, kde se řeší záležitosti od památek až po Davida Černého.
Můžeme ovšem dokázat i opak: exministryně viditelná je, neviditelná je věda. Perlu k Heleně Langšádlové a k patálii s jejím nástupcem vypustil „stealth“ europoslanec za ANO, který napsal: „Tak kdo další si troufá sbírat lajky a usednout na zbytečnou židli?“
Chápu, že dostal za úkol kritizovat vše vládní, ale přestřelil. Coby politikou dobře živený jedinec opravdu netuší, že si česká věda zaslouží židli ve vládě? Myslí si v ANO, že je česká věda k ničemu? Testujme tuto hypotézu ANO na datech.
Resort, nebo trafika?
Český statistický úřad má zpracovaná data o vědě za rok 2022. Podle nich byly naše výdaje na vědu a výzkum 133,3 mld, což představovalo 1,96 % HDP. A 61 % z těchto výdajů daly firmy, 30 % stát a 9 % EU. Víme, že 57 % výdajů tvořily mzdy, 34 % provozní výdaje pracovišť a jen 9 % investice.
Ve vědě a výzkumu pracovalo v roce 2022 100 tisíc lidí, 76 403 ve výzkumných institucích, 16 478 na vysokých školách, 3 427 ve státní správě a 3 692 v privátních firmách. Z celkového počtu zaměstnanců bylo 72,4 % mužů a 27,6 % žen.
Sektor vědy tedy byl v roce 2022 nákladově 1,5x větší než výdaje na obranu a srovnatelný z hlediska zaměstnanosti. Cosi vypovídá i to, že s 61 % výdajů na výzkum v soukromém sektoru kontrastuje jen 3,7 % zaměstnaných výzkumníků v privátních firmách. Na třetinový státní výdajový podíl je pouze 3,4 % státních úředníků zaměstnaných vědou.
Drtivá většina výdajů na vědu a výzkum jde na platy a provoz vědeckých, výzkumných a univerzitních institucí. Příjmová úspěšnost v získávání unijních, vesměs grantových prostředků je pod desetinou celkových výdajů. Genderový poměr mužů a žen je poněkud africký. Platově se lze dobrat odhadu v průměru někde na úrovni středoškolských učitelů, samozřejmě v podmínkách velkých platových rozdílů, genderově i oborově a teritoriálně (Praha se podílí více než třetinou ze všech pracovníků výzkumu).
V evropském srovnání si kvantitativně nestojíme nejlépe. V poměru 1 000 výzkumných pracovníků na 10 000 obyvatel (2022) jsme pod průměrem EU (1 155). Ve výdajích podle HDP rovněž – ČR 1,96 %, průměr EU 2,3 %. V indexu inovační výkonnosti je česká věda v EU až na 22. místě z 27 (rok 2023).
Zato v počtu publikací jsme nadprůměrní: 829 publikací na milion obyvatel (2021) oproti průměru EU s počtem 783 publikací, což může indikovat rozdíly v kvalitě a určitou inflaci kvantitou publikací. Máme nižší podíl výzkumných výdajů ze soukromého sektoru. Naše věda se v převaze odehrává v režii státu a má podstatně více zaměstnanecký než podnikatelský charakter.
Slabé stránky
Kromě nízkých výzkumných investic v soukromém sektoru, což je indikátor trvajícího nepříznivého poměru mezi naší vlastní inovativností a montovnami importovaných technologií v ekonomice, máme také malou mobilitu pracovníků vědy a výzkumu. Bylo by možné popsat mnoho stran problémy nízké mobility pedagogů a vědců českých univerzit – zůstávají tam, kde vystudují, a pokračují tam v další akademické dráze.
Výchylkou bývají jen stáže v zahraničí. Oživování výzkumu i konkurence povinnou cirkulací vědců u nás není. Jde mimo jiné o důsledek statické a nevýkonové (samo)správy českých vysokých škol i mnohých akademických pracovišť.
Situaci specializovaných výzkumných ústavů zejména v Akademii věd řešíme déle než dvě dekády, a to jak pokusy o jejich výkonová hodnocení, tak přesuny výzkumných financí do grantových a soutěžených zdrojů. Nemáme zde jiný indikátor než úspěšnost českých výzkumných a akademických pracovišť ve velkých unijních projektech Evropské výzkumné agentury, kde se úspěchy objevují spíše sporadicky, přičemž 9 % evropských financí jistě není bezvýznamných.
Nicméně při zásadních systémových rozdílech v mechanismech alokace výzkumných grantů (způsobu výběru podpořených projektů) mezi EU a našimi domácími grantovými poměry, se dá říci, že ve zhodnocení investic do vědy máme opravdu značné rezervy. Brzdí nás náš domácí pohodlný, vůči EU sub-standardní svět řízení vědy a alokace grantů.
Drby a pomluvy
Případ Heleny Langšádlové ukázal na zásadní rozdíl mezi českým politickým provozem a reálným reformním tlakem na zvyšování výkonnosti v oblasti, která by nás měla zvednout z průmyslu montoven a nízké přidané hodnoty vědeckých a výzkumných inovací. Narážíme zde na politické a ideologické bariéry vůči změnám a inovacím dosavadních rutin. Co ministryně skutečně vykonala, zřejmě nehrálo v jejím pádu, oproti kritériím publicity a sociálních sítí, žádnou roli. Vědeckým prostředím byla hodnocena kladně.
Potvrdí-li se ovšem informace, že Škoda Auto bude ve VW koncernu odsunuta k utlumované výrobě neperspektivních spalovacích motorů, zatímco nové technologie elektrických aut půjdou do jiných koncernových automobilek, protože v Česku je zásadní odpor ke Green Dealu, bude to především zhmotnění našeho špatného vztahu k vědě a jejím aplikacím a projekcím do veřejných politik. Zde už by odpovědnost ministryně za zmínku stála.
Klimatické změně nevěříme, přestože ji potvrzují vědci v naprosté shodě v širokém mezinárodním měřítku včetně institucí. Aplikace vědeckých poznatků zpochybňují především naši provinční politici a lobbisté navázaní na uhelnou, naftovou, plynovou či jinou karbonovou lobby. Modernizace průmyslu a energetiky se některým skupinám zájmově a finančně nehodí, tak zpochybňujeme základní vědecké poznatky, které se ale týkají ohrožení kvality našeho života a násobně pak budoucích generací.
Samostatnou pozornost vyžaduje i nízká absorpční schopnost vlády a veřejné správy vůči výsledkům a doporučením podloženým výzkumem v řadě oblastí. Připomeňme ignoranci vůči podstatným doporučením vládní konzultační skupiny NERV, diskusi či zpochybňování velmi přesných demografických analýz pro vývoj penzijního systému nebo strašidelné vládní kiksy vůči statistickým předpovědím vývoje covidové pandemie. Stály nás přes 20 tisíc zbytečných úmrtí.
Nejde ale jen o vládní úroveň. Připomeňme si kafkovský vývoj okolo regulace vjezdu automobilů do historického jádra Prahy. V Praze panují zcela balkánské poměry upřednostnění aut a jejich klimatické zátěže před adaptací na zátěž vysokých teplot a znečištění centra podle potřeb Pražanů. Mix zabedněnosti a neschopnosti samospráv Prahy a Prahy 1 tvrdě dopadá na kvalitu života celého města. A podobných příkladů najdeme mnoho.
Ideologická rezistence vůči ověřeným vědeckým poznatkům nás strhává k zaostalosti a k atmosféře srovnatelné s 80. léty. Popírání vědecky prokazatelné zaostalosti Československa byl tehdy hlavní obor komunistické vládní propagandy. V oblastech energetiky, obnovitelných zdrojů, dekarbonizace, proti moderním technologiím en bloc je to dnes nečekaně podobné. Stáváme se tím i snadnou potravou dezinformačních kampaní.
Viděli jsme nedávno vitální roli vědy, když jsme rychle potřebovali vakcínu na smrtící covid. Zvládla to EU ve spolupráci s USA. My bychom to sami nedali. Tatáž EU nám dnes předkládá Green Deal jako obranu před klimatickou změnou a proceduru důsledné datové kontroly naší vlastní dekarbonizace. A nyní se EU, opřená o vědu, podle české perspektivy mýlí?
Český vztah k vědě
Případ „Langšádlová“ i hledání jejího nástupce jsou svým průběhem k pousmání. Co ale skrývá v hlubších vrstvách, není debata o „viditelnosti“ a výsledcích jedné ministryně. Je to obraz našeho vztahu k vědě. Obraz našeho vztahu k tomu, co od renesance přes osvícenství definuje Evropu a Evropany.
Racionalita poznání a schopnost využít jeho výsledky ve prospěch civilizační udržitelnosti života u nás nemá důvěru parlamentních stran. Proto nám jaksi racionalita v české politice směrem k volbám spíše ubývá. Přitom času na kvalifikovaný manévr není nekonečně. V klimatu i v parlamentní sezóně.
