Čínský komunistický vůdce Si Ťin-pching. FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
KOMENTÁŘ / Koncem prosince loňského roku vydal kanadský soud přelomové rozhodnutí, v němž zamítl víza pro čínského doktoranda kvůli obavám z možné špionáže pro čínskou vládu. Toto rozhodnutí vychází z již dříve publikovaných studií poukazujících na spolupráci čínských univerzit s armádním sektorem a zpravodajskými službami, tzv. „fúzi vojenského a civilního sektoru“ podporovanou vedením čínské komunistické strany.
Australský institut strategické politiky (ASPI) už v roce 2019 publikoval zprávu Alexe Joskeho podloženou výzkumem zaměřeným na zmapování čínských univerzit obrany. Podle ní je řada čínských univerzit zapojená do výzkumných projektů v oblasti obrany, vzdělává vědce pro vojenské účely, spolupracuje s armádou a konglomeráty zapojenými ve zbrojním průmyslu nebo se podílí na utajovaných projektech.
Zneužívání akademické svobody
ČLR vysílá tisíce vědců a vývojářů na zahraniční univerzity s cílem vzdělávat se v různých oblastech špičkových technologií. Po návratu do Číny jejich znalosti přispějí nejen k budování konkurenceschopnosti čínského průmyslu a technologií, ale také k posílení armády. Akademická spolupráce s čínskými entitami v klíčových oblastech tak může představovat potenciální bezpečnostní riziko pro přijímající státy.
Čínská Ústřední komise pro rozvoj fúze vojenského a civilního sektoru, řízená přímo prezidentem Si Ťin-pchingem, vidí podle Joskeho čínské univerzity „v první linii“ této fúze. Minimálně šedesát osm čínských institucí terciárního vzdělávání, v čele s Pekingským technologickým institutem, je na základě databáze ASPI přímo součástí systému obrany nebo spadá pod Státní správu vědy, technologie a průmyslu pro státní obranu.
Další Joskeho zpráva mapuje spolupráci těchto čínských institucí napojených na Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu (ČLOA) se zahraničními univerzitami. Mezi lety 2007–2017 se mělo jednat přibližně o 2500 čínských vědců s vazbami na ČLOA zapojených do akademické výměny se Západem.
Mezi rizikovými univerzitami je například i pekingská Univerzita mezinárodních vztahů, která spadá přímo pod čínské ministerstvo státní bezpečnosti (obdoba někdejšího sovětského KGB). Ta má podepsané smlouvy o spolupráci s řadou zahraničních univerzit v USA, Japonsku, Francii či Dánsku. Spolupráce přitom probíhá i v oblasti jaderného výzkumu, vývoje raket, leteckého průmyslu a v dalších oborech se zřetelným vojenským využitím.
Výzkum ASPI odhalil také rozsáhlou akademickou výměnu s Čínou u předních univerzit v Austrálii a Singapuru. Ty s čínskými armádními badateli spolupracovaly na řadě projektů aplikovatelných v oblasti bezpečnosti a obrany. Jednu z nejintenzivnějších výměn mělo pak podle této analýzy z roku 2019 i několik kanadských univerzit. Nejvýše, na čtvrté příčce, se umístila univerzita ve Waterloo, která se zaměřuje hlavně na přírodní vědy a inženýrství. S čínskými badateli tamní vědci pracovali například na výzkumu umělé inteligence nebo v robotice.
V rámci projektu Sinopsis ve spolupráci s Českým rozhlasem analytik Filip Jirouš upozornil v roce 2020 na rizikovou spolupráci s čínskými entitami i v českém prostředí. Univerzity nejen u nás si přitom rizik takové spolupráce zpravidla nejsou vůbec vědomy. I proto zpráva ASPI volá po spolupráci mezi zahraničními vládami a univerzitami a zavedení mechanismů pro screening žadatelů o víza nebo výzkumné granty. To se netýká pouze občanů ČLR, ale i dalších zemí, jako je Rusko či Írán, Čína je však v tomto ohledu výjimečná enormním zájmem o navazování akademické spolupráce a zvyšování počtu studentů na zahraničních univerzitách v západních demokratických zemích.
Po USA také Kanada
Ve Spojených státech se do problému vložil tehdejší prezident Donald Trump svým prohlášením z 29. května 2020, v němž obvinil Čínu z rozsáhlé „kampaně na získání citlivých amerických technologií a intelektuálního vlastnictví“. Na základě jeho pokynů americké úřady na podzim stejného roku zrušily víza zhruba tisícovce „vysoce rizikových“ čínských studentů a badatelů.
Peking na tyto kroky v té době reagoval silně podrážděně a razantní „zátah na špiony“ vyvolal vlnu kritiky i v širší akademické komunitě. Mnozí odborníci varovali před dopady tohoto přístupu, který vyžaduje pečlivé prošetření jednotlivých případů a celkově může přispívat k rasové nenávisti a diskriminaci osob čínského nebo obecně asijského původu. Ta v Americe podle některých statistik prudce narostla během covidu.
Současný prezident Joe Biden Trumpovu ostrou protičínskou rétoriku značně zmírnil, úsilí o nastavení mechanismů pro lepší prověřování zájemců o postgraduální studium či akademické stáže nebo žadatelů o granty však pokračuje i za současné administrativy. Větší kontrola ze strany amerických úřadů tak v posledních letech vedla ke zvýšenému zájmu čínských studentů o studium v jiných zemích, což pocítila v první řadě právě Kanada. Deník Globe and Mail v odkazu na tajnou zprávu kanadských bezpečnostních a zpravodajských služeb (CSIS) z roku 2021 uvádí, že po razantním zásahu Trumpovy administrativy v USA se Kanada stala druhou volbou pro odmítnuté studenty.
Případ Waterloo
Kanada nyní přistoupila k zásadnímu kroku, jímž signalizuje zvýšenou pozornost úřadů věnovanou bezpečnostním rizikům akademické spolupráce. Přelomové rozhodnutí federálního soudu koncem loňského roku potvrdilo zamítnutí žádosti o vízum čínskému studentovi jménem Li Jüan-kchang.
Ten byl přijat k doktorskému studiu na již zmiňované univerzitě ve Waterloo. Tam měl bádat pod vedením profesorky Carolyn Renové, přední výzkumnice v oblasti mikrofluidních technologií. Renová je sama čínského původu a v 90. letech studovala na Harbinském technologickém institutu, který ASPI uvádí coby jednoho ze „sedmi synů národní obrany“, tedy jednu z klíčových univerzit přispívajících k rozvoji vojenského a obranného průmyslu.
Kanadský konzulární úředník se před začátkem akademického roku rozhodl Liovi vízum neudělit s odůvodněním, že čínská vláda by na daného studenta mohla potenciálně vyvíjet nátlak, aby předával informace poškozující kanadské zájmy.
Li se proti zamítnutí víza rozhodl odvolat, ale předsedající kanadského federálního soudu Paul Crampton rozhodnutí konzulátu potvrdil s tím, že jeho studijní záměr odpovídá definici „netradiční“ špionáže. Jako taková je označena špionáž prováděná osobami, které nejsou prokazatelně napojeny na armádu nebo zpravodajské služby, umožňují však získání intelektuálního vlastnictví nebo technologií, které mohou cílové země využít pro své vlastní zájmy.
Neexistují přímé důkazy o tom, že by se Li někdy v minulosti dopouštěl špionáže. Jde tedy o predikci potenciálního rizika vycházející i z toho, že doktorand ve svém projektu výslovně uvedl, že plánuje „nabyté znalosti přivézt zpět do Číny, aby přispěl k rozvoji zaostávajícího veřejného zdravotnictví“. Obor jeho studia sice nemá primárně vojenské využití – mikrofluidika se uplatňuje především ve zdravotnictví a biofarmaceutickém průmyslu – CSIS nicméně opakovaně varovala, že „Peking ohrožuje kanadskou národní bezpečnost a intelektuální vlastnictví v citlivých oblastech, včetně biofarmakologie“.
To se týká především případů, kdy do zahraničí vyjíždějí studenti s čínskými stipendii, tedy placení vládou. Li Jüan-kchang si měl údajně s pomocí rodiny studium financovat sám a získal také stipendium kanadské univerzity, což ale nevylučuje možné tlaky ze strany čínských úřadů.
Rozhodnutí soudu je podle odborníků důležité jako precedent, podle nějž bude možné v budoucnu posuzovat, komu umožnit studovat a žít v Kanadě, a komu ne. Server CBC citoval část odůvodnění federálního soudu z loňského 22. prosince, v němž soudce vyzývá k nastavení obecnějších mechanismů: „S tím, jak aktéři z nepřátelských států v rozporu s kanadskými zájmy čím dál více využívají netradiční metody k získání citlivých informací (…), se musí změnit přístup soudů k tomu, co vše lze označit za špionáž.“
Strategické oblasti
Margaret McCuaig-Johnstonová z think tanku China Strategic Risks Institute zmiňuje, že kanadští konzulární pracovníci v Číně již dostali určité instrukce ohledně odhalování potenciálních vazeb uchazečů o studium, výzkum či hostování na kanadských univerzitách na čínskou armádu a bezpečnostní složky. Tyto informace by zároveň měly obdržet i samotné univerzity, aby dokázaly posoudit vhodnost potenciálních zájemců o studium nebo výzkum, zejména v rámci vymezených citlivých oblastí. K těm patří řada špičkových technologií, včetně biofarmakologie.
Není tedy potřeba dokazovat, že by dotyčný student přímo sbíral informace nebo se v minulosti dopouštěl nějaké formy špionáže. Jde spíše o obecnou skutečnost, že Čína dlouhodobě využívá západní univerzity k získávání intelektuálního vlastnictví, které má potenciální využití v armádě nebo při vývoji špičkových technologií. Zneužívá tím do jisté míry otevřenosti západních demokratických společností a jejich akademických svobod, zatímco sama Čína podobné možnosti zahraničním zájemcům ze Západu neposkytuje.
Podobně jako dříve v USA se i v Kanadě v reakci na rozhodnutí soudu objevily i kritické hlasy. Např. advokátka zabývající se imigrací Lorne Waldmanová se vymezila proti cestě vytyčené Donaldem Trumpem, v níž pokračuje i současná administrativa, kdy je mnoho kandidátů na postgraduální studium odmítnuto pouze na základě toho, že pocházejí z Číny. Nad rozhodnutím v konkrétním případě Li Jüan-kchanga se pozastavila i odbornice na národní bezpečnost z Carletonské univerzity Leah Westová. Ta se domnívá, že biomedicínský výzkum není nutně „v rozporu se zájmy Kanady“ jen proto, že Čína je považována za systémového rivala.
Ohrožení budoucí prosperity
V rozhodnutí soudu však nejde o jednotlivé případy, ale o všeobecnou praxi tam, kde existují určitá rizika. Před nimi v posledních letech varují bezpečnostní a zpravodajské služby v Americe i evropských zemích, včetně ČR. Na rizika akademické výměny s Čínou již před rokem v rozsáhlé analýze upozornil také Sinopsis.
Ředitel kanadské CSIS David Vigneault pak považuje „krádeže intelektuálního vlastnictví kanadských firem, univerzit a vládních institucí“ za ohrožení „budoucí prosperity“. Ptá se také, zda chtějí Kanada a další demokratické země přispívat k rozvoji a prosperitě čínského režimu, jeho technologií a armády.
Bývalý ředitel CSIS Fadden dokonce již v minulosti navrhoval úplný zákaz přístupu k oborům, jako je jaderná technologie, vysoce přesná optika nebo vesmírný výzkum, pro cizince z vybraných zemí. Kanadská vláda v odpovědi na to nedávno spustila bezpečnostní prověrky pro zahraniční akademiky, kteří žádají o federální granty přes Radu pro výzkum v oblasti přírodních věd a inženýrství. Zavádění podobných mechanismů a rozšiřování povědomí o těchto rizicích by tak mělo podle odborníků na bezpečnostní problematiku a čínský politický systém být běžnou praxí ve všech demokratických zemích.
