Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK/AP/Petr David Josek
FOTO: ČTK/AP/Petr David Josek
Je to už hodně staré a mnohokrát opakované divadelní číslo. Andrej Babiš jako chudý poutník obchází prostý lid a naslouchá mu. V podstatě se od dob krále Václava IV., který prý také chodíval po Praze v přestrojení, aby věděl, co se děje, mnoho nezměnilo. Sestupovat k prostému lidu, aby k němu byl mocnář jaksi blíže, je běžný populistický repertoár. Císař Josef také kdysi vyoral na poli brázdu, načež na místě postupně vzniklo pět památníků připomínajících tento velký čin. Koupat se v moři tvořeném vlnami hlaviček poddaných a občanů jsou prostě nezbytné kejkle.
Že to všechno pořád nějak zabírá, ukazuje, že člověk je racionální bytost pouze na povrchu, většinou se řídí podle emocí. Samo o sobě je to pochopitelné, protože jde o pozůstatek z dob, kdy se člověk musel řídit instinktem, aby ho v divoké přírodě něco nesežralo. Tento mechanismus selhává tehdy, když narazíme na predátora, který ho využívá ve svůj prospěch.
Teď je velkouzenář a z donucení osudu politik zase na cestách a jeho pracovníci, kteří píší na sociální sítě pod jeho jménem, o tom podávají stručná sdělení:
Dáme fotku.
Znojmo a Brno. Přišel jsem o hlas, ale jedeme dál! Plno lidí, plno vzkazů, dokonce jsem si zatrsal, tak se podívejte.
Nové číslo našich novin! V pátek jako příloha většiny deníků. Pro vás už tady a teď. A na titulce odvážné tváře z billboardů.
No jasně, sestřička Petra ze Žluťáku.
Třeba se ještě dočkáme fotek s popiskem „No jasně, bezdomovec z Hlaváku“. Ale spíš ne, to by nebylo tak roztomilé, ani kdyby s bezdomovcem trsal. Trsat ale může například s Alenou Schillerovou a vezmou si na to třeba české kroje. Je jedno jaké, protože Babiš je Čech spíše virtuální, tak si může půjčit z muzea třeba Remkův skafandr, a bude to stejně autentické.
Základem populistovy techniky je, že naváže přímý vztah k lidem. Jakmile k němu mají citový vztah, jde uvažování stranou, protože milované a obdivované osobě všechno odpustíme. Ať se stane cokoliv, zachováme svému idolu věrnost. Pokud získáme dojem, že pod vnějším vzhledem miliardáře, člověka obžalovaného z dotačního podvodu, udavače komunistické Státní bezpečnosti, otce, který nechal svého syna za podivných okolností dopravit na Ruskem okupovaný Krym, výrobce nechutných uzenin s mizivým obsahem masa, brutálního „podnikatele“, který prováděl nepřátelská převzetí konkurenčních podniků, politického lobbisty, který prosazuje zákony ve svůj prospěch, a tak dále, se skrývá ve skutečnosti skromný, ale jinak velmi schopný člověk, který brání bezmocné a pečuje o chudé, dáme mu prostě svůj hlas.
Žádný rozpor není dost hluboký, aby nebylo možné ho překonat. Takže politik může tvrdit, že vlastně politik není, že maká, zatímco místo práce ve sněmovně objíždí české luhy a háje, že za všechno mohou předchozí vlády, a jakmile sám ve vládě není, může za to současná vláda. Také že země, která díky němu vzkvétá, je několik týdnů po tom, co přišel o moc, najednou údajně v hluboké krizi.
Člověk je bytost, která je schopná věřit vzájemně se vylučujícím tvrzením. Stačí jen, když nezaznějí současně.
Babiš sám velký génius není. Je jen mocensky vychytralý, což je svého druhu dovednost. Takovou měli komunističtí funkcionáři jako proslulý Vasil Biľak. Mezi komunisty, aspoň kdysi, byli o dost chytřejší činovníci, ale úspěšný byl nakonec on, protože mocenské hrátky uměl. Měl navíc na své straně mocného spojence, Leonida Brežněva a jeho tanky. Andrej Babiš má jako spojence velké peníze, ke kterým přišel pozoruhodným způsobem. Za ty si může opatřit agitační střediska. Tedy dnes se tomu říká jinak. Místo politruků a agitátorů mu slouží „mediální mágové“, kteří kolem sebe šíří pověst, že jsou nepřekonatelní a dokážou všechno a všechny „zmáknout“. Při posledních volbách zmáknutí moc nevyšlo a speciální operace „udržet Babiše u moci“ se zadrhla. Protože jde ale o všechno, je třeba mobilizovat do dalších bitev.
Mediální mágové mají jistou výhodu v tom, že náš oligarcha je typická neosobnost a génius podprůměru, a s touto beztvarou hmotou se jim dobře pracuje. Podle skupiny, ke které se poselství obrací, se dá obraz přítele lidu upravit. Přítel lidu tak na sebe postupně bere masku přítele zdravotních sestřiček, přítele zbídačených důchodců, přítele učitelů a hasičů, přítele živnostníků, přítele mládeže a přítele pejsků. K pejskům se tedy zatím neobrací, získává si srdce jejich páníčků a paniček. Obraz přítele koček se zatím vytvořit nepodařilo, protože kočky se většinu života, pokud nespí, tváří otráveně a na fotkách by to nevypadalo dobře.
Prvky populismu musí zvládnout každý politik, i takový, který ve své podstatě populista není. Je to součástí řemesla. V něčem legitimně, protože politik má udržovat kontakt s lidmi a má být srozumitelný. Všechno má pochopitelně nějakou míru. Petr Fiala na traktoru by byl stejně věrohodný jako Markéta Pekarová Adamová u soustruhu. Populistovi přehrávání nevadí, protože věřící jeho sekty mu všechno odpustí.
Cesta z marasmu doby, kde na pravdě nezáleží, je krajně obtížná. Nicméně kromě lidí s podprůměrnou inteligencí máme v populaci dost lidí s inteligencí průměrnou až nadprůměrnou, na což se někdy zapomíná. Podprůměrně inteligentní voliče lze svádět, zbytek přesvědčovat. Pokud politik neumí ty průměrně a nadprůměrně bystré získat, zřejmě dělá špatně svou práci i přesvědčování o ní, někdy obojí současně. Jakékoliv příští volby jsou příležitostí si vyzkoušet, jak na tom politické elity jsou.
