Obhajující prezident přišel o soupeře v demokratických primárkách, ale radovat se z toho příliš nemůže. Robert Kennedy totiž zároveň ohlásil, že se o hlasy amerických voličů a voliček v prezidentských volbách v příštím roce chce ucházet jako nezávislý. Čeká ho ještě mnoho práce, aby se vůbec dostal na kandidátky ve všech 50 státech. Tak jako tak ale nejspíš přidělal Bidenovi několik vrásek. Většina průzkumů ukazuje už tak na poměrně vyrovnaný souboj a v několika málo Trump dokonce výrazně vedl. Tříštění hlasů demokratů je tedy to poslední, co potřebuje.
Paradoxní ale je, že z Trumpova týmu není slyšet žádné jásání. Podle serveru Semafor.com totiž z interních průzkumů vychází, že v některých klíčových státech by mohl Kennedy naopak odlákat hlasy Trumpovi. Kennedy je totiž silným kritikem proticovidových opatření a konspiračním teoretikem, který vystupuje proti vakcínám nejenom proti covidu.
Případ Perot
Je ironií osudu, že za Kennedyho původní kandidaturou podle některých zdrojů stál Steve Bannon. Ten si od toho měl slibovat, že vyvolá v demokratických primárkách zmatek a boj, čímž oslabí pozici prezidenta Bidena ve všeobecných volbách. Jenže jak ukazuje historie, není snadné předpovědět, komu nezávislí kandidáti nakonec uškodí víc.
V roce 1992 podle mnohých republikánů za porážkou George Bushe staršího stála kandidatura podnikatele Rosse Perota, který získal téměř 19 procent hlasů. Hillary Clintonovou pak v roce 2016 oslabila kandidátka Zelených Jill Steinová. Pokud by její voliči hlasovali pro demokratickou kandidátku, vyhrála by Clintonová v Michiganu, Pensylvánii a Wisconsinu, a tím i celé volby.
Pár klíčových procent
Steinová přitom získala celkově jen něco málo přes procento hlasů a její výsledek ve dvou ze tří výše zmíněných států byl dokonce ještě horší než to. Jenže při těsných volbách to bohatě stačí. Samozřejmě nelze brát jako samozřejmost, že by všichni voliči Steinové hlasovali pro Clintonovou, kdyby Steinová nekandidovala.
Bojovat se ale bude i letos o každý hlas a každé potenciální oslabení zabolí. Soudě podle ostré reakce republikánů i samotného Trumpova týmu berou Kennedyho zatím spíš jako hrozbu než jako pomoc. Mlčení demokratů ale neznamená, že by jim starosti nedělal.
Otázka totiž zřejmě není, komu odčerpá hlasy. Voliče totiž loví jak mezi zklamanými demokraty, tak republikány. Otázka je, komu těch hlasů odčerpá víc. Mnoho voličů vypjaté stranictví unavuje a rekordně vysoký počet jich nechce ani Trumpa, ani Bidena, a to včetně voličů jejich vlastních stran.