Okupace Ukrajiny neprobíhá podle původních ruských plánů, ilustrační foto FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Podle generálního štábu způsobila Ukrajina v říjnu ruským obrněným silám bezprecedentní škody, když zničila více než 400 ruských tanků. V říjnu ztratila ruská armáda na ukrajinském bojišti více tanků než v kterémkoli jiném měsíci od zahájení plošné války Ruska proti Ukrajině v únoru 2022. Kolik tanků ještě Rusku zbývá a jak se Moskvě daří jejich počet doplňovat? Tématem se ve svém článku na webu Euromaidanpress.com zabývá analytik a komentátor Serge Havrylec.
Podle plukovníka ukrajinských ozbrojených sil Oleksandra Štupuna ztratila ruská armáda od 10. října na východní frontě v bojích u Avdijivky a Marjinky v Doněcké oblasti 400 obrněných vozidel. Satelitní snímky potvrzují zničení nejméně 109 ruských vojenských vozidel, většinou bojových vozidel pěchoty a tanků.
Vysoké ztráty potvrzuje několik nezávislých analytiků OSINT, například nizozemská skupina Oryx, která monitoruje zpravodajské informace z otevřených zdrojů a na základě fotografických snímků a videozáznamů dokumentuje ztráty ukrajinské a ruské vojenské techniky. Ruské ztráty daleko převyšují tempo výroby a oprav tanků.
Rusko kompenzuje ztráty vyvážením vybavení z dob SSSR ze skladovacích základen. Tyto nesporně obrovské zásoby výzbroje ale nejsou nekonečné.
Podle ukrajinského generálního štábu přišlo Rusko od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 o více než pět tisíc tanků (k 27. říjnu 2023). Při tak vysokých ztrátách může mít Rusko podle nejkonzervativnějších odhadů do konce příštího roku méně než 2 000 tanků.
V září 2023 zveřejnil francouzský výzkumný ústav Institut Action Resilience (IAR) zprávu, podle které měla ruská armáda k únoru 2022 na skladovacích základnách sedm tisíc tanků všech typů, přičemž převažovaly hlavní bojové tanky T-72 (všech modifikací) ze sovětské éry. Tyto odhady potvrzují satelitní snímky všech 22 tankových skladovacích základen v Rusku (pořízené mezi dubnem a listopadem 2021 a únorem 2022).
Na základě satelitních snímků bylo v roce 2021 na skladovacích základnách po celém Rusku uskladněno 2 055 tanků T-72 všech modifikací, 1 009 neidentifikovaných tanků, 1 512 tanků T-62 a 466 tanků T-54/T-55. Celkem bylo v roce 2021 na třech skladovacích základnách také 1 310 tanků T-80, uvádí ukrajinská monitorovací skupina OSINT.
Nyní zůstává na ruských skladovacích základnách k říjnu 2023 přibližně 320–410 hlavních bojových tanků T-80. Ne všechny tanky vyzvednuté ze skladů však byly okamžitě odeslány na Ukrajinu. Mnohé z nich byly demontovány, aby se zajistily náhradní díly.
Oryx vizuálně potvrdil, že od února 2022 bylo na Ukrajině zničeno nejméně 650 ruských tanků T-80. Ne všechny ztráty však lze vizuálně potvrdit. Není jasné, kolik ze 7 000 tanků (všech modifikací), které mělo Rusko před plnohodnotnou invazí na Ukrajinu, může jezdit a střílet a kolik jich bude demontováno na náhradní díly. Není také jasné, kolik z těchto tanků již bylo na Ukrajině zničeno.
Podle Oryx Rusko od začátku své totální války proti Ukrajině ztratilo nejméně 2 461 tanků (z toho 1 589 tanků bylo zničeno, 137 poškozeno, 158 opuštěno a 550 bylo zajato ukrajinskými ozbrojenými silami).
Rusko zvyšuje výrobu hlavních bojových tanků, ale produkce zaostává za ztrátami na Ukrajině. Podle ředitele ukrajinského Centra pro armádní, konverzní a odzbrojovací studie Valentyna Badraka může Rusko vyrábět asi 150 nových tanků ročně.
Výroba moderních verzí ruských tanků, jako jsou hlavní bojové tanky T-90 Proryv (Průlom), se do značné míry opírá o komponenty západní výroby. Ty se Rusko pokouší nelegálně dovážet, protože je postiženo západními sankcemi. Rozsah této výroby ale může jen stěží dosáhnout předválečné úrovně.
„Den, kdy Rusku dojdou sovětská obrněná vozidla a tanky, by se tak mohl stát dnem, kdy válka Ruska proti Ukrajině skončí. V takovém případě bude Rusko muset doplnit své ztráty, aby mohlo zahájit nové kolo invaze. Ať tak či onak, tento den v dohledné době nepřijde,“ odhaduje Euromaidanpress.
