Vladimir Putin FOTO: Wikimedia Commons
FOTO: Wikimedia Commons
Minulou středu vyhlásil ruský diktátor Vladimir Putin „částečnou mobilizaci“. O její částečnosti panují pochyby i s ohledem na to, že bod vyhlášky, který určuje počet mobilizovaných, je tajný. Ministr obrany Sergej Šojgu však oznámil, že mobilizováno by mělo být „jen“ 300 000 mužů s předchozími vojenskými či přímo bojovými zkušenostmi a s potřebným výcvikem.
„Pro ochranu naší vlasti, její suverenity a územní celistvosti, pro zajištění bezpečnosti našeho lidu a lidu na osvobozených územích považuji za nutné podpořit návrhy ministerstva obrany a generálního štábu na provedení částečné mobilizace v Ruské federaci,“ řekl Putin ve svém projevu ve středu 21. září ráno. Zároveň uvedl, že branné povinnosti budou podléhat především záložníci s bojovými zkušenostmi.
Po Putinově prohlášení byl na webu Kremlu zveřejněn dekret o částečné mobilizaci v Rusku. Později ruský ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že během částečné mobilizace bude povoláno 300 000 záložníků. Mobilizační zdroje Ruska odhadl na téměř 25 milionů lidí.
O tři dny později, 24. září, pak Putin podepsal zákony o vyšších trestech a uvěznění za odmítnutí účasti na nepřátelských akcích, za dobrovolnou kapitulaci, dezerci a nedostavení se vojenského personálu k odvodu.
Ihned poté, co Putin mobilizaci vyhlásil, byly oznámeny protesty proti tomuto rozhodnutí. Aktivisté vyzvali Rusy, aby v 19 hodin protestovali ve všech městech země. Policie tak zasahovala proti demonstrantům v Moskvě, Jekatěrinburgu či Petrohradě a zadržela nejméně 1000 lidí. Mnozí z účastníků protestovali nejen proti mobilizaci, ale i proti válce na Ukrajině jako takové.
Okamžitě se také zvedl zájem o vycestování ze země s cílem vyhnout se tak možnému předvolání do armády. Vzhledem k válce a vízovým restrikcím však mají Rusové omezený výběr zemí, do nichž mohou uprchnout. A tak byly hned vyprodány na mnoho dní dopředu letenky do Istanbulu, Jerevanu, Baku či Bělehradu, kam ještě ruské aerolinie létat smějí. Se zájmem o letenky také prudce vylétla nahoru jejich cena. Některé lety navzdory zákazům pro ruské aerolinky létají i přes vzdušný prostor Evropské unie. To je způsobené tím, že omezení se nevztahují na letadla registrovaná v jiných zemích než v Rusku.
Další tisíce mužů se rozhodly odejít pozemní cestou, a tak se tvořily dlouhé kolony na hranicích s Kazachstánem či Gruzií a podle některých zpráv i s Finskem.
Kazachstán na situaci zareagoval vyhlášením, že nebude omezovat vstup občanů Ruské federace, ale že nebude vydávat povolení k trvalému pobytu ruským občanům bez povolení Moskvy, protože velký počet Rusů usiluje o opuštění země právě kvůli mobilizaci. Později kazachstánská vláda oznámila, že nemá i přes narůstající počty imigrantů z Ruska v úmyslu uzavřít hranice, ačkoliv kvůli zvýšené poptávce vzrostly ceny nájmů a zaplnily se hotely i hostely. Od vyhlášení mobilizace do Kazachstánu přicestovalo 100 000 Rusů.
Počty Rusů přijíždějících do Gruzie se od vyhlášení mobilizace v Rusku téměř zdvojnásobily na průměrně 10 000 lidí denně. Před 21. zářím se jednalo o 5000 až 6000 Rusů denně.
List Novaja Gazeta napsal, že z Ruska od minulé středy uprchlo pravděpodobně přes 260 000 lidí. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v reakci na toto číslo uvedl, že Kreml žádné informace o mužích, kteří kvůli mobilizaci prchli z Ruska, nemá.
Bělorusko, jemuž vládne Putinův blízký spojenec Alexandr Lukašenko, instruovalo svoje bezpečnostní síly, aby sledovaly občany Ruské federace, kteří přijeli do Běloruska s cílem vyhnout se mobilizaci. Sledovat tak budou nejen krátkodobá ubytování ruských občanů, ale i automobily s ruskými poznávacími značkami.
V zemích Evropské unie se diskutovalo o tom, zda pouštět ruské uprchlíky přes hranice. Pobaltské státy, Polsko a Česká republika se však obávají, že otevření dveří Rusům může umožnit proputinovským agentům vstup do EU. Poskytování azylu ruským přeběhlíkům naopak podpořily Německo, Irsko nebo Nizozemsko.
Německá ministryně vnitra Nancy Faeserová uvedla, že „každý, kdo se staví proti režimu Vladimira Putina, se tím vystavuje velkému nebezpečí“, a v Německu tak může požádat o azyl kvůli „politické perzekuci“.
„Litva neposkytne azyl těm, kteří jednoduše utečou před odpovědností. Rusové by měli zůstat a bojovat proti Putinovi,“ řekl naopak litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis s tím, že Litva ruským občanům, kteří se skrývají před mobilizací, azyl neudělí.
„Přijetí těchto ruských dezertérů do Polska by bylo velkým rizikem a bylo by v rozporu s rozhodnutím přijatým před několika dny, že v tuto chvíli lze ruským občanům udělovat pouze humanitární víza, pokud je to odůvodněné,“ prohlásil polský vládní zmocněnec pro bezpečnost informačního prostoru Polska Stanislav Žarin.
Pro přijímání Rusů se vyslovil český prezident Miloš Zeman, podle kterého „osoba prchající z Ruska nepředstavuje bezpečnostní hrozbu“. Jinak to však vidí ministr zahraničí Jan Lipavský, který je na rozdíl od prezidenta za zahraniční politiku České republiky odpovědný. „Cílem nemůže být, aby se v České republice hromadili dezertéři, bylo by to i bezpečnostní riziko. A určitě by mezi nimi byli i ruští agenti,“ řekl Lipavský
USA jsou připraveny přijmout ruské občany prchající před mobilizací do zahraničí, ale politický azyl jim bude poskytnut výhradně na individuálním základě.
Prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval Rusy, kteří byli mobilizováni do války proti Ukrajině, aby protestovali, utekli nebo se nechali zajmout Ukrajinci, aby nezemřeli na frontě. „Již jste spolupachateli všech těchto zločinů, vražd a mučení Ukrajinců. Protože jste mlčeli. Ale teď je čas, abyste si vybrali. Pro muže je to volba – zemřít, nebo žít, nechat se zmrzačit, nebo zůstat zdravý. Pro ženy v Rusku je to volba – ztratit manžely, syny, vnoučata, nebo se je pokusit ochránit před smrtí. Od války, od jednoho člověka,“ řekl v projevu určeném Rusům Zelenskyj.
Kromě útěků či účasti na demonstracích se v souvislosti s mobilizací v Rusku odehrávají i dramatičtější a tragičtější události. Během dvou dnů bylo v různých městech zapáleno šest vojenských registračních a branných úřadů a dvě administrativní budovy. V Chabarovsku někdo vhodil oknem vojenského komisariátu Průmyslového okruhu Molotovův koktejl. Žhářské pokusy se objevily také v Petrohradu, Nižním Novgorodu, Kirovsku, Togliatti, Orenburgské oblasti a Transbajkalském území. V Kostromě se na městském vojenském odvodním úřadě objevil hanlivý nápis namířený proti Putinovi.
Nejtragičtější případ odmítání mobilizace se zatím odehrál v Usť-Ilimsku v Irkutské oblasti, kde místní 25letý obyvatel Ruslan Zinin těžce postřelil vojenského odvodového komisaře.
Podle mnoha zpráv lidskoprávních organizací z Ruska i ze zahraničí se odvody na některých územích podobají cílené genocidě. Například na okupovaném Krymu obdrželi krymští Tataři 90 % předvolání, a to bez ohledu na požadavky, jež byly zveřejněny v mobilizační vyhlášce. Krymští Tataři přitom tvoří jen asi 15 % populace poloostrova.
Přesto v sobě mobilizace skrývá i tragikomické prvky. A tak byl například ve Volgogradské oblasti mobilizován 63letý podplukovník v záloze Alexandr Jermolajev, který před odchodem do důchodu působil jako zástupce velitele logistické jednotky a zástupce ředitele závodu na ničení chemických zbraní. Odveden byl i přesto, že trpí cukrovkou a má ischemickou chorobu. Po odvodu byl odeslán do výcvikového tábora ve vesnici Nový Rogačik.
Ve Sverdlovské oblasti zmobilizoval vojenský komisař ve městě Asbest 59letého chirurga, který trpí rakovinou kůže, je na jedno oko úplně slepý a špatně slyší. Přesto byl odeslán na výcvik a jmenován velitelem čety.
Na sociálních sítích se navíc ukazuje, v jakých podmínkách kremelský režim čerstvě mobilizované muže drží. Na zveřejněných videích je vidět, že záložníci jsou umístěni v polorozpadlých místnostech, kde musejí spát přímo na pletivu, nebo dokonce na betonové podlaze. Mnoho Rusů přitom mělo ještě méně štěstí, protože je vojenské vedení nechalo strávit noc na ulici, kde se museli ohřívat u ohňů, aby nezmrzli.
