Předseda KSČM a místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Předseda komunistů Vojtěch Filip opět zabrušoval do historie. Vzal to – jako obvykle – od mnichovské zrady dále. Na den kosmonautiky 12. dubna na Facebooku píše, jak by nám v roce 1938 SSSR rád pomohl a nemohl a jak nás Západ zradil. Pak zpochybňuje, že vpád armád Varšavské smlouvy byl vůbec okupace. Vždyť to vlastně nebylo nic proti ničemu.
Filip píše: Druhá „okupace“, srpnová z roku 1968, jen kopírovala velmocenskou dohodu o poválečném uspořádání Evropy z konferencí v Teheránu, Jaltě a Postupimi. Čili vojska Varšavské smlouvy vstoupila na území ČSSR s plným vědomím USA, Velké Británie a Francie. Proto tehdy mocnosti nezasáhly a omezily se jen na formální diplomatické protesty, aby veřejnosti zalepily ústa. Navíc ani zasahovat nechtěly, neboť nějaké Československo jim bylo, lidově řečeno, ukradené. Stejně jako dnes. To jen někteří si pořád namlouvají, jak NATO dbá o naši bezpečnost… a jak chrabře by ji v případě ohrožení bránilo.
Otázkou pro historiky jednou bude, do jaké míry se v srpnu 68´ skutečně jednalo o okupaci (proto výše ty uvozovky). To bychom totiž pak okupací museli nazývat přítomnost americké armády či armád členských států NATO v každé zemi. A že těch zemí je nepočítaně. Každá velmoc si hájí to svoje. Rozdíl je „pouze“ v tom, že v případě SSSR (Ruska) to je okupace, v případě USA (NATO) boj za demokracii.
Pro mnohé však i nadále zůstanou největšími zločinci komunisté a nejtemnějším obdobím naší historie socialismus. Komunisté jsou prostě nacisté, byť nacisté komunisty nenáviděli, jejich statečnost je dováděla k šílenství a mučili a popravovali je po tisících. Před Německem, USA, Velkou Británií a Francií se dnes bezpáteřně klaní, Rusko hystericky proklínají. Co k nám přišlo z Východu, byla vždy pohroma – spasí nás jen orientace na Západ. Z toho historicky prokazatelného je však realita přesně opačná – tuto republiky zradil Západ a osvobodil Východ. Východ tuto zemi nikdy tak nezplundroval a nevykradl jako Západ za poslední tři desetiletí.
(Konec citace.)
Filipovi připadá v rámci komunistické logiky normální, že někam vtrhnou desítky tisíc vojáků a přijede přes šest tisíc tanků, přivezou dva tisíce děl a přiletí osm stovek letadel a vedení země je odvlečeno do ciziny. Varšavská smlouva je snad jediný pakt v historii, který opakovaně útočil na své vlastní členy. To se ale do brežněvovského stylu myšlení, který naše komunisty nikdy neopustil, v pohodě vejde. Aspoň víme, jaké následky by mělo Stalinovo zachraňování Československa v roce 1938. Předvedli to hned v květnu 1945, kdy tajná policie NKVD začala hbitě zatýkat příslušníky ruského exilu a odvlékat je do lágrů. Podkarpatskou Rus nám ukradli už předtím a tamních obyvatel se na nic neptali.
„Pomoc“ Polsku spočívala v tom, že podle dohody s Hitlerem vpadl SSSR do Polska v září 1939 z druhé strany, v Katyni povraždila sovětská tajná policie tisíce příslušníků polské národní elity a po celou dobu existence Sovětského svazu komunisté tvrdili, že vraždu spáchali nacisté. Nechali snad Sověti na jimi obsazeném kusu Polska existovat nějakou polskou státní moc? Ale kdepak, území prostě přičlenili ke Stalinově říši. A pak, v rámci paktu Molotov-Ribbentrop, dodávali Hitlerovi strategické suroviny až do léta 1941, kdy je Hitler napadl. V době, kdy Britové bojovali o přežití.
Pokud jde o to „zplundrování“, dalo by se zdlouhavě uvádět, do jaké stále větší zaostalosti jsme se v období „socialismu“ propadali.
Naděje dožití byla v roce 1989 u mužů 68 let a u žen asi 75 a půl roku. Dnes je to u mužů 76 let a u žen 82 let. Jak je ten kapitalismus nezdravý! Pokud jde o to „plundrování“, ekonom Libor Žídek před dvěma lety napsal: „Proponenti bývalého režimu tvrdí, že systém byl dobrý a ekonomika rostla. Mají sice pravdu, že ekonomika rostla, ale hospodářský růst byl dlouhodobě podstatně pomalejší než v zemích s tržní ekonomikou a v 80. letech se téměř zastavil. Dobře je to vidět na srovnání s Rakouskem. V roce 1950 bylo HDP na hlavu – tedy životní úroveň – v Československu a Rakousku stejné, v roce 1989 bylo u nás poloviční.“ (em.muni.cz)
Chtělo to skutečně zvláštní talent udělat z nás v Evropě chudé příbuzné, ale v některých ohledech komunisté skutečně dokázali téměř nemožné. Je zajímavé, že lidé masově utíkali jen směrem z východu, ale ne naopak. Čím to asi tak mohlo být? Filip nám možná vysvětlí, že „zrádná emigrace“ byla důsledkem ohlupování lidí „pozlátkem Západu“. Pak je zvláštní, že se zase nikdo hromadně nevracel zpátky.
Oceňujeme ale, že komunisté dávají otevřeně najevo, že kolaborace se zaostalou východní mocností s centrem v Moskvě je jim stále milá a že by se jim to v podstatě zase líbilo. Důležité ale jistě je, aby soudruh Filip a další předvoj dělnické třídy mohli i nadále jezdit kapitalistickými auty. Však oni dnešní sovětští soudruzi, pardon, ruští vlastenci, posílají své děti studovat na Západ, kupují si tam nemovitosti a ukládají tam peníze.
