Nosná raketa Sojuz FOTO: Pixabay/12019
FOTO: Pixabay/12019
NÁZOR / Kdyby ve své naivitě a fanatismu ruští propagandisté nevyhlašovali předem let Luny-25 k Měsící jako symbol vyspělosti Ruska, nedělal by si z nich svět takovou legraci. Kosmické programy na Západě mají za sebou ve své historii celý ohňostroj explozí raket, tři mrtvé hned na počátku programu Apollo a zahynuly dvě posádky raketoplánů. Nemá smysl vyčítat Rusům, co potkává všechny. Rusko ale přehlíží a maskuje hlavní problém, který je jen částí problému celé země. Degenerace vědy a technologie v celém impériu.
Web ruských nacionalistických fanatiků, který se velmi těšil, jak Roskosmos celému světu vytře zrak, nyní klopotně vysvětluje, že celkem o nic nejde.
„Ano, odpůrci Ruska budou mít škodolibou radost. Ano, západní mediální zdroje budou toto téma propírat ze všech stran a prosazovat vlastní agendu… Rusko musí zachovat klid a dělat svou práci. Jak řekl politický publicista Tsargradu Andrej Perla, je důležité mít na paměti tři věci: 1. Na světě není ani pět zemí, které by mohly vyslat loď na Měsíc. Rusko to dokáže. 2. První palačinka je často taková placka – a na Měsíc jsme neletěli už více než 40 let. 3. Ruský vesmírný program existuje a je obecně velmi úspěšný, navzdory válce, sankcím a výkřikům Západu o benzinové pumpě,“ tvrdí politický myslitel. Pak ujišťuje, že „naše stopy zůstanou na prašných cestách vzdálených planet“.
Nebohé planety. Jak někde Rusko zanechá své stopy, nedá se na to zapomenout.
Falešná je především celá optika, ze které takoví komentátoři vycházejí. Snaží se naznačit, že celek je v pořádku a jen prostě občas dojde k nějakému selhání. Je to naopak. Celek je v nepořádku, což neznamená, že by Rusové neuměli dosáhnout úspěchů.
Nemá smysl ze všeho dělat symbol, ale osud otce sovětské kosmonautiky Sergeje Koroljova ukazuje, kde je genetická vada celého systému. Tvůrce nosných raket Sojuz, Sputniku a Gagarinovy kosmické lodi Vostok byl za Stalinových čistek zatčen a skončil v lágru. Odtud ho pak zase vytáhli, když ho najednou potřebovali.
Dne 29. května 1938 prováděl Koroljov spolu s konstruktérem Arvidem Pallou zkoušky, jejichž cílem bylo vyvinout napájecí systém řízené střely 312 a připravit ji k odpalovacím zkouškám. Během testu došlo k výbuchu potrubí, který Koroljovovi, jenž se nacházel v blízkosti zkušebního stanoviště, způsobil zranění hlavy.
Koroljov byl zatčen 27. června 1938. Další zatčení označili Koroljova za komplice kontrarevoluční trockistické organizace uvnitř Ruského výzkumného ústavu, „jejímž cílem je oslabit obrannou moc a vyhovět fašismu“. Koroljov sám psal Stalinovi v dopise o použití fyzických represí a týrání ze strany vyšetřovatelů vůči němu. Dostal deset let, pak mu to zkrátili na osm, pustili ho v roce 1944. Předtím jako vězeň pracoval ve zlatých dolech. Pak pracoval ve vězeňských konstrukčních kancelářích. Rehabilitován byl až v roce 1957. Zemřel předčasně ve svých šedesáti letech v nemocnici při operaci, při které došlo k nečekaným komplikacím. Jeho dcera tvrdí, že se mimo jiné nepovedlo Koroljovovi zavést dýchací trubici, protože následkem týrání při výsleších měl kratší krk a sevřené čelisti zlomené vyšetřovateli po zatčení. Člověk, který by možná dokázal dostat občana SSSR na Měsíc, byl dost pravděpodobně obětí kremelského zločinného systému.
Nejde jen o jeden osud, takových lidí bylo mnoho a ne každý stalinské řádění přežil.
Na Měsíc Sověti nedoletěli. Používají (samozřejmě modernizované) nosné rakety Sojuz vyvinuté na konci 50. let a kosmické lodě Sojuz z konce 60. let, sice také inovované, ale koncepce je stejná. Měli řadu orbitálních stanic, což byl jejich největší nepopiratelný úspěch. Projekt raketoplánu Buran byl z finančních důvodů po konci SSSR ukončen. Na Měsíc nedoletěli, ke vzdáleným planetám sondy nevyslali, dva velké teleskopy vyslal do vesmíru Západ.
Ruský podnikatel Vitalij Ginzburg tvrdí, že ruský kosmický program je zasažen korupcí, jejíž rozměry jsou rovněž kosmické.
„Rusko sice investuje relativně velké peníze do Roskosmosu, jenomže z nich bývá téměř polovina běžně rozkradena. To mohu osobně dosvědčit na základě toho, co jsem sám viděl na kosmodromu Vostočnyj. Byl jsem sice proti těmto zlodějnám, ale neměl sílu je změnit. Zbývající polovina peněz určených pro Roskosmos je pak vynakládána extrémně iracionálně a roztroušena mezi velký počet neúčinných programů…
Nedělá se nic pro to, aby se Roskosmos reformoval a vznikla z něj efektivní tržní společnost, jako to udělal od nuly Elon Musk. To, co u Muska produkuje 8000 zaměstnanců, to v Roskosmosu dělá více nežli 200 tisíc lidí! A korupce to prostě doráží. Čeho může dosáhnout společnost, v níž se velká část rozpočtu utrácí neefektivně a jeho zbytek se rozkrádá?“
Problém s Rusy je i v tom, že jim zahraniční partneři moc nedůvěřují.
„Roskosmos v posledních deseti letech nezískal prakticky žádné významné mezinárodní smlouvy nebo partnerství. Posledním byl projekt Exomars, po kterém v podstatě skončily nové mezinárodní projekty. S Čínou byla podepsána dohoda o průzkumu Měsíce, ale ani v ní nebylo dosaženo žádného praktického pokroku. Po zahájení ,speciální vojenské operace‘ Rogozin záměrně odmítl dodat Američanům motory (Američané roky kupovali osvědčené raketové motory RD-180, pozn. red.) a odmítl poskytnout nosné rakety, které již byly zaplaceny, v rámci komerčních smluv v zájmu britské společnosti OneWeb. V podstatě zpronevěřil šest raket, které zaplatil zahraniční zákazník,“ psal web Meduza.io.
Pokud ruští „vlastenci“ tvrdí, že se nic neděje, odmítají provést diagnózu nemoci, která postihla celou ruskou společnost, a rozbité okno výkladní skříně Roskosmosu je jen jedním příznakem hlavní nemoci.
Podle amerického politologa Francise Fukuyamy existuje silný vztah mezi liberálními demokraciemi a rozvojem vědy a techniky. Fukuyama tvrdí, že principy liberálních demokracií podporují vědecké bádání díky oddělení náboženství od státu, obraně práv jednotlivců a podpoře otevřené diskuse. Naproti tomu autoritářské vlády mohou vědecké bádání potlačovat, aby si udržely kontrolu nad informacemi a omezily disent.
V praxi je to samozřejmě složitější. Čína se například stala lídrem v oblastech, jako je umělá inteligence a sítě 5G. (Nelze ale popřít, jak si při tom pomohla krádežemi duševního vlastnictví a že celá generace Číňanů byla poslána na studia do západních zemí, zvláště Spojených států.) Nacistické Německo stálo u zrodu raketové techniky. Vnucuje se ale otázka, kde dnes Čína mohla být, kdyby ji nepostihla celá desetiletí maoistické hrůzovlády. Diktatury jsou také schopné se vybičovat k velkým výkonům v oblastech, které nějak souvisejí s armádou. Z dlouhodobého hlediska ale vidíme, že svoboda je velkou komparativní výhodou, zatímco nesvoboda není výhodou žádnou.
„Stoupenci liberální demokracie nesmí propadnout fatalismu, který mlčky přijímá rusko-čínskou linii, že demokracie jsou v nevyhnutelném úpadku. Dlouhodobý vývoj moderních institucí není lineární ani automatický. V průběhu let jsme byli svědky obrovských zádrhelů v pokroku liberálních a demokratických institucí, ať už šlo o nástup fašismu a komunismu ve 30. letech 20. století, nebo o vojenské převraty a ropné krize v 60. a 70. letech. A přesto liberální demokracie přetrvala a opakovaně se vrátila, protože alternativy jsou špatné,“ píše Fukuyama. „Miliony lidí, kteří hlasují nohama a opouštějí chudé, zkorumpované nebo násilnické země, nesměřují do Ruska, Číny nebo Íránu, ale zcela zjevně do liberálního, demokratického Západu.“
Úprk ruských odborníků do zahraničí před hrozbou mobilizace pustí režimu zase trochu žilou. Jeho zahnívání bude pokračovat a nic na tom nezmění ani to, jestli se jeho příští sonda náhodou nerozmlátí o povrch Měsíce.
