V prostředí státního Ústavu pro studium totalitních režimů zjevně není v současné době již možné publikovat kritické názory vůči neomarxistické skupině historiků, kteří tvrdí, že komunistický režim nebyl totalitou a těšil se podpoře obyvatelstva. Projevilo se to při cenzuře celé kapitoly z knihy bývalého disidenta Františka Stárka a docenta Ladislava Kudrny o českém undergroundu.
Neomarxistická a postmarxistická skupina historiků, kterou nejviditelněji reprezentuje děkan Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Pullmann, ovládá totiž část českých institucí historické vědy a usiluje o přepsání nedávné české historie tak, aby léta komunistického režimu vyznívala příznivě.
Bývalý disident František Stárek a vědecký pracovník Ladislav Kudrna publikovali v rámci diskuze o Pullmannových výrocích na serveru Echo 24 předmluvu ke své práci „Kniha v barvě krve“, kterou na základě hodnocení recenzentů museli z knihy vyřadit. Publikace má vyjít v listopadu a týká se pronásledování předlistopadového kulturního undergroudu. Podle spoluautora knihy Františka Stárka, který byl v prostředí undergreoundu známý pod přezdívkou Čuňas, přináší kniha jasné důkazy, že vláda komunistické strany byla totalitním režimem, který se při potlačování práv mnoha jednotlivců nerozpakoval používat vedle jiných forem represe i fyzické násilí.
Autoři chtěli v předmluvě upozornit, že jejich práce ukazuje na chybný výklad historické skutečnosti, jak ji prezentují revizionističtí historici, kteří zpochybňují totalitní charakter předlistopadového režimu a zdůrazňují, že obyvatelstvo režim svou podporou legitimizovalo pro jeho zájem o sociální potřeby.
Tento polemický názor ale autoři nesměli v knize vydávané státní institucí Ústavu pro studium totalitních režimů vydat. Náměstek Matějka se postaral o to, aby knihu recenzovaly dvě osoby, jež polemické předmluvě zabránily svým nesouhlasem.
Jirous by mě nakopal
Na otázku novináře z deníku FORUM 24, proč na cenzuru předmluvy ve své knize autoři přistoupili, odpověděl František Stárek, že chtěl hlavně dostat na veřejnost svoji tříletou práci, kterou věnoval lidem, kteří na sobě zakusili násilí komunistické policie. Stárek ale také přiznal, že ho akceptace cenzurního zásahu trápí: „Já vím, že by mě Jirous nakopal do p*dele, a já to takhle bez té předmluvy předal k publikaci jen se skřípěním zubů,“ řekl Stárek-Čuňas, který byl blízkým přítelem undergroundového básníka Ivana M. Jirouse, jenž byl za své principiální postoje mnoho let vězněn. „Jirous vždycky říkal, že se nesmí nijak ustupovat ani v maličkostech. Ani při nátlaku na ostříhání vlasů,“ dodal.
Posudek na knihu Stárka a Kudrny napsali tři recenzenti: Přemysl Houda, Jerguš Sivoš a Michal Stehlík.
Podle zjištění deníku FORUM 24 Houda zkritizoval celou knihu a zejména ostře nesouhlasil s předmluvou o revidování historie neomarxisty. Houda je přitom známý svými dějinami předlistopadového folku, v nichž se zcela vyhnul klíčové roli Státní bezpečnosti při perzekuci folkových zpěváků. Badatel slovenského Ústavu paměti národa Jerguš Sivoš, který mimo jiné dokázal, že premiér Babiš byl evidován jako agent StB oprávněně, vydal ke knize kladné stanovisko. Náměstek ÚSTR Ondřej Matějka tedy zajistil třetího recenzenta, který spor fakticky rozhodl. Michal Stehlík knihu pochválil, ale doporučil vyřadit inkriminovanou předmluvu, která by vadila neomarxistům v ústavu.
Ladislav Kudrna na otázku z deníku FORUM 24 přiznal, že ho vyřazení předmluvy „naštvalo“. Podle Kudrny ale nelze toto vyřazení kapitoly označit za cenzuru, neboť se odehrálo „podle pravidel vědy“.
Na toto dění v Ústavu pro studium totalitních režimů reaguje Michal Klíma, předseda Nadačního fondu obětem holocaustu a české pobočky Mezinárodního tiskového institutu (IPI). Po otevřeném dopisu děkanovi Michalu Pullmannovi a dvou dalších otevřených dopisech účastníkům debaty o zlehčování protiprávního charakteru komunistického režimu napsal nyní i otevřený dopis řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeňku Hazdrovi.