Také v Izraeli probíhaly masové protesty proti ruské agresi na Ukrajině (Tel Aviv, 5. 3. 2022) FOTO: ČTK/AP/Ariel Schalit
FOTO: ČTK/AP/Ariel Schalit
Jsem přesvědčen, že to, co se nyní odehrává na východě Evropy, již není konflikt Ukrajiny s Ruskem. Jedná se o střet civilizace s barbarstvím. Právě proto se ho musíme účastnit, a to i vojensky. Některé z důvodů jsem již popsal v článcích o omezené bezletové zóně a leteckém mostu do Mariupolu.
Slyším kolem sebe, včetně mých nejbližších, obavy z vypuknutí třetí světové války a jaderného konfliktu. Naprosto je chápu, nikdy bych si je nedovolil zlehčovat. To, na čem však trvám, je, že situace má vojenské, resp. vojensko-humanitární řešení, jehož realizace zůstane bezpečně pod prahem zahájení třetí světové války i spuštění jaderného konfliktu.
Robustní vojensko-humanitární akce účinně pomůže trpícím obyvatelům Ukrajiny. Dnem i nocí je 50 tisíc dětí v Mariupolu vystaveno psychickému teroru v podobě neustávajících detonací. Na mysli i duši dětí jsou páchány nenávratné škody.
Kromě toho ale vojensko-humanitární akce urychlí definitivní porážku Putina. Ano, proč to neříct: jde mi o finální a totální porážku kremelského vládce Putina a putinismu. Právě a především v zájmu toho, abychom se třetí světové války a jaderného konfliktu už nikdy nemuseli obávat.
Kdyby bývala byla realizována omezená bezletová zóna tak, jak jsme ji před devíti dny s kolegy navrhovali, bylo by ze vzduchu chráněno území, na které již dnes Rusko útočí (útok na Javoriv). Před pěti dny na něj ještě neútočilo. Bezletová zóna, mající primárně humanitární charakter, by tak již dnes poskytovala i vojenskou ochranu území, kde se nachází mimo jiné velitelství ukrajinské armády (Lvov).
Letecký most do Mariupolu
Nikdy ale není pozdě, proto nyní pár slov k leteckému mostu do Mariupolu. Kromě obav z eskalace konfliktu slyším hlasy, že je to sice hezká myšlenka, ale její „realizace není možná“. Je možná… Částečně jsem to již popsal dříve. Jednalo by se o tzv. composite air operation, kdy letadla s humanitární pomocí budou doprovázet bojové a tankovací letouny NATO. Součástí operace budou i letouny se systémem AWACS a letadla vybavená pro elektronický boj.
Zásobování trpícího Mariupolu by bylo prováděno tzv. „air drop“ způsobem. Jedná se o přepravu paletovaného materiálu a jeho shoz padáky. Letouny aliančních i nealiančních armád s humanitární pomocí by byly nakládány v polském městě Přemyšl, kde je pro ně již vybudován logistický hub.
Letouny by poté obletěly vzdušný prostor Ukrajiny, letěly by okolo Krymu, přes most nad Kerčským průlivem a k městu by přilétaly směrem od moře. Jejich ozbrojený doprovod „force protection“ by tvořily letouny NATO, které by měly mandát zahájit boj pouze v případě vlastního napadení nebo v případě napadení zásobovacích letounů.
Bojové ochranné letouny by se ke konvoji připojovaly z aliančních základen nebo letadlových lodí NATO v oblasti. Pro shoz humanitární pomoci jsou vhodné zejména letouny C-17 Globemaster nebo C-130 Hercules. Těmi prvními disponují i nealianční členové, jako Austrálie, Indie či státy Zálivu. Letouny C-130 má mnoho států, z nealiančních zejména Japonsko. Ochranu (force protection) by dokázaly zajišťovat například letecké síly USA, Velké Británie či Francie. Bylo by samozřejmě třeba vyřešit ještě řadu dalších věcí, zejména velení a spojení. Pevně věřím, že řešení lze nalézt. Mýlím-li se, nechám se o svém omylu v kvalifikované debatě přesvědčit.
Jak jsem uvedl v minulém článku k tomuto tématu, jsem si téměř jist, že Putin na tento letecký most nezaútočí. Bude-li jeho realizace úspěšná, bude Putin vědět, že se mu nepodaří Mariupol vyhladovět. Zároveň by tato „koalice ochotných“ začala pracovat na scénáři realizace podobného mostu do Oděsy. A dala by to Kremlu na vědomí. Ruská armáda tak bude vědět, že i když dobude Mykolajiv, což je její přípravnou operací před útokem na Oděsu, tak jí toto černomořské město stejně do rukou nepadne. Psychologicko-vojenský tlak na Putina bude drtivý a on ho neustojí.
Proč jde o finální porážku Putina
Řeknu to otevřeně: to, co nyní hrozí, je uzavření příměří bez toho, aby se vyřešil problém „Putin“. Rusové se mohou zakopat na jihu Ukrajiny a pod enormním tlakem bude ukrajinské vedení donuceno k uzavření příměří. Chci, aby následující čtyři věty, jakkoliv politicky málo korektní, rezonovaly v uších našich občanů i politických lídrů: stane-li se toto, neohrozí to USA, neohrozí to Francii, neohrozí to Německo.
Tyto státy jsou za prvé silné a za druhé už teď ukrajinská bojová kampaň ukázala, že Rusko ztratilo status near-peer adversary, tedy rovnocenného soupeře. Tyto státy tedy uvažují racionálně, když se zdráhají jít do přímé vojenské konfrontace.
Nebudou přímo ohroženy, nechají postupně působit sankce a dál budou vyjednávat s Putinem, další měsíce, ale třeba i roky, z pozice síly. Tento stav ale fatálně ohrozí bezpečnost České republiky, Polska, pobaltských států či Rumunska. Už teď je zřejmé, že se putinovské Rusko snaží uplatňovat svou známou „kuchařku“. Holínka ruského vojáka vražená na území cizího státu zajistí vliv na jeho další osud. Tak jako tomu je v Gruzii, Moldavsku, v Náhorním Karabachu či v Sýrii. Zároveň bude použita osvědčená zbraň – uprchlická vlna.
Nebude-li teď problém „Putin“ vyřešen, budou pokračovat jeho imperiální choutky. Jak včera v České televizi správně upozornil František Vrabel, zakladatel Semantic Visions, nejde jen o dezinformace samotné, jsme systematicky několik let vystavováni ruským psychologickým operacím. Přesně tak! Já je označuji za prvek vlivových operací, které jsou součástí ruské vojenské strategie.
Nemějme iluze. Nebude-li Putin poražen, bude naše část Evropy vystavena těmto operacím dále. Můj výzkum v Evropských hodnotách postavený na komparativní analýze jasně ukázal, že Rusové je zkoušejí všude v Evropě, ale nejlépe jim jdou v zemích bývalého sovětského bloku. Nyní tedy vojensky výrazně oslabený Putin bude muset velmi šetřit zdroji. Vlivové operace se soustředí na nás.
Po Vrběticích vyhnala Česká republika ruské agenty s diplomatickým krytím. Solidarita společnosti s ukrajinskými uprchlíky je fantastická. Mějme se ovšem na pozoru.
Ruští psychologové již teď jistě pracují v Moskvě přesčas. Ovládají metodu takzvané reflexivní kontroly, využívajíce přitom poznatky klinické i behaviorální psychologie. Už jsem zaslechl: „Ukrajinky přijely s namalovanými nehty, chlapi přijeli se smartfony, jsou arogantní, nabízeli Ukrajince sdílený pokoj, ale ona, představte si, chtěla samostatný.“
Ruská agenturní síť u nás se neopírala jen o diplomaty, které jsme vyhostili. Výroční zprávy BIS mohou za rok za dva vypadat podobně jako ta za rok 2019, tedy před českou reakcí na Vrbětice. Ano, my sami máme prostředky omezené. Ale jsme plnoprávným členem NATO. Vláda SPOLU–PirStan, nechce-li prohrát během pár měsíců s Okamurou, musí nyní v NATO prosazovat taková řešení, která rychle přispějí ke konci fenoménu „Putin“.
Vyzývám vládu, aby se spojila s Polskem a dalšími státy východního křídla NATO. Ještě před deseti dny bych si nemyslel, že je zde možné zadání pro NATO, které je primárně obrannou aliancí svých členů. Ale teď právě z výše uvedených důvodů si to myslím.
Nebude-li Putin poražen finálně a definitivně, ohrozí to bezpečnost velké části aliančních členů. Je proto oprávněné požadovat po NATO akci.
Nestane-li se to, tváří v tvář barbarství páchanému na ukrajinskému obyvatelstvu NATO morálně selže. Ale nejen to! Po německé remilitarizaci Porýní v roce 1936 prohlásil kdosi moudrý na adresu Francie: Kdybyste nyní nasadili 50 tisíc vojáků pěchoty, možná byste v budoucnu zabránili 50 milionům obětí.
Nechci třetí světovou válku, nechci jadernou válku. Ale ani se jich nechci další roky obávat. Proto vyřešme problém „Putin“.
Martin Svárovský je vedoucím Programu bezpečnostních strategií v Bezpečnostním centru Evropské hodnoty. Působil v Kanceláři prezidenta republiky (za Václava Havla), poté v diplomatických službách jako zástupce velvyslance v Budapešti (2002–2006) a Varšavě (2010–2014), jako zástupce ředitele Odboru střední Evropy a posléze Odboru analyticko-plánovacího MZV ČR. Je autorem koncepce Česko-polského fóra, poradcem místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR a poradcem předsedy jejího Výboru pro evropské záležitosti z KDU-ČSL.
