Helena Válková podala trestní oznámení pro údajnou pomluvu kvůli textu, že musela vědět o zneužívání ochranného dohledu proti disidentům. Dnes policie rozesílá výzvy k podání vysvětlení. Sama však měla být vyšetřována, jak se dostala k citlivým informacím ze živé kauzy Čapí hnízdo.
Bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková má nebývale hroší kůži. Počátkem ledna zveřejnil server Info skutečnosti, že ve spolupráci s prokurátorem Josefem Urválkem, neblaze proslulým z politických procesů v 50. letech, sepsala v roce 1979 článek k dopadům ochranného dohledu, zneužívaného i proti disidentům. Tehdy oba pracovali ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře. Válková se bránila, že šlo jen o odborné texty a o ničem nevěděla.
Urválka jsem neznala
„V tom ústavu spolupracovala spousta lidí. Urválek tam byl zaměstnaný, tak jsem publikovala i s ním nějaký příspěvek. On si tam asi vzal nějakou hlavní část, já jsem tam možná doplnila nějakou teoretickou část. To je v pořádku. Nevěděla jsem, o koho jde. Tehdy jsem ho neznala, nevěděla jsem, jakou roli hrál v procesu s Miladou Horákovou. To jsme se dozvěděli až později,“ tvrdila deníku Právo.
Nedůvěryhodný a arogantní způsob obhajoby přispěl ke konci jejích aspirací na post veřejného ochránce práv, kam ji nominoval prezident Zeman. Sama by ovšem nerezignovala, kdyby ji k tomu nevyzval premiér Babiš. „Urválek byl komunistický esesák, to je zrůda a bohužel ona (Válková) má smůlu, že měli ten společný článek. To se nedá obhájit,“ uvedl a tím zpečetil její volbu ve Sněmovně, kde byla do té doby favoritkou.
Zároveň však premiérovi paradoxně nevadí spolupráce Válkové s „komunistickým esesákem“ pro její výkon vládní zmocněnkyně pro lidská práva, kam ji sám jmenoval. Je jeho vizitkou, ovšem sám je ze stejného těsta. Za minulého režimu prosperoval vzhledem ke svému zahraničnímu působení lépe než současná poslankyně ANO, což se neobešlo bez spolupráce se Státní bezpečností. Tak co jí může vyčítat?
Válková však potupné stažení z volby ombudsmanky nerozdýchala a koncem ledna podala trestní oznámení pro pomluvu. Tvrdí, že se „nepodílela na šikaně disidentů a už vůbec ne s mužem, který poslal na smrt Horákovou“. Zpochybňuje tvrzení historika Petra Blažka, že musela vědět o zneužívání ochranného dohledu k šikaně odpůrců režimu.
Věc: Pomluva – poškozená Válková
Dnes se situace v této kauze posunula. Policie zareagovala nezvykle rychle a rozesílá obsílky k výslechům. Informoval o tom Petr Blažek, který právě obdržel výzvu k podání vysvětlení na policii ve věci: Pomluva – poškozená Válková. „Předvolán jsem na 27. února 2020. Škoda že pan komisař neměl čas 25. února, snadněji bych si to pamatoval,“ komentuje výzvu Blažek.
„Poškozené“ vadí mimo jiné Blažkovo vyjádření z článku, že „Helena Válková obhajovala institut ochranného dohledu jako oprávněného právního postupu. Ten byl přitom převzat ze sovětské praxe jako nedemokratický nástroj, který byl často zneužíván proti politickým oponentům.“
Vzhledem k jejímu působišti a právnickému vzdělání je však nemožné, aby o tom netušila. Výzkumný ústav kriminologický, kam jako čerstvá členka KSČ nastoupila po ukončení vysoké školy, byl privilegovaným pracovištěm podřízeným Generální prokuratuře, které pomáhalo krýt nezákonné postupy normalizačních institucí, ohýbajících právo podle představ protektora z Moskvy.
Válková dodnes pomíjí totalitní podstatu tohoto represivního nástroje, který postihoval všechny odsouzené i jejich blízké. Institut ochranného dohledu sloužil v rozporu s mezinárodním právem k nedůvodné a nepřiměřené šikaně nejen disidentů. Jen v letech 1973 – 1975, krátce po jeho zavedení v době probíhajících čistek, byl uložen v 16 500 případech. Jistě se mezi nimi najdou případy, které byly po pádu režimu rehabilitovány jako politicky motivované.
Kromě uvedeného článku Válková publikovala další práce k tomuto tématu v osmdesátých letech, kdy už byl v řadě případů použit k omezování osobní svobody oponentů komunistického režimu, který po vzniku Charty 77 utáhl šrouby. Podávat za těchto okolností trestní oznámení vyžaduje opravdu silný žaludek.
Babišovo stíhání bude zastaveno
V této souvislosti lze poukázat na ještě jeden aspekt, který staví absurdní situaci kolem aktivity Válkové do jiného světla. V prosinci 2018 se zviditelnila kontroverzním výrokem v době, kdy v médiích kolovaly skandální informace o cestě Andreje Babiše juniora na okupovaný Krym, kam byl ukryt před českými úřady kvůli vyšetřování Čapího hnízda.
„Pan kolega Faltýnek, tam už bylo trestní stíhání zastaveno. Je velká pravděpodobnost, že se tak stane i u Andreje Babiše. Teď jsem vázána mlčenlivostí, ale vím některé skutečnosti, které jsem se dozvěděla s výkonem mé profese, a nerada bych o tom hovořila do médií,“ uvedla Válková v rozhovoru pro DVTV.
Jak je možné, že poslankyně, která nesmí mít s probíhající živou trestní kauzou nic společného, disponuje takto závažnými informacemi, a ještě se jimi chlubí v médiích? Vzhledem k tomu, že v květnu téhož roku podobně spekuloval deník Právo, odvolávající se na informace Babišova obhájce Bartončíka, nelze se zbavit podezření, že tento úzký okruh advokátů věděl víc než ostatní, a už tehdy ovlivňoval veřejnost.
„Spekulace“ potvrzeny
Tyto „spekulace“ se ostatně později prokázaly, když dozorový státní zástupce Šaroch zastavil stíhání všech obviněných v kauze Čapí hnízdo, navržených vyšetřovateli na obžaloby. Proč už tehdy nezasáhly orgány činné v trestním řízení a nevyzvaly Válkovou k podání vysvětlení, jak k těmto citlivým informacím přišla?
To může vysvětlovat i Babišovo zvláštní zacházení s Válkovou, která mu zůstala loajální i přesto, že ji nedůstojně připravil o post ministryně spravedlnosti. Funkce ombudsmanky sice byla už příliš, ale role vládní zmocněnkyně pro lidská práva je v pořádku.
Válková se přitom projevuje jako bezpáteřná kariéristka, která nepřizná pochybení ze své minulosti a slušela by jí větší pokora. Kdybychom se totiž vrátili o čtyřicet let zpět, čekal by téměř jistě ochranný dohled za podobné „rouhání“ i historika Petra Blažka.