ROZHOVOR / „Pokud se nestane nějaká nepředvídaná katastrofa, v roce 2025 bychom měli spolehlivě plnit čtyři kritéria a zbývá nám to nešťastné ERM II,“ myslí si Petr Zahradník, ekonom a poradce ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN). V rozhovoru pro deník FORUM 24 vysvětlil, v čem podle něj vláda neplní své programové prohlášení a proč je téma euro na relativně dlouhou dobu po promarněných 20 letech opět odpískané. Hovořil také o tom, jak Češi deklarují stigmatizaci české koruny, nebo o své nejistotě nad potenciálem pracovní skupiny NERV.

Jak zpětně hodnotíte celou situaci, která se odehrála kolem vaší pozice zmocněnce ministra Dvořáka pro euro?

Zpětně ji hodnotím tak, že jsem si nemyslel, že k něčemu takovému dojde. Pokud bych byl tázán, zda bych do toho šel i s vědomím toho, co se stane, zřejmě bych odpověděl ano, protože nejsem politik. Spíš mi to ukázalo zrcadlo vůči některým lidem, kteří to zveličili nebo z toho udělali záminku k obhajobě svých parciálních zájmů. Na druhou stranu bych si ušetřil některé negativní dopady, které z toho pro mě vyplynuly, když jsem se v daný inkriminovaný týden musel neustále obhajovat, proč jsem do toho šel a co bylo smyslem.

Navíc nejsem nějaký apologet eura za každou cenu, už vůbec ne ideolog. Měl jsem v úmyslu – a stále mám – z toho vytvořit velmi objektivní platformu, což se možná zdaří. V tomto ohledu se tedy nemám za co omlouvat, ale byla to doba nešťastná.

Plynou z toho pro vás nějaké dlouhodobé negativní dopady?

V podstatě mi to udělalo obrázek o tom, co je asi v politice obvyklé. Nechci říkat averzi vůči politice, to by vypadalo naivně, ale spíš to vnímám jako poučení, že s politikou v rámci svého mainstreamu nechci mít do budoucna vůbec nic společného. Dlouhodobě jsem byl pánem svého osudu, a když o vás rozhoduje nějakých 15 lidí za zavřenými dveřmi, je to velmi nepříjemné.

S politikou v rámci svého mainstreamu nechci mít do budoucna vůbec nic společného.

Proč jste to dopředu s koalicí neprojednali?

To nebyl můj úkol. Jsem apolitický poradce ministra Dvořáka a projednávání s koalicí není moje úloha. Samozřejmě s vědomím toho, co se stalo, bych na tom možná trval víc, ale netušil jsem, že změna slovíčka z poradce na zmocněnce vyvolá takový povyk. Jsem přesvědčen, že to byla záminka, a kdyby se v daném čase objevila jiná, stane se něco podobného. Opravdu nejsem tak sebestředný, abych se domníval, že moje jméno v tom hrálo jakoukoliv důležitou roli.

Myslíte si, že se vám tím podařilo třeba alespoň poslat nějaký vzkaz směrem k veřejnosti nebo k vládě?

Řekl bych, že vzkaz je rozesílán, rozhodně si nemyslím, že je ukončen. Už podle toho, kolik mám pozvání na nejrůznější aktivity, diskuze i spolupráci s podnikatelskými organizacemi ohledně přípravy, si myslím, že to plní svůj účel. Uvedl bych tam vid nedokonavý, věc ještě pracuje a aktivit, které se chystají v součinnosti mezi kabinetem ministra Dvořáka a partnerskými organizacemi v horizontu letošního prvního pololetí, jsou desítky.

Nejsem opět tak naivní, že bych se domníval, že mediální zájem bude tak intenzivní, jako byl v uplynulých týdnech, nicméně to pomohlo vrátit toto téma, které v uplynulých čtyřech letech z diskuze v ČR hodně vymizelo, tam, kam má, tedy, že jde o jednu z priorit unijních politik, které stojí za to se věnovat.

Měl to být první krok k obsazení koordinátora pro zavedení eura v ČR?

Řekl bych, že to byla spíš náhražka a povzbuzení, aby k tomu obsazení došlo. Mé informace jsou spíše zprostředkované. Zprvu měla být ze strany politických subjektů, které se staví na stranu přijetí eura, vůle tuto pozici obsadit, ale v poslední době se to nedařilo, takže toto byla náhražka.

Jakou váhu má, že v ČR od roku 2017 tuto funkci nikdo nezastává?

Rozhodně to není pozice formální. Jde o signál, že to pro politiky asi není adekvátní téma a nevěnují tomu příliš pozornosti. Když vezmeme země podobného typu jako my, které vstupovaly do EU ve stejném roce, nebo dokonce i ty, které tam vstupovaly po nás, funkce koordinátora byla prestižní a ti, kteří ji vykonávali po vstupu země do eurozóny, obsadili významná místa v evropských institucích nebo v sektoru byznysu.

Koneckonců to v jisté době nebyla pozice formální ani v Česku. Zejména profesor Oldřich Dědek, který ji zastával téměř 10 let, odvedl obrovskou práci. Ale už na konci jeho mandátu se na ni nahlíželo jako na tu, která je spíš na ústupu. Už tehdy bylo dáváno najevo, že to není chtěné téma, a od té doby si myslím, že se vyjma pár deklaratorních politických výkřiků reálně neudělal jakýkoliv progres směrem k tomu, co by ta funkce měla opravdu reprezentovat.

Každopádně vláda tedy vzala na vědomí doporučení ministerstva financí a České národní banky prozatím nestanovit termín přijetí společné evropské měny. Jedná se podle vás o politické rozhodnutí například proto, že v čele resortu financí je Zbyněk Stanjura z ODS?

Ano, kdyby na té pozici seděl zástupce hnutí STAN nebo TOP 09, myslím, že by se tam vůči euru asi děly vstřícnější kroky. Ale to, jaká je situace, myslím, není odrazem preferencí pana ministra Stanjury, který podle mě není apriorní odmítač vstupu do eurozóny. Mám pocit, že v tomto ohledu má velmi objektivní, vyvážený pohled a že by byl v případě, že kladné hlasy převáží, připraven je reflektovat a prosadit.

Z hlediska rozhodnutí si myslím, že není náhodou, jak se politický život po humbuku se zmocněncem vyvíjel, protože k rutinnímu projednávání každoroční pravidelné hodnotící, konvergenční, zprávy, došlo na vládě tentokrát po nějakých dvou měsících, velmi krátce poté, co rozruch trošku ulevil, přičemž byl tedy opětovně vyřčen nedoporučující verdikt.

Do podobného světla bych stavěl i rozhodnutí dohadovací komise a následně vlády ohledně zřízení speciální pracovní skupiny na úrovni Národní ekonomické rady vlády, což samozřejmě z hlediska diskuze vítám, ale s ohledem na složení členů, nebudu jmenovat, si myslím, že to nemůže vést k nějakému jednoznačnému závěru. Bude to kompromis.

V eurozóně jsme už dávno měli a mohli být a neudělalo by nám to žádnou přítěž.

Navíc v říjnu bude po volbách a současně bude relativně blízko těm nadcházejícím, zřejmě nejdůležitějším. Přijde mi tedy lehce alibistická interpretace, že některé strany se tomuto tématu hodlají věnovat v prvním kvartále roku 2025. Toto téma je tedy opět na relativně dlouhou dobu odpískané, může nějakým způsobem rezonovat ve společnosti, ale nemám pocit, že ty málo přesvědčené nebo odpůrce v nějakém výrazném počtu přesune na druhou stranu, a to i proto, že ze strany vlády opětovně zaznívá dosti polovičaté a nebojím se říct alibistické řešení.

Takže byste řekl, že to bylo spíše politické rozhodnutí?

Ano, a jak dlouhodobé, tak ovlivněné krátkodobou nastalou situací, kdy si politici řekli, že rok a půl před volbami už nechtějí dále jaksi dmýchat rozmíšky, a učinili jim konec.

Kdyby nebylo politikaření, kdy by ČR mohla vstoupit do eurozóny? Nakolik je připravená a jak si podle vás nyní v porovnání se státy eurozóny stojí?

Když budu opět vycházet ze zkušeností ostatních zemí, které si to vzaly momentem vstupu do EU jako úkol, učinily pro to vše, co měly, a braly to jako své vlastní přesvědčení a dosažení nějaké kvalitativní laťky. Například Slovinsko vstoupilo do eurozóny dva a třičtvrtě roku poté, co vstoupilo do EU, Slovensku to trvalo od o dva roky déle, mezitím vstoupily Kypr s Maltou.

Všechny tyto země jsou z hlediska ekonomické vyspělosti buď srovnatelné, anebo výrazně chudší než ČR. Kdybychom na to tedy nahlíželi čistě optikou ekonomických parametrů a schopností, tak odpovím, že už jsme tam dávno měli a mohli být a neudělalo by nám to žádnou přítěž. Když se na to díváme odteď dál s vědomím prošvihnutých dvaceti let, pořád si myslím, dokonce navzdory nynější ne úplně lichotivé ekonomické situaci v ČR, že to je úkol zvládnutelný do tří let. To znamená povinné členství v kurzovém mechanismu ERM II po dobu dvou let a následné vyhodnocení jak působení v kurzovém mechanismu, tak dalších maastrichtských konvergenčních kritérií, plus případně dalších podmínek, které zejména v posledních letech jsou obvykle s členstvím v eurozóně spojovány. Do konce roku 2027 to je teoreticky nebo hypoteticky splnitelné. Reálně si myslím, že to je další termín, který nesplníme.

Jak na tom tedy nyní Česko je?

Když se podíváme na míru plnění, je tristní. ERM II neplníme, protože tam nejsme, respektive to kurzové kritérium. Nyní po velmi výrazném snížení inflace jsme na hraně toho, kdy začneme plnit cenové kritérium, které se počítá jako aritmetický průměr tří nejlepších zemí EU podle inflace, ke kterému se přičte 1,5, čímž dostanete mezní hodnotu inflace, kterou musíte mít. My máme 2,3, takže bych řekl, že tomu zatím nevyhovujeme, ale za předpokladu dezinflačního trendu si troufám tvrdit, že v polovině letošního roku cenové kritérium splníme. To samé bude platit pro úrokové. Nyní máme úrokovou sazbu 6,25, klíčová úroková sazba Evropské centrální banky je 4,50.

A pak máme dvě fiskální. Deficit asi velmi pravděpodobně letos snížíme pod 3 %, takže plnit budeme, a co se týče kritéria dluhu, byť se velmi prudce zhoršuje, tak jsme pořád hluboce pod hodnotou 60 %. Když to bude letos hodně špatné, dostaneme se na nějakých 45 %. Takže je velmi pravděpodobné, že pokud se nestane nějaká nepředvídaná katastrofa, v roce 2025 bychom měli spolehlivě plnit čtyři kritéria a zbývá nám to nešťastné ERM II.

Vláda se ve svém programu zavázala k co nejrychlejšímu splnění maastrichtských kritérií a dalších rozpočtových pravidel EU. Tím je i vstup do ERM II, který odborníci podmiňují stanovením termínu přijetí evropské měny. Vyloženou podmínkou to ale není, že?

ERM II bych popsal jako měřidlo procesu, který je motivován vstupem země do eurozóny. Z hlediska logiky tedy nemá smysl vstupovat do ERM II bez určení alespoň orientačního data přijetí eura, třeba v intervalu dvou let, a to i z toho důvodu, že pokud termín neurčíte, trhy se chovají úplně jiným způsobem a kurzový vývoj v rámci ERM II, který má reflektovat nejrůznějším investičním a další změny, je jiný. Z hlediska psaných formálních podmínek ale samozřejmě nikde není psáno, že vstup do ERM II je podmíněn oznámením termínu. Koneckonců nyní jsou v něm dvě země, a to Dánsko, které díky tomu, že je opt-out, je tam už 40 let a Bulharsko, které je tam od roku 2021 také bez oznámení termínu. Na druhou stranu je pravda, že Slovinci i Slováci si momentem vstupu do ERM II termíny označili a skutečně tam vstoupili. Je to obvyklá praxe, ale nikdo nikomu nebrání, aby v ERM II setrval, jak dlouho je mu libo, ale setrvávat tam příliš dlouho je spíše k tíži.

Dá se tedy říct, že vláda v této souvislosti své programové prohlášení neplní?

Zcela určitě. V prohlášení vlády je věta, která je spojena právě s urychleným splněním maastrichtských kritérií. Není tam nic o termínu vstupu do eurozóny. Říkali jsme, že ERM II nutně nevyvolává potřebu ten termín dávat.

Češi totiž mají enormně vysoký podíl úspor uložen v českých korunách.

Je to podle vás pro ČR ostuda?

Čistě z ekonomického pohledu si rozhodně nemyslím, že by to měla být ostuda. Sám, jaksi občansky, bych se mu nebránil. Možná bych volil mírnější označení, třeba nedůstojnost, a to z hlediska členských povinností. Víme-li dopředu, že nás čeká nějaký úkol, byť není časově ohraničený, měli bychom se k němu nějakým způsobem postavit, a ne se tvářit, že buď neexistuje, nebo hledat nekonečné výmluvy, proč ho nesplnit. Je dosti nedůstojné, že jsme součástí nějaké mozaiky, ze které si vyzobáváme, co se nám hodí, a to, k čemu ne úplně inklinujeme, přehlížíme nebo odmítáme. Z pohledu fair play mi to nepřijde korektní. Na druhou stranu připouštím, že v zemi, kde je o tom připravena uvažovat jako o dobré cestě v nejlepším případě třetina lidí, je těžké dělat něco jiného.

Vezměme malou množinu zemí, které v eurozóně nejsou. Máme tam Bulharsko a Rumunsko, které vykazují přesně opačný postoj, a dvě severské země, tedy Dánsko a Švédsko. Dánsko mělo ještě možnost vyjednat si tzv. opt-out podmínku, že do eurozóny vůbec nemusí, ale paradoxně je z hlediska hospodářské a měnové politiky s eurozónou velmi silně svázáno a Švédsko k tomu přistupuje víceméně podobně jako my a deklaruje neochotu vstoupit do kurzového mechanismu, čímž neplní maastrichtské kritérium, přičemž ostatní kritéria splňuje.

Expertní skupina NERV má v průběhu roku vypracovat analýzu, která by mohla být jedním z podkladů pro další rozhodnutí vlády. Má potenciál k posunutí se směrem k přijetí eura?

Tím si nejsem úplně jist. Myslím, že se sejde velice kompetentní skupina lidí, kteří na tuto problematiku hledí z různých pohledů, které, mám pocit, že prostě nejsou slučitelné. Očekávají-li politici nosné nebo jednoznačně směřující doporučení, na základě kterého by mohli učinit politické rozhodnutí, mám pocit, že se nedočkají. Neslučitelnost zejména některých mezních názorů nepovede k jasnému závěru. Členové skupiny mají diametrálně odlišné názory na podstatu eurozóny.

Očekávají-li politici jednoznačně směřující doporučení, na základě kterého by mohli učinit rozhodnutí, mám pocit, že se nedočkají.

Skupina se teprve vytváří, uvidíme. Pokud se bude pracovat v alternativách, dokážu si představit, že by pro politiky mohly být vodítkem k politickému postoji. Bude-li to ovšem vést k jednomu scénáři, bude opravdu tak rozbředlý, že politikům nepomůže.

Čím je podle vás nevole k euru mezi Čechy způsobena? Proč veřejnost euro odmítá?

Rozřešení této otázky podle mě stojí mimo ekonomický prostor, je spíše spojeno s charakterovým nastavením Čechů. Ti na jednu stranu odmítají výrazné novoty, čímž přechod od národní měny ke kolektivní je, a měna jako silný národní symbol u nás funguje velmi silně a myslím si, že to přesahuje ekonomický rozměr.

Ekonomicky se to velmi silně projevuje například, co se týče vkladů nebo úspor. Češi totiž mají enormně vysoký podíl úspor uložen v českých korunách, což rozhodně pro spoustu jiných zemí neplatí. Například Chorvatsko – finanční myšlení Chorvatů se už 10 let před vstupem odehrávalo výlučně v eurech, chorvatské banky v podstatě neoperovaly s národní úrokovou sazbou a půjčovali za podmínek v eurech.

V posledních dvou letech byly naše úrokové sazby výrazně vyšší než ty v eurech, a přestože se podíl úvěrů v eurech pro podniky zvýšil, stále není většinový a nyní zájem opětovně klesá. To jsou způsoby, kterými Češi deklarují stigmatizaci české koruny.

Proč tomu tak je?

To je spíše zadáním pro sociologii nebo psychologii, nemá to čistě ekonomické řešení a nemá to mnoho společného ani s racionálním uvažováním. Jsme významnou turistickou destinací pro cizince, současně jsou Češi velmi přičinliví cestovatelé do zahraničí, a ani navzdory tomu se postoj Čechů nemění.

Jak byste tedy přijetí eura směrem k veřejnosti komunikoval?

Informační funkce je velice důležitá a nelze mluvit jedním jazykem. K určitým sociálním skupinám je zapotřebí volit jinou formu komunikace – vůči seniorům, nejrůznějším typům podnikatelských subjektů, město versus venkov a tak dále. Jednotlivé pohledy je třeba akcentovat. Například vstup do eurozóny není nutně spojen s cenovým růstem.

Nyní máte tedy další rok k tomu, aby se procesy směrem k přijetí eura mohly posunout. Co hodláte dělat? Na co se zaměříte?

Je důležité snažit se citlivým způsobem vyvracet některé mýty typu ztráta národní suverenity, národní hospodářské politiky, byť je na tom samozřejmě nějakým způsobem princip EU založen, ale nenazýval bych to ztrátou. Jako člen EU jsme získali tolik přínosů, které bychom si jinak nebyli schopni vydobýt, a tímto prismatem bych na to chtěl nahlížet.

Připravujeme argumentář, který by měl i obsahově navázat na práci předchozích národních koordinátorů. Za druhé nadále připravuji Martinovi Dvořákovi expertní podklady a postřehy pro jeho politickou práci na tomto poli a za třetí se účastním diskuzí, doufejme, že už opravdu cíleně zaměřených na samotný předmět, a ne na politické hrátky. A možná za čtvrté bych zmínil, že jsem členem expertní skupiny Eurotým při Evropské komisi při generálním ředitelství pro ekonomické a finanční záležitosti, kde se řeší záležitosti spojené s eurem v různých zemích a sdílí se tam zkušenosti, to mi přijde jako velmi inspirativní.