Andrej Babiš (ANO) FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
FOTO: Hnutí ANO / se souhlasem
Andrej Babiš vyrazil se svým „obytňákem“ na cesty po republice. První ho zavedla na jižní Moravu, konkrétně do Břeclavi. Babiš tím vzbudil obrovskou pozornost. Není to nijak překvapivé. Všechno, co šéf hnutí ANO provádí, ji k sobě přitahuje. Babiš je zkrátka Babiš, a jeho PR tým to už tak prostě umí zařídit, aby jeho počínání nezapadlo a všude ho bylo plno. Navíc Babišova spanilá jízda po republice je obecně považovaná za jeho – sice ještě oficiálně neohlášenou, ale o to více očividnou – prezidentskou kampaň. Výjezdy obytným vozem po našich luzích a hájích jsou však samostatnou kapitolou, která má ještě mnohem větší význam.
Šéf hnutí ANO už na konci loňského roku natočil video, kde hovořil o tom, že kupuje obytňák, aby jím jezdil za lidmi a mluvil s nimi. Původně to plánoval dělat již od února, nakonec s tím ovšem začal až výrazně později. To však nic nemění na tom, že pravděpodobně půjde o mimořádně úspěšný počin, už jenom z toho důvodu, že o něm všichni vědí, sotva Babiš s objížděním republiky vůbec začal.
Šikovné bylo už jen to, že Andrej Babiš svůj záměr oznámil předem, takže velký zájem a pozornost vzbudil hned nadvakrát a pro samotné zahájení jízd si velmi dobře připravil půdu. „Vždycky jsem chtěl mít obytňák a spát v něm. Vracím se tak do roku 2013, kdy jsem hlavně jezdil za lidmi,“ prohlašoval předseda hnutí ANO v prosinci, kdy cesty obytňákem avizoval.
Objíždění vesnic, měst a městeček má přitom v české politice bezmála mytický význam, jako kdyby právě to rozdělovalo politiky na úspěšné a neúspěšné a jako kdyby se vítězná předvolební kampaň poznala podle toho, že v ní figuruje nějaký dopravní prostředek, pomocí kterého se cesty po Česku uskutečňují.
Nejznámější je v tomto ohledu asi volební autobus Zemák, se kterým přišel Zemanův spolupracovník Miroslav Šlouf a kterým tehdejší předseda sociální demokracie Miloš Zeman brázdil různé kouty republiky před sněmovními volbami v roce 1996 a v roce 1998, kdy ČSSD získala 26,44 procent a 32,31 procent hlasů. Do té doby jsme se v českém prostředí s něčím takovým nesetkali. Od časů Zemáku byla řada pokusů podobné jízdy zopakovat, ovšem ne všechny byly stejně úspěšné.
Tour do té nejposlednější vesničky
Například někdejší poslanec zvolený za ODS a svého času předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus mladší v srpnu 2019 oznámil, že se chystá na podobnou cestu: „Na podzim pojedeme (už máme krutopřísně jetou dodávku) s poslankyní Majerovou napříč republikou jako pojízdná prodejna od vesnice k vesnici. Navštívit naše příznivce, a hlavně potkat co nejvíce lidí. I do malých vesnic, kde byl naposledy Zeman se Zemákem v roce 1996. Hledáme název (Trikolóra Tour) – poraďte, prosím, sdílejte. Děkuju!!“
Navzdory značným ambicím a nadneseným slovům to dopadlo velmi neslavně. Klaus si později stěžoval na to, že na setkání s občany, které pořádali členové Trikolóry, chodí málo lidí. Zakladatel tohoto hnutí nakonec z politiky odešel s tím, že se odvolal na osobní důvody a nedostatek energie, a v březnu 2021 tak rezignoval na předsednický post v Trikolóře, která později ve sněmovních volbách obdržela jen 2,76 procent hlasů, a to ještě v koalici se Svobodnými a Soukromníky.
Přesto je objíždění republiky stále hodně přeceňované a někdy to dokonce vypadá, že jedině politik, který podobnou tour absolvuje a zamíří s ní i do té nejposlednější vesničky, se skutečně zajímá o životy občanů v České republice. Jako by všem ostatním byly šumák a jako by ježdění po českých, moravských či slezských městech a vesnicích vždy automaticky znamenalo více než každodenní práce ve sněmovně.
Důležitější věc než výjezdy do různých koutů země
Přitom je třeba vycházet z toho, že cesty v autobuse či v obytňáku nejsou ničím jiným než PR a marketingovým tahem a se zájmem politiků o občany zase tolik nesouvisí. Je to stejné, jako když Andrej Babiš v minulosti rozdával koblihy či knížky. Nedělal to kvůli tomu, aby si lidé pochutnali na sladkém pečivu s marmeládou nebo aby si něco přečetli. Potřeboval k sobě zkrátka přitáhnout voliče, upozornit na sebe a případně jim něco sdělit.
Politici, kteří politický marketing podceňují anebo ho mají špatný, sami sebe poškozují. Stejně tak si samozřejmě škodí ti, kteří za svými voliči vůbec nejezdí. Jenže to už dnes není úplně běžné, protože zástupci stran a hnutí napříč politickým spektrem již velmi dobře vědí, že si nemůžou dovolit své voliče ignorovat a vůbec se s nimi nepotkávat.
Zároveň však v žádném případě neplatí, že by výjezdy do různých koutů země byly alfou a omegou všeho. To v žádném případě. Mnohem důležitější je, aby politici pro občany opravdu něco dělali a snažili se zlepšovat život v České republice. K tomu je určitě dobré vystrčit občas nos ze sněmovny, navštěvovat různé části republiky a mluvit s lidmi o tom, co je trápí a co řeší, ale rozhodně k tomu není nutné projezdit křížem krážem celou zemi.
Pokud to někdo dělá, není na tom rozhodně nic špatného, ale je dobré brát v potaz, že spíše než o práci pro občany jde o politický marketing, a přesně tak by se k tomu mělo přistupovat; a ne naopak, protože pak je oceňováno něco, co si zase takové ocenění nezaslouží. Byť jistě dává smysl, že občané jsou rádi, když za nimi nějaký známý politik přijede, měli by si být vědomi toho, že když tak činí a fotí se s nimi, nedělá to kvůli nim, ale kvůli sobě. A pokud akceptují, aby si jejich fotky dával na svůj profil na sociálních sítích, dělají mu velkou službu.
Babišovy – a samozřejmě i dalších politiků – návštěvy voličů nejsou něčím, z čeho by měli prospěch lidé. Proto je namístě objíždění republiky už tolik nevyzdvihovat a nepřeceňovat a nebrat ho jako něco o tolik pozitivnějšího a cennějšího, než je například účast na schůzích poslanecké sněmovny nebo sněmovních výborech. Základ práce poslance či předsedy opoziční strany se totiž odehrává právě tam a nikoli v obytňáku, a pokud si někdo nechá namluvit něco jiného, rozhodně to nebude v jeho prospěch.
