Marcel Kolaja FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
Místopředseda Evropského parlamentu Marcel Kolaja (Piráti) se přišel osobně podívat na volební výbor Poslanecké sněmovny, na němž chtěla poslankyně za hnutí ANO Barbora Kořanová odvolat radního České televize Zdeňka Šarapatku. Právě svobodou médií v Česku, od veřejnoprávních až po oligarchizaci těch soukromých, by se z jeho iniciativy měl zabývat také příslušný výbor Evropského parlamentu. Kolaja v rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří nejen o médiích, ale i o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše nebo o dalším směřování EU po koronavirové krizi.
Začněme otázkou na rezoluci o českém premiérovi Andreji Babišovi, o které bude příští týden hlasovat Evropský parlament. Bude pro ni hlasovat vaše frakce?
Pochopitelně nemohu hovořit za ostatní poslance, ale předpokládám, že tam bude shoda.
Co je na této rezoluci nejdůležitější?
Podle mého názoru jsou to hlavně faktické poznatky z kontrolní mise do České republiky, která se konala v únoru, a jejich projednání na plénu. Jde o záležitost, která je evropská. Někdo se tu snaží vytvářet pocit, že jde o špinavé prádlo, které si vypereme doma, ale to je poněkud falešný pohled. Tato záležitost je evropská z toho titulu, že musíme splňovat náležitosti evropské legislativy, ale navíc se jedná o evropské peníze.
Takhle odpovídáte na různá obvinění z „udávání“?
Víte, já k tomu mám takový příměr: když vznikne nějaký problém s výstavbou dálnice D1 na Vysočině, neznamená to, že se tím smí zabývat jen Krajský úřad Vysočina. Pokud půjde o problém, který spadá do kompetence řešení ministerstva dopravy nebo vlády, bude se to projednávat tam. Evropská komise i parlament jsou bruselské asi stejně jako česká vláda je pražská. To, že si to někteří politici dovolují nazývat udavačstvím, to je vrchol arogance.
V evropském rozpočtu se nyní vyjednávají velké změny. Jak se neustálé řešení střetu zájmů Andreje Babiše promítá do toho, co bude vyjednáno pro Českou republiku?
Jednání Evropské rady se nezúčastňuji. Už delší dobu jí ale bývá vytýkáno, že není příliš transparentní. Nicméně z logiky věci vyplývá, že pokud roste pocit jakéhosi rozpoložení premiéra v tom smyslu, že se nachází v konfliktu zájmů, je pochopitelné, že se mu musí špatně vyjednávat. Bavíme se tady o využívání evropských peněz. On se na půdě rady potkává se zástupci zemí, které dávají peníze do evropského rozpočtu.
Konfrontují vás s českými problémy vaši kolegové?
Sleduji trend, že to bývá čím dál tím častější. Vnímání určité kontroverze tu je. Nejde samozřejmě jen o Českou republiku, problémy mají i další země, například Maďarsko a Polsko. Ale práci v Evropském parlamentu Babišův problém jednoznačně ovlivňuje. Naštěstí to nefunguje tak, že bych přišel do Europarlamentu a mým posláním bylo hájit Andreje Babiše. Politika v Evropském parlamentu funguje poněkud jinak. Z definice mandátu europoslanci zastupují občany členských zemí, tedy celé Evropské unie. Vznikají zde politické skupiny podobného politického názoru. V rámci těchto názorů probíhají vyjednávání. To, jestli je europoslanec z Česka, ze Slovenska nebo z Německa, nehraje až takovou roli.
Jak hodnotíte urážky, které ze strany Andreje Babiše zazněly na adresu europoslanců, kteří byli na kontrolní misi v Česku?
Pan premiér Babiš a někteří další politici z ANO tvrdí, že došlo k omluvě. Například to zaznělo v rádiu, ale on po uznání, že slova o vlastizrádcích nebyla volena šťastně, rovnou následoval větou, že tito politici škodí zájmům České republiky. To nepovažuji za omluvu. Dokonce si myslím, že jde jen o mediální taktiku. On nechtěl, aby se o misi do České republiky psalo v novinách. Potřeboval to přebít, a tak vytáhl své hulvátství.
Během kontrolní mise a po ní se začalo více mluvit o svobodě médií v Česku. Evropský parlament tento problém ve výboru LIBE sice řešil už v roce 2017, ovšem dnes se to téma zdá ještě vážnější. Jak to vnímáte vy?
Svoboda médií je v ohrožení v Evropě obecně. To je skutečně vážný problém, protože nezávislá média jsou jedním z pilířů demokracie. Je nepopiratelné, že dochází k oligopolizaci médií v Česku. Byl bych nerad, abychom se dostali do stavu Maďarska nebo Polska. Uvedu příklad: v Polsku v kampani k prezidentským volbám dostal kandidát vládní strany Právo a spravedlnost ve veřejnoprávní televizi prostor hodinu a 13 minut. Protikandidát třetí nejsilnější politické strany dostal 44 sekund. Tady vidíme, jak to dopadá, když to se svobodou a nezávislostí médií jde z kopce. I proto jsem se sám aktivně angažoval v otázce volby do Rady České televize. Nechci, aby se z veřejnoprávních médií stala propagandistická hlásná trouba vlády. Česká republika možná není nejhorší v Evropě, ale vidíme značně negativní trendy. Nejen zmiňované Maďarsko a Polsko, ale na Slovensku nebo na Maltě došlo dokonce k vraždám. Svoboda médií je zakotvena v Listině základních práv Evropské unie v článku 11, odstavec 2. Evropská komise má povinnost na tento závazek dohlížet. Konkrétně komisařka Jourová. Já bych byl rád, kdyby přišla na výbor pro kulturu a vzdělávání EP, který má svobodu médií v gesci, a poreferovala o tom, co dělá a co plánuje dělat pro svobodu médií v Evropské unii.
Několikrát jsem zaznamenala to, o čem paní Jourová mluví – o ruské propagandě a dezinformacích. To je jednoznačně závažné téma. Ale pokud se jakýkoli novinář zeptá na ten problém, který v Česku máme, tedy na to, že Andrej Babiš jako premiér vlastní třetinu mediálního trhu, je spíše vyhýbavá. Vy věříte tomu, že politička z hnutí ANO může reálně tento problém řešit?
Z definice funkce komisařky nezastupuje paní Jourová ani zájmy České republiky, natož zájmy konkrétních politiků či nějaké přidružené firmy, ale zájmy evropské. Z tohoto nadhledu se na to musí dívat. Pokud to neudělá, selhává ve své roli a je povinností Parlamentu dohlížet na to, že komisařka dělá svou práci dobře. I proto je důležité věc projednat na výboru, který se těmito tématy zabývá.
Vy tedy očekáváte, že se nějaké takové jednání bude konat?
Požádal jsem o to. Bylo to přijato velmi pozitivně napříč politickými skupinami, rozhodně to tedy není nějaké udávání nebo politikaření, jak se někteří politici jako paní Konečná nebo pan Zahradil snaží naznačit. Toto téma patří na evropskou půdu. Výbor si vyžádá informace nejen od Evropské komise, ale i mnohé další. Na základě nich pak budeme jednat dál o tom, co podniknout. Pravdou je, že výbor se věcí zabývá. Když jsem to navrhl, bylo skutečně úsměvné, že mi komunistická europoslankyně Konečná začala nadávat do udavačů.
Poslední jednání Europarlamentu byla ovlivněna koronavirovou krizí. Jak hodnotíte postup Evropské komise během pandemie?
V Česku mi to připadalo jako rétorické cvičení na téma toho, jak je EU špatná. Někteří politici se vůbec nezabývali tím, jaké kompetence má Evropská unie a jaké kompetence jí daly samy členské státy. To je zásadní. Druhá rovina je ta, že evropské instituce mají podpůrnou roli, a v ní konalo Evropské středisko pro prevenci nemocí (ECDC), které už v lednu varovalo členské státy, že přijde pandemie a že se mají předzásobit zdravotnickým materiálem. Členské země odpověděly, že je všechno v pořádku. Pak pandemie přišla a zjistilo se, že členské země jsou zaskočeny. Představa, že by ECDC někde nakoupilo miliony roušek a začalo je rozesílat, je představa naprosto absurdní. Evropská komise také už v lednu vyčlenila peníze na výzkum viru. Opatření postupovala dále, my jsme o nich v Europarlamentu hlasovali. Komise byla velmi flexibilní. Jsme na konci sedmiletého plánovacího období rozpočtu a byla tu snaha vyčerpat zbývající peníze na boj s koronavirem.
Česká vláda pak tvrdila, že jde stejně o peníze, které nám patřily, což je něco naprosto nepřístojného. My víme, že bychom tyto peníze museli vrátit, pokud bychom je nevyčerpali. Snažit se tvrdit, že my jsme si všechno zařídili sami a Evropa nám s ničím nepomohla, to je velká lež. Tam, kde konaly evropské instituce, se to povedlo. Ale tam, kde členské státy spoléhaly na sebe, leccos nevyšlo. A nejde jen o zdravotnický materiál.
Jak hodnotíte záchranný balíček? Často se hovoří o snaze za každou cenu prosadit Green New Deal.
Green New Deal byl plánem před koronakrizí. A to proto, že jsme uprostřed klimatické krize. To, že je v Česku sucho, vidí každý, o tom není potřeba vést politické debaty. Jde o způsob, kterým to řešit, a současně modernizovat ekonomiku. Jde v podstatě o investiční plán. Green New Deal byl důležitým plánem, nyní je ještě důležitější. Spojujeme dohromady ochranu životního prostředí a obnovu ekonomiky po koronakrizi a využití této příležitosti pro transformaci tak, abychom ekonomiku zmodernizovali a dekarbonizovali.
Velká kritika k záchrannému balíčku míří na „nové evropské daně“. Jaký je váš postoj?
Je to trochu zkratka, nicméně to, na co narážíte, je například digitální daň. To je zatím jediný způsob, jak donutit korporace, které se pohybují v digitálním prostoru, které daní v daňových rájích a vyhýbají se placení daní tam, kde zisk skutečně vzniká, na tuto situaci reagovat. Nikdo zatím nepřišel s lepším nápadem. Některé země se snaží tuto digitální daň zavádět na národní úrovni, ale korporace typu Google jsou příliš velké, a pokud se za ně postaví Spojené státy, jsou jednotlivé země ve velmi těžké vyjednávací pozici. Pokud to ale vznikne na evropské úrovni, jde o úplně jinou vyjednávací sílu. A to je jeden z přínosů evropské spolupráce jako takové: společně jsme silnější.
Jste spokojený s tím, že Piráti patří do frakce Zelených? Podle některých programových i názorových ukazatelů by se mohlo zdát, že máte blíže k Renew Europe. Dovedete si to představit ve chvíli, kdy by součástí této frakce nebylo hnutí ANO?
Pirátská frakce v Evropském parlamentu zatím neexistuje. To znamená, že v některých záležitostech pochopitelně tíhneme více k jedné politické skupině, jindy k jiné. Obecně symbióza s Greens/FTA funguje velmi dobře. Jsou velmi vstřícní, byli jsme schopni vyjednat si dobré podmínky. I proto jsem místopředsedou Europarlamentu. To, jak jsme si blízcí na politické úrovni, je zjevné. V některých otázkách se samozřejmě neshodneme a byli bychom blíže Renew. Zelení jsou rozhodně lepší volba, pokud Obnova Evropy má ve svých řadách pokrytecky hnutí ANO. Neumím si představit spolupráci s ANO v rámci jedné politické skupiny. Opírat politiku o premiéra ve střetu zájmů je pro nás něco absolutně nepřijatelného.
V souvislosti s vyjednáváním o Víceletém finančním rámci se někde bude muset šetřit. Kde by měla Evropská unie škrtat, aby mohla podpořit ekonomiku zasaženou koronavirovou krizí?
Celý plán stojí na velkém zaúvěrování. Nutnost škrtání je zásadně snížena, ale pochopitelně se to pojí se zadlužením, což se mi nelíbí, ale nevidím jinou možnost. Z žádné krize se nelze dostat škrtáním, musíme se proinvestovat. Jsem rád, že jsme se z předchozí krize poučili, ale zdůrazňuji, že šanci máme jen jednu. Je potřeba investovat do perspektivních oblastí, do transformace ekonomiky a průmyslu takovým způsobem, abychom současně řešili klimatickou krizi. Toto nejsou peníze, které by měly jít na řešení starých problémů starého kontinentu. Jsou to peníze, které mají jít do čerstvého, nového plánu transformace ekonomiky.
Když zmiňujete staré problémy starého kontinentu, europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS) v rozhovoru pro deník FORUM 24 odsoudila naprostou nesolidaritu Andreje Babiše, který odmítá větší pomoc zemím více zasaženým koronavirem. Ale zdůraznila, že by se mělo ohlídat, aby tyto země nedostaly velký balík peněz na řešení předchozích ekonomických problémů. Souhlasíte?
Dívám se na to hlavně tak, že se bavíme o klíči, jak peníze přerozdělit, a debata o tom, kolik peněz má jít do které členské země, je debatou o desetinách procenta. Chápu ji jako marginální. Zejména z pohledu České republiky, kdy v propojené ekonomice jednotného trhu v Evropě HDP Česka stojí z drtivé většiny na exportu do zemí EU. Zotavení ekonomiky v libovolné části EU způsobuje zotavování ekonomiky v Česku. Je mnohem důležitější bavit se o způsobu investice těchto peněz do správných oblastí, do transformace ekonomiky, a rozhodně by tyto peníze měly sloužit k rozvoji malého a středního podnikání. V žádném případě by se neměly zneužívat tím způsobem, že někdo přijde, vydělí ze svého koncernu malý či střední podnik a dostane peníze. Tím největším úskalím bude ohlídat, aby tyto peníze byly správně použity.
Dojde v této souvislosti konečně k zastropování dotací v České republice?
Nemám křišťálovou kouli, ale mohu potvrdit, že diskuze na toto téma je v Parlamentu velice živá. Nemyslím si, že je to potřeba jen kvůli tomu, aby nedocházelo ke zneužívání evropských peněz velkými firmami, ale druhou zásadní věcí je to, že je potřeba dotace směřovat do zemědělských podniků, které se dobře starají o krajinu. Pokud je v Česku sucho, musíme se bavit o tom, jak se staráme o půdu. To je z hlediska zemědělských dotací klíčové.
Měla by Česká republika přijmout euro?
To je komplikovaná otázka. Tato krize nám ukázala, že mít svoji vlastní měnu nemusí být vždy úplně přínosné. Běžný český občan na tom zásadně prodělává. To, jestli bychom měli tento problém řešit tím, že přijmeme euro, je na větší diskuzi. Ale to, že bychom tam měli v konečném důsledku směřovat, je naprosto jasné, koneckonců jsme se k tomu zavázali vstupem do Evropské unie.
Vy jste momentálně europoslancem první období, jste místopředsedou Evropského parlamentu. Je něco, co vás během vašeho působení překvapilo? Co bylo nejsložitější?
Evropskou politikou jsem se zabýval dlouhodobě, takže mě nic zásadně nepřekvapilo. Pochopitelně jsem neznal všechny detaily legislativních procesů. Ale zorientoval jsem se celkem rychle. To, co mi připadalo zajímavé, je fakt, že nálož práce, kterou si jako poslanec člověk vezme, je možné velmi flexibilně určit. Když se někdo chce v Evropském parlamentu zašít, je to relativně možné. Pokud chce ovšem člověk dosáhnout nějakých výsledků, pole působnosti je obrovské. Když se do toho člověk ponoří a skočí do toho po hlavě, je to velké pracovní vytížení.
