Premiér Andrej Babiš (ANO) a předseda sněmovny Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
GLOSA / Představme si tuto situaci, sice od A do Z smyšlenou, ale rozhodně už ne tak nepravděpodobnou jako před několika lety. Její pravděpodobnost zvyšuje fakt, že ruské trollí farmy podobnou situaci a následnou zprávu skutečně bezprostředně po masakru na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy šířily. Co na tom, že po nezvratných důkazech, že jde o nesmysl, trollí farmy zprávu stáhly.
Tak tedy: Druhý den po strašlivém masakru začne vyděšenou veřejností řetězově kolovat zaručená, i rodnými listy, pasy a dalšími dokumenty doložená zpráva, že masový vrah z centra Prahy a z Klánovic je ve skutečnosti Ukrajinec. Protože, jak známo, toxické informace se šíří násobně rychleji než kladné, byť prověřené, tato zpráva, jež prý byla „mainstreamovými“ médii národu dosud zatajovaná, se bleskově rozšíří a pár týdnů kraluje sítím. Co nastane?
Akt první
Hned v prvních hodinách po této zprávě následujícího dne začnou bouřlivé demonstrace ve všech městech, na všech náměstích, s jedním společným jmenovatelem: vyžeňte všechny Ukrajince! (Kdyby se prokázaly údajné židovské nebo arabské kořeny Davida K., volaly by tytéž davy pod novou nálepkou totéž; mediální smůla pro tyto cynické těžaře zla z každé tragédie je, že masový vrah byl Čech jak poleno.)
Davy volají – a média palcovými titulky opakují: „Pryč s vládou, která podporuje a živí masové vrahy!“ „A za naše peníze!“ „Chceme nové volby!“ Nemotorné, zbytečně brutální zásahy policie proti demonstrantům jen zvýší společenské napětí. Dojde k incidentům, možná i zraněním. Demonstranti volají: „Gestapo! Gestapo!“ Výsledek?
Akt druhý
Většina „babišovců“ a všichni „okamurovci“ ožijí jako pokropeni živou vodou. Preference zmrtvýchvstalé Trikolory převýší preference všech stran pětikoalice. Oba Klausové nestačí odmítat nabídky k funkcím i ke každodenním proslovům a vystoupením na téma: „Neříkali jsme to?“
Babišovy preference vystřelí do astronomických výšin, průzkumy ukazují, že teď už by mohl pohodlně vládnout sám, okamurovcům ponechá ve stínové vládě jen pár symbolických křesel. Po měsíci demonstrací se Fialova vláda definitivně poroučí, prezident pod nátlakem vyhlásí mimořádné volby, zatím bude vládnout koalice ANO-SPD-Trikolora, s Babišovou jasnou dominancí.
Akt třetí
Po volbách, jež v této vybičované hysterické atmosféře nemohou dopadnout jinak než Andrejovým drtivým vítězstvím, jsou zrušeny některé „štvavé tiskoviny“ včetně této. Dalším dekretem se ruší všechny fakulty a katedry v republice, jež pěstují „rozkladné“ humanitní vědy, jako je historie (sociologie, psychologie, informatika či filozofie): zavřeny zůstanou do té doby, než se zkompletují a novými médii do každé rodiny imputují teze napříště jedině platné historie.
Heslo dne je: Kdo ovládne minulost, ovládne i budoucnost. Rektorem „obrozené“ Univerzity Karlovy je zvolen nedávno odvolaný děkan Národohospodářské fakulty VŠE. Statisícové demonstrace žádají denně prezidenta o vypsání referenda k vystoupení z NATO. Zástupci nové vlády okamžitě letí do Moskvy odčinit minulé křivdy na Velkém bratru páchané a oznámit masivní obnovení těžby uranu i lithia s dodávkami východním směrem na věčné časy. Svět obletí bratrské objetí s masovým vrahem a válečným zločincem Vladimirem P.
Akt čtvrtý (a definitivně poslední)
Všichni už další děj důvěrně znají, nebo měli by znát. Opakují se zde totiž přes kopírák vzorce chování jednotlivců, úřadů, médií i mas. Známe zarážející řadu obdobných historií (i hysterií) z minulosti. U nás, na Slovensku i u našich západních sousedů. Třeba v osudových lednových a následných dnech roku 1933. I tam v čase zuřící krize, v rámci „demokraticky zvolené“ nové vlády „národní záchrany“ postavili do čela jako kancléře vítěze voleb – bývalého extrémistu. Podle mnohých neškodného blázna a pouličního křiklouna.
U demokratického establishmentu panuje přesvědčení, že tohoto ve vysoké politice absolutního zelenáče hravě zpacifikují a zkultivují… Některým tento hrubý omyl docvakne, až když je pozdě, jiným až po finální apokalypse.
Epilog?
A některým snad i u nás při pohledu zpět jednou dojde, koho to po celou dobu podporovali (podle Karla Jasperse jasná politická i morální vina). Zákonitě až tehdy, když je nenávratně pozdě. „Ale co jsme mohli dělat?“ brání se pokaždé úzkostlivě korektní a pro lid příliš kožení obránci demokracie. V razantnějším postupu nám bránila platná legislativa! A hlavně: Proč svádíte vinu na nás? To ne my, lid to chtěl! A zvolil si koneckonců legálně a legitimně toho, kdo „vyvede národ z krize“! (Také Gottwaldův i Husákův oblíbený slogan.)
Protože parlament je v očích jistých lidí a voličů pořád jen zbytečná žvanírna a oklika dobrá maximálně jako žebřík k moci. Jako ostatně celá slavná, nesmyslně složitá demokracie a lidská práva, jejichž vnější znaky je ovšem nutné navenek, jako kulisu pro cizinu, pěstovat. Skutečná výsledná povaha a cíl režimu, nikoli jeho fasáda, bývá bohužel už od počátku až příliš jasná: ein Volk, eine Partei, ein Führer…
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
