ROZHOVOR / Pokud do školství nalijeme víc peněz na platy, bude o profesi větší zájem, říká Matěj Ondřej Havel, místopředseda TOP 09 a ředitel Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovořil o stavu českého školství a jeho financování, proč se podle něj zredukováním PHmax nic neušetří, a o redukci počtu malých škol jako výzvě do budoucna. Mluvil také o voličích TOP 09 a tom, proč by se podle něj straně nevyplatil ráznější marketing.

Před Vánoci proběhla stávka. Dalo by se říct, že se opravdu nepovedla, každopádně doposud je celkem diskutabilní, o čem byla. Souhlasíte? O čem byla podle vás?

Stávka byla primárně odstartovaná s tím, že bude za platy. To je jediný manévr, který školské odbory za posledních 30 let umí. Nikdy neřešily kvalitu vzdělávání, nikdy neřešily učební obsah a podobně. Peníze, peníze, peníze. V určitou dobu byly peníze ve školství opravdu problém způsobený tím, že si to povolání nevybírali potenciálně skvělí a talentovaní učitelé. To se ale už před asi 5 lety změnilo, platy se začaly zvedat a už to není úplně téma.

Co se mi na tom zdálo zajímavé, je to, že pozici odborů do značné míry nahradily učitelské spolky, ať je to třeba Učitelská platforma nebo iniciativy jako Začni učit! A ty v protestech argumentovaly kvalitou. Pokud si tedy obecně z atmosféry můžu vzít nějakou pozitivní věc, tak právě, že veřejnost diskutuje o kvalitě školství, a to je lepší než o penězích.

Kvalita souvisí i s výší PHmax, který se řešil…

Ano, snížení PHmaxu by mělo vliv na kvalitu. Když máte nižší počet hodin, musíte spojovat skupiny, nemůžete tolik individualizovat a odučit tolik hodin. Pan ministr prvně navrhoval, že by hledal úspory na tomto místě a snížil by PHmax na 85 % na základkách. Z toho potom upustil a snižuje se to na 95 %.

Vy jste s původním snížením nesouhlasil, co tedy říkáte na těch nynějších 95 %? Nebo byste PHmax zkrátka nesnižoval vůbec a hledal cesty jinde?

Zredukování PHmaxu na 95 % moc nevadí a vlastně se tím nic neušetří. Je to úspora pár desítek milionů korun, což je v kontextu rozpočtu ministerstva školství, který je asi čtvrt miliardy korun, úspora kosmetická.

Hledal bych tedy úspory jinde a jedním dechem dodávám, že hledat úspory ve školství je velmi komplikované. Peníze, které se do školství dávají, jsou totiž z naprosté většiny platy, ze kterých například právě podle PHmax platíte učitele a tak dále. Kdybyste chtěla ve školách škrtnout 20 miliard, musíte nutně propouštět. Není na čem jiném brát, protože provoz škol platí zřizovatelé.

Jediný manévr, který školské odbory za posledních 30 let umí. Nikdy neřešily kvalitu vzdělávání, učební obsah a podobně. Peníze, peníze, peníze.

Kde byste tedy úspory hledal?

Jistě se dá ušetřit na tom, že se budou parametrizovat asistenti a budou se přidělovat na školy. To nyní chystáme. Jejich počet exponenciálně roste a už neodpovídá realitě.

A jako výzvu do budoucna vidím redukci počtu malých škol na obcích. To neznamená, že tam školy přestanou úplně existovat, ale budeme je spojovat do větších celků, ušetříme na administrativě, například na řediteli. Nebo by mohl fungovat model školního autobusu, který bude děti svážet.

Takže svazkové školy?

Ano. A velmi důležitá věc. Naprosto chápu, že je velmi pohodlné mít školu v místě bydliště, ale to se dá zařídit právě školním autobusem. Ten ráno dítě naloží, odveze do školy, odpoledne ho vrátí zpátky do družiny, která už bude v místě bydliště a vy si ho po práci vyzvednete. V řadě zemí je to věc naprosto běžná.

Ještě jedna věc je důležitá. V těch malých školách, protože je tam málo žáků, nebudeme nikdy schopni smysluplně zařídit i pomocné profese typu psycholog. Ten by tam byl na 0,1 úvazku, jedno dopoledne týdně. Kdo by to dělal? Zázemí velké školy je v tomto mnohem lepší a úspora je taky velká, dokonce je to i doporučení Národní ekonomické rady vlády. Velká škola poskytuje benefity typu těch podpůrných pedagogických profesí nebo volnočasových aktivit.

Jaké myslíte, že by na to byly ohlasy například kvůli propouštění? Protože to by pak také bylo na místě…

Do jisté míry ano, tam je ta úspora. Jedna věc je provoz budov a podobně, ale redukce míst je úspora. Rozhodně se to neudělá jedním tahem pera. Dá se to dělat postupně. Přirozeně odchází učitelé do penze a učitelů máme málo, takže nenarazíme na to, že bychom vyhazovali tisíce učitelů. Dokázali bychom to během několika let velmi organicky přetavit bez hromadného propouštění.

Máme málo učitelů, jsou podle vás dostatečně ohodnocení?

Ne. Je to lepší, než to bylo, ale já bych si opravdu přál, aby měli 130 % mzdy. Bylo by to důstojné. Ode mě to nezní asi moc uvěřitelně, jsem učitel, ale mám upřímný názor, že to je povolání, které je velmi důležité, a potřebujeme, aby učitelé byli lidé, kteří jsou talentovaní a schopní, odborní, opravdu zapalují děti a dokážou být průvodci. A to je dřina a my je ve školách můžeme udržet tím, že budou mít důstojné živobytí. Důležitá věc, investice do vzdělávání nebo výdaje na vzdělávání jsou prostě investicí do naší budoucnosti. Není to podle mě politická proklamace, je to moje bytostné přesvědčení a takto se na to musíme dívat. Koneckonců poté, co se zvedly platy ve školách citelně, tak mám z pedagogických fakult zprávy, že je větší zájem, a na školách to do jisté míry také vidíme, že se nám hlásí lidi, kteří to vystudovali, dělali jinou práci a teď se vracejí.

Radko Sáblík řekl v rozhovoru pro náš web – a vy jste to vypíchl – že pokud se teď do školství naleje o 50 procent více peněz, nestane se a nezmění se nic, nestane se nic jiného, než že to bude o 50 procent dražší. V čem je podle vás problém?

Pan Sáblík je podle mě skutečně pan ředitel, který má výsledky, tah na bránu, pracovitost a ještě zkušenosti a nadhled.

Pokud nalijeme do školství víc peněz na platy, sledujeme dlouhodobý efekt, že bude o profesi větší zájem. Za tím si stojím. Co mě na jeho výroku oslovilo, je, že se musíme zabývat tím, že když máme lépe zaplacené učitele, jestli škola učí kvalitně, prostředky pro dnešní dobu a to, co budou děti v budoucnosti potřebovat. To nikdy stoprocentně nevíme, ale nemůžeme replikovat školometské, někdy až rakouskouherské metody výuky. Musíme prioritizovat, modernizovat a pracovat.

Řada absolventů nepřichází připravená na to, jak škola funguje. Neumí se orientovat v učebních dokumentech, neznají kompetence a neumí s nimi pracovat.

Je podle vás české školství zastaralé?

Jak v čem. Je zastaralé například ve skladbě učňovských oborů a do budoucna to bude ještě horší. Když uchazeče vyučujeme velmi úzkou specializaci učňovských oborů typu obráběč, víme ze statistik OECD, že mají největší šanci na to, že budou nezaměstnaní, a že za třeba 20 let jejich profese nebude existovat. Je tedy určitě cesta jít spíše všeobecnějším učňovským vzděláním s tím, že si je konkrétní firma pak zaškolí. To se už děje a firmy o to mají zájem.

Zároveň máme velký dluh týkající se jednotlivých učitelů, a to je o tom, jak přemýšlí, učí, jaké metody používají, jak prioritizují svou výuku a jestli jsou si dostatečně vědomi toho, co je důležité a užitečné. Nejde o to, že by stát chtěl, aby se učily věci, které jsou absolventní. Do jisté míry ano, a proto se dělá revize RVP.

Máme ale zastaralý učitelský mindset, přičemž zdůrazňuji, že to platí o některých učitelích, protože v kontrastu tu máme řadu komet progresivních o parník, a na nich se to musí postavit.

Je to podle vás problém pedagogických škol, které budoucí učitele připravují na tu profesi?

Ale neplatí to obecně. Vím, že se to asi mění, ale jako ředitel školy musím říct, že řada absolventů prostě nepřichází připravená na to, jak škola funguje. Neumí se orientovat v učebních dokumentech, neznají kompetence a neumí s nimi pracovat. Tohle myšlení nemají a pedagogická fakulta nebo učitelské obory na různých vysokých školách by jim ho podle mého názoru měly poskytnout.

Čím je to způsobeno?

Je to dáno jednak lidmi, kteří tam učí, přičemž znovu opakuji a zdůrazňuji, že znám řadu inspirativních odborníků, kteří tam patří, a také tím, jak jsou akreditovány studijní programy. Například se je tam menší množství praxe a některé nepotřebné předměty.

Moc by se mi líbil model „lékařská fakulta“, kdy by mohli mít učitelé teoretickou přípravu, která je nezbytná, přímo ve školách a potom se učitelské dovednosti, skutečně to řemeslo, naučili v nějaké fakultní škole, tak jako lékaři.

Vrátím se k problematice oborů, rozvoj všeobecného vzdělávání a zavádění lyceí je tedy podle vás cesta?

Ze statistik OECD vidíme, že studenti, kteří jsou všeobecně vzdělaní, mají nejmenší šanci, že budou nezaměstnaní, a největší šanci na to, že se uplatní, uživí a nebudou nám padat do sociálních systémů. Celá společnost, Evropa tedy směřuje ke zevšeobecnění oborů a je to dáno také tím, že postupuje průmysl a tomu musíme přizpůsobovat školství.

Další důležitá věc se týká třeba oborů učňovských, průmyslovek a podobně. Je potřeba školit děti k tomu, o co mají zájem firmy. Často třeba zaznívá, že si je rády zaškolí, ale potřebují, aby uměli velmi dobře na počítači. Zdá se mi, jestli je vlastně nezdržujeme tím, že je učíme něco, co v budoucnu nebudou potřebovat.

I proto nyní lycea, která se počítají mezi všeobecné obory, zažívají rozvoj a z hlediska statistik a prognóz toho, jak se vyvíjí společnost, průmysl a všechno, to dává smysl a zdá se mi to užitečné pro ty studenty.

Jako výzvu do budoucna vidím redukci počtu malých škol na obcích. To neznamená, že tam školy přestanou úplně existovat, ale budeme je spojovat.

Jiří Nantl mluvil o tom, že podpora lyceí někdy ztroskotává na ředitelích škol, kteří změny odmítají, přičemž řekl, že by klidně funkční období ředitelů limitoval. Co na to říkáte?

Kategoricky nesouhlasím, protože lidé typu Radko Sáblík by nemohli fungovat déle a už jenom kvůli němu bych se zdráhal takovou věc udělat, protože prostředí a legislativu máme modelovat pro ty dobré.

Jiná otázka je, jestli máme dobře nastavená kritéria na výběr ředitelů, jestli bychom neměli být náročnější a jestli si nechceme ujasnit, co přesně bychom si představovali, aby ředitelé hlavně uměli. Narážíme tady ovšem na to, že o ředitelskou funkci není moc zájem. Platy nejsou o tolik lepší než učitelské a máte velkou zodpovědnost.

Mám pár otázek, co se fungování koalice a komunikace s veřejností týče. Zbyněk Stanjura nedávno nešikovně řekl, že vláda již nechystá žádné změny, pak to bral zpět. Hnutí STAN minulý týden přišlo s videem z tréninkové šatny, následně s výjezdem do Karviné. Jaká je momentálně nálada v koalici?

No, tak nezatleskali jsme tomu. Každopádně nálada v koalici je pracovní a žádné turbulence jsem nezaznamenal. Co se týká výroku pana Stanjury, nesouhlasím, protože máme spoustu věcí, které chceme ještě udělat. Notabene korespondenční volba je poměrně zásadní reforma. Čeká nás zákoník práce, možná důchodová reforma a je to potřeba.

Co se týká pana Rakušana a jeho videa, je to jejich marketingový tah. Řekli, že to je jejich sebereflexe, chápu to tak. Je jedna věc, která je, myslím, potřeba zmínit, že nemůže říkat, že nebude dělat kompromisy, protože je bude dělat dál až do konce této vlády, protože každá koalice je založená na kompromisech.

My jako TOP 09 už jsme za minulý rok projezdili celou republiku a měli jsme debaty s veřejností, na které chodili samozřejmě všichni lidé, příznivci i odpůrci ve všech krajích. Navíc jsme jezdili po firmách, školách a tak dále. Podle mého názoru je to integrální součást práce politika a není to tak, že by teď Starostové objevili Ameriku.

Ano, ale asi jde o to, že je to potřeba jinak komunikovat, protože vzhledem k reakcím oni teď Ameriku dobyli. Chystá nějakou komunikační novinku i TOP 09?

TOP 09 jede neustále v takovém dvojím módu. Za prvé máme nějaký dlouhodobý program, ze kterého vycházíme při vyjednávání koalice nebo při vyjednávání zákonů. A zároveň, pokud se ptáte na tu komunikační stránku, jsme vsadili na to, že aktuální témata z programu vypíchneme do kampaně v nejlepším slova smyslu. Nyní máme Česko musí zrychlit, což je recept na ekonomické záležitosti. Spíš se soustředíme na konzistenci a nechceme to vyvolávat třeba jako ANO, když pak měli deset tiskovek za den.

A ta konzistence tedy podle vás funguje? Je pro voliče dostatečně atraktivní, aby je zaujala a oni informace, které jim chcete předat, získali?

Můžeme mít rezervy v tom, že se nám nedaří ke skupině našich voličů a potenciálních voličů, tu message dostat tak, aby si jí všimli. Ale naši voliči jsou velmi nároční. Moje zkušenost je taková, že je to skupina lidí, kteří jsou velmi dobře informovaní, ověřují si zprávy, a to, co jim slibujete, si prověřují. Myslím, že kdybychom najeli na nějakou marketingovou notu plovoucí lodi po povrchu, své voliče ztratíme, protože naši voliči žádají mít to dobře podložené, postavené na analýzách a vyargumentované. Možná máme trošku rezervu v tom udělat to tak, aby si nás všimli.