Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Vladimir Putin získal páté funkční období prezidenta Ruska. Podle změn na základě takzvaného referenda v roce 2020 je to období první. V čele země stojí nepřetržitě již 25 let, když se vynechá doba, kdy úřad formálně na jedno období přenechal Dmitriji Medveděvovi. To z něj činí jednoho z nejdéle sloužících vůdců v ruské historii. Podle komentátorů je u něj patrný podobný vývoj jako u jiných vůdců, totiž období reforem, rychlého rozvoje, stagnace a nakonec války.
„Co činí Putinovu politickou dlouhověkost stále více záhadnou, je absence jakýchkoli charakteristických rysů, osobních či politických, které by porazily jeho vyzyvatele v boji o ruský trůn. Odpověď spočívá v tom, že ačkoli ruského vůdce určila náhoda, systém se kolem něj přebudoval,“ píše ruský ekonom Konstantin Sonin.
„Putin nemá žádné vlastnosti, které by ho odlišovaly od ostatních ruských politiků, kromě funkce, kterou zastává. Je to neinspirativní řečník, jeho vyjadřování je šablonovité, ne-li přímo primitivní. Pomalu vstřebává nové informace a má potíže se zapamatováním jmen a čísel. Těžko chápe náladu posluchačů a má přinejlepším průměrný, buranský smysl pro humor,“ pokračuje Sonin.
Ekonom žijící mimo Rusko pak říká, že dokud Putin nezískal moc, na nikoho neudělal dojem a jeho zdánlivý šarm byl jen výsledkem respektu, který vzbuzoval jeho úřad. Oproti tomu Alexej Navalnyj udělal dojem všude, kam přišel, ať už mezi zkušenými diplomaty na recepci na velvyslanectví, nebo mezi vězni ve vězeňské kolonii. „Kdyby Putin vstoupil do místnosti bez ohlášení, nikdo by si ho nevšiml.“ Je podle Sonina stejně neinspirativní osobou, jako byl car Mikuláš II.
Putin neměl politický program a od předchůdce Borise Jelcina se odlišoval tím, že byl vnímán jako muž z lidu a obyčejný člověk. Po čtvrtstoletí u moci se ale už průměrnému Rusovi nepodobá. Dnes se jeho názory na většinu otázek shodují jen s názory malé menšiny, což je dáno kombinací jeho pokročilého věku a mentální nepružnosti. Proto musela přijít tvrdší cenzura a represe. Analýza takzvaných voleb z března 2024 ukázala, že režim musel ke konečnému součtu přidat Putinovi desítky milionů hlasů, aby jeho takzvané vítězství vypadalo jednoznačněji.
„Putin je nevýrazný jako člověk a stejně tak postrádá osobitost jako politik. Za celé čtvrtstoletí svého působení u moci jmenoval do klíčových funkcí lidi na základě osobních vztahů. Jejich odborné kvality hrály zjevně druhořadou roli,“ píše Konstantin Sonin. Na každého schopného technokrata, jako jsou Igor Šuvalov (někdejší vicepremiér) nebo Elvira Nabiullinová (šéfka centrální banky), připadají jinak nepoužitelní osobní přátelé Igor Sečin (šéf společnosti Rosněft) nebo Vladimir Jakunin (bývalý šéf ruských železnic).
Podle ekonoma Sonina je pohodlné věřit, že biliony rublů vynaložené na armádu a „národní bezpečnost“ jsou výsledkem nějakého mazaného plánu, ale jde jen o to, že vojenské výdaje jsou pro elity vždy výhodné a krádež se nejsnáze ospravedlňuje pod rouškou bezpečnostních zájmů.
Triumf archaické etatistické ideologie na sklonku Putinových let není prodloužením jeho osobnosti. Vnitřní válka proti modernitě, reformám a současným společenským vztahům není jen důsledkem Putinova mnohaletého působení u moci a jeho neschopnosti držet krok s měnícím se světem. Dodržování archaické ideologie vyžaduje minimální úsilí a pomáhá ospravedlnit represe nutné k udržení moci.
„Ačkoli se putinismus zdá být jedinečný, ukazuje se, že je jen tou nejprimitivnější ideologií, která zajišťuje pokračování jeho moci. Původ ‚fenoménu Putin‘ spočívá v tom, že ruský stát byl vybudován a upevněn kolem tohoto průměrného jedince. Výsledek nikdy nemohl být efektivní a ukázal se jako tragický,“ konstatuje nakonec ekonom.
Dekáda a půl stagnace vyvrcholila válkou, která vedla ke statisícům uprchlíků, zničení vědy a vzdělání a vytvoření nového ekonomického modelu, který připravuje půdu pro krizi po skončení války.
Stagnace a úpadek Ruska za dobu Putinovy vlády už je prokazatelný i ze statistických čísel. Kromě ekonomických ukazatelů prochází země demografickou krizí, protože se rodí rekordně málo dětí. Válka na Ukrajině situaci ještě zhorší, protože si vyžádá statisíce mrtvých a zraněných (z nichž značná část bude trvale invalidní) v nejproduktivnějším věku, kteří by měli celý pracovní a společenský život před sebou. Protože v Rusku nyní žije 13 milionů mužů ve věku 20 až 34 let a kromě padlých a zraněných jich několik set tisíc může emigrovat, mohlo by Rusko celkově přijít o více než 10 procent mužů ve věku 20–29 let, upozornili už před dvěma lety ekonomové Maxim Mironov a Oleg Icchoki.
V Rusku stále klesá počet nemocnic. Na konci roku 2020 bylo v Rusku 1,2 milionu nemocničních lůžek. Od roku 2010 se počet nemocničních lůžek v zemi snížil o 150 tisíc. Nejvýrazněji se snížil počet gynekologických, terapeutických a chirurgických lůžek. Počet lůžek se zvýšil pouze u infekčních a onkologických pacientů.
Země také přichází o učitele. V Rusku byl v roce 2023 propuštěn maximální počet učitelů za sedm let, celkem 193 tisíc. Lze to zjistit podle údajů Ministerstva školství Ruské federace. Oficiální ruské statistiky podle odborníků reálné údaje zjevně podhodnocují. Poslanec Státní dumy Oleg Smolin zveřejnil na svém blogu údaje Rosstatu a Ruské pravoslavné církve, z nichž plyne, že Rusko ve skutečnosti „nahrazuje“ školy náboženskými institucemi. Například v roce 2022 bylo v Rusku 41 900 kostelů a pouze 39 900 škol.
