Čínský vůdce Si Ťin-pching usiluje o rozšíření globálního vlivu komunistické Číny. FOTO: ČTK/AP/Mark Schiefelbein
FOTO: ČTK/AP/Mark Schiefelbein
ANALÝZA / Rovněž malá země může být pro Čínu velmi zajímavá. Pozornost, kterou čínské entity věnují Estonsku, dobře ilustruje, že navazování kontaktů v cizině je poháněno zahraniční politikou Pekingu spíše než ekonomickými zájmy.
Čínský režim v posledních deseti letech od nástupu Si Ťin-pchinga k moci zintenzivnil posilování svého vlivu v zahraničí. Důraz přitom neklade jen na budování přátelských vztahů se zeměmi globálního Jihu, ale také na hledání kanálů pro vlivové operace v západních demokraciích. Frank Jüris z Mezinárodního centra obranných studií při Estonském institutu pro zahraniční politiku koncem letošního srpna pod hlavičkou Sinopsis publikoval studii mapující snahy o pronikání čínského vlivu do nejmenší z pobaltských zemí.
Geostrategický význam Estonska
Estonsko má zhruba stejně obyvatel jako Praha, díky své poloze mezi Rižským a Finským zálivem je však strategicky důležitou nárazníkovou zemí mezi Evropskou unií/NATO a Ruskem. Jedná se o demokratickou republiku s vysokou mírou digitalizace a ekonomické svobody, která od osamostatnění po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 musí čelit ruským tlakům. Právě jeho komplikované vztahy s Ruskem a geostrategický význam činí Estonsko zajímavým pro Čínu, která ekonomikou i počtem obyvatel tuto zemi přesahuje téměř tisíckrát.
Ruská agrese vůči Ukrajině strategický význam Estonska ještě posílila. Zmrazení kontaktů s Ruskem a blokování ruských propagandistických a dezinformačních kanálů paradoxně otevřelo nový prostor pro čínské působení. Dezinformace a narativy, jež dříve přicházely z Ruska, tak nyní pomáhají s malými obměnami šířit entity řízené z Pekingu. Ten tak může „zabít dvě mouchy jednou ranou“ – pomáhá Rusku, s nímž ho pojí „přátelství bez hranic“, a zároveň posiluje v oblasti vlastní narativy a vliv.
Jüris v úvodu své studie zdůrazňuje, že Estonsko si tato rizika plně uvědomuje a dlouhodobě jim vzdoruje. Odmítlo několik velkých čínských projektů na rozvoj infrastruktury a po začátku války proti Ukrajině po vzoru Litvy vystoupilo z čínského sdružení pro střední a východní Evropu 14+1. V posledních letech se estonské bezpečnostní složky ve svých zprávách opakovaně na Čínu zaměřují a považují ji za hrozbu jak pro národní bezpečnost, tak pro mezinárodní řád založený na pravidlech nastavených prostřednictvím OSN a dalších nadnárodních institucí.
Neoficiální diplomacie ve službách propagandy
Studie Sinopsis je vůbec prvním pokusem o komplexní zmapování čínského vlivu v Estonsku. Zaměřuje se na působení Komunistické strany Číny prostřednictvím systémů zahraniční politiky, propagandy a jednotné fronty. Vesměs se jedná o získávání vlivu skrze neoficiální kontakty a kooptaci estonských politiků a vysokých úředníků na státní i lokální úrovni, případně akademiků a vlivných podnikatelů. Účelem těchto aktivit je získat podporu pro čínské cíle, ať už ekonomicko-strategické nebo politické.
V politické oblasti pomáhají prosazovat čínské postoje a narativy v otázkách Tchaj-wanu, Hongkongu, Sin-ťiangu či Tibetu, v ekonomicko-strategické sféře se Čína snaží ovlivnit angažmá čínských firem v budování 5G sítí nebo investice do velkých infrastrukturních projektů, v oblasti „soft power“ se nejvýrazněji prezentovala tzv. „rouškovou diplomacií“ v době pandemie covidu.
Důležitým aspektem pronikání čínského vlivu je to, že mnozí aktéři z cílových zemí (což platilo i v případě České republiky) často netuší, čeho jsou součástí. Zatímco v zemích s velkou čínskou diasporou, jako jsou USA, Austrálie nebo Nový Zéland, se čínský vliv prosazuje primárně prostřednictvím krajanských organizací napojených na Oddělení jednotné fronty, v zemích střední a východní Evropy se nejčastěji navazují „přátelské kontakty“ formou neoficiální diplomacie.
Evropští politici, úředníci, podnikatelé či akademici si často neuvědomují, že se stávají součástí mašinérie propagandy čínské komunistické strany a nástrojem jejího vlivu, když si nechávají platit cesty do Číny, přednášejí proslovy na čínskou stranou pořádaných akcích nebo ve jménu „vzájemně výhodné spolupráce“ lobbují za čínské investice.
Jüris výstižně charakterizuje čínský propagandistický aparát: „Propaganda komunistické strany buduje pozitivní obraz [Číny] a zpochybňuje kritiku. Podílí se na ní pověřená skupina státostranických orgánů koordinovaná ústředním oddělením propagandy komunistické strany a zahrnuje státní média a celou řadu organizací kulturní výměny.“
Lidová diplomacie na scéně
Jedním z nejdůležitějších prostředků pro budování kontaktů v zemích, kde není významná čínská komunita, je tzv. „lidová diplomacie“ (angl. people-to-people diplomacy). „Lid“ je zde podle Jürise, stejně jako v samotném názvu Čínské lidové republiky, zástěrkou pro komunistickou stranu. „Lidová diplomacie“ tak navenek odkazuje k navazování zahraničních kontaktů mimo oficiální státní diplomacii a státní zahraniční politiku. Ve skutečnosti ji však realizují orgány řízené ústřední komisí pro zahraniční záležitosti Komunistické strany Číny, pod niž spadá i samotné ministerstvo zahraničí.
Jako nejaktivnější z těchto institucí Jüris označuje Mezinárodní oddělení ÚV KS Číny (angl. International Liaison Department) a Sdružení čínského lidu pro přátelství s cizími zeměmi (angl. Chinese People’s Association for Friendship with Foreign Countries). Tato „lidová sdružení“ spadají pod ministerstvo zahraničí, na lokální úrovni jsou přidružena k místním úřadům pro zahraniční vztahy řízeným příslušnými stranickými výbory.
Zatímco evropská města uzavírají smlouvy o přátelství nebo partnerství s jinými městy bez jednotné politiky a státních direktiv, Čína aktivně iniciuje tyto procesy na základě jasných politických instrukcí z ústředí. Mezinárodní oddělení, jež BIS v roce 2016 označila ve své zprávě za „specifickou čínskou zpravodajskou organizaci“, je pak přímým následovníkem čínského působení v Kominterně a jeho hlavním posláním je podle Si Ťin-pchinga budování pozitivního obrazu (Číny a komunistické strany) na mezinárodní scéně, shromažďování informací a podpora ústředních orgánů v jejich rozhodování.
Jüris ve své studii připomíná rovněž definici „zahraničních vztahů“ z pera někdejšího ředitele Mezinárodního oddělení Sung Tchaa, který je označil za „symbiózu stranické, veřejné a lidové diplomacie“ s důrazem na tzv. „čtyři rukojeti“, tedy oblasti zájmu: politické strany, průzkum, kontakty a image.
Přátelství napříč politickým spektrem
Jürisova studie podrobně mapuje jednotlivé oblasti a formy pronikání čínského vlivu v Estonsku právě v duchu zmíněných „čtyř rukojetí“. Ukazuje, že Mezinárodní oddělení „vyhledávalo kontakty napříč politickým spektrem“ a „nejen s vysoce postavenými politiky, ale také s těmi bývalými“. Ti nejsou tolik v hledáčku médií a široké veřejnosti, mají však cenné vazby a kontakty ve veřejném i soukromém sektoru. Dalším cílem jsou pak často naopak mladí a nadějní politici, u nichž je perspektiva budoucího kariérního růstu na pozice, kde mohou ovlivnit rozhodovací procesy.
Mezinárodní oddělení stálo za řadou čínských aktivit také v České republice. Jeho funkcionáři se účastnili každoročního Pražského investičního fóra a platili českým politikům cesty do ČLR. Čínu takto navštívil i bývalý předseda Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěch Filip. Po svém návratu v lednu 2019 pak obhajoval Huawei, který NÚKIB označil ve své zprávě za bezpečnostní hrozbu. Podobným způsobem se mnohaletý předseda Estonsko-čínské parlamentní skupiny Kalev Kallo, který se v Číně setkával se špičkami Mezinárodního oddělení, vyjádřil kriticky k závěrům estonských bezpečnostních složek ohledně čínské technologické firmy aspirující na budování sítí 5G.
V Estonsku se Číně podařilo prostřednictvím Mezinárodního oddělení navázat kontakty prakticky se všemi důležitými politickými stranami. Zástupci těchto stran se pak pravidelně účastnili akcí pořádaných v rámci platformy 14+1, kde se setkávali s vysoce postavenými čínskými funkcionáři. Mnozí z politiků se při těchto příležitostech vyjadřovali v souladu s čínskou pozicí. Mluvili například o „zaujatosti západních médií“ nebo „potřebě vytvoření nového globálního finančního systému“.
Mezi významné kontakty patří také bývalá estonská ministryně kultury Urve Tiidus, která Čínu navštívila s delegací z pobaltských zemí a Rumunska v květnu 2016. Celou akci plně hradila čínská strana. Během cesty se delegace setkala nejen s vysokými funkcionáři Mezinárodního oddělení, ale také s čínskými politology a odborníky na zahraniční vztahy. Vyslechli si mimo jiné přednášky o iniciativě Pás a stezka, o platformě 14+1, námořní Hedvábné stezce nebo třinácté pětiletce. To mělo napomoci tomu, aby si „uvědomili, že to, co viděli a slyšeli, se poněkud liší od toho, co píší některá západní média“.
Čínský nový rok v Tallinnu
Pokud jde o ekonomickou spolupráci a investice – či spíše ekonomickou diplomacii, vzhledem k reálně zanedbatelnému rozsahu estonského obchodu s Čínou – hovořilo se o několika velkých infrastrukturních projektech s čínskou účastí. Jedním z nich byl podmořský tunel spojující hlavní město Estonska Tallinn s finskými Helsinkami. Plánovala se také modernizace několika strategicky důležitých přístavů, včetně hlubokomořského přístavu Muuga, který kromě komerčních lodí využívají i plavidla NATO. Na rozdíl od jiných evropských přístavů, k nimž Čína získala v posledních deseti letech prostřednictvím investic přístup, v Estonsku se nakonec žádný z projektů pod taktovkou Číny nerealizoval z důvodu bezpečnostních zájmů.
V současnosti je tak nejvýraznějším „úspěchem“ čínského vlivového působení v Estonsku každoroční show konaná od roku 2009 v Tallinnu u příležitosti oslav „čínského nového roku“. Jüris upozorňuje na propagandistický ráz celé akce: „V očích pracovníků propagandy [z Pekingské kanceláře kultury a cestovního ruchu, která akci organizuje] lokalizovaný a tržně zaměřený přístup umožňuje čínské kultuře zakořenit díky pěstování porozumění, zvyšování povědomí a propagování lásky k Číně.“
Jistě by šlo argumentovat tím, že kontakty v politické, akademické i kulturní oblasti si v zahraničí pěstují nějakým způsobem všechny státy, přiměřeně svému velikosti a vlivu. V případě ČLR je však třeba si uvědomit, že se jedná o systematickou a shora organizovanou vlivovou činnost řízenou k tomu sloužícími orgány. Ty mají často vazby na ústředí komunistické strany i na armádní či civilní bezpečnostní složky, jako v případě Mezinárodního oddělení.
Jedná se o ideologicky jednotný aparát, jehož jednotlivé články se neustále vzdělávají v nejnovější stranické politice a ideologii. Ty pak stojí za aktivitami, včetně těch zahraničních, jež se navenek zdají být čistě ekonomického nebo kulturního charakteru. I proto zprávy, jako je ta Jürisova, usilují o „zvýšení povědomí [o této problematice] mezi různými cílovými skupinami“ a vyzývají k širší veřejné debatě ohledně dlouhodobých zahraničněpolitických a bezpečnostních cílů – což je stále aktuální i v České republice.
