Dobytí gruzínského Suchumi před 30 lety nám připomíná nebezpečnost a brutalitu ruského imperialismu

KOMENTÁŘ / V letech 1992–1993 bojovala gruzínská vládní vojska s abcházskými separatisty podporovanými Ruskem a kavkazskými militanty, zejména Čečenci. Byla to vlastně rusko-gruzínská válka o gruzínskou Abcházii, během níž docházelo k velkým krutostem a etnickým čistkám. Právě dnes je to třicet let, co válka 27. září 1993 vyvrcholila pádem Suchumi, administrativního centra gruzínské Abcházie. Pro mne a všechny abcházské Gruzínce je tato událost symbolem nesmírného utrpení v oné světem dávno zapomenuté válce. Tváří v tvář válečné agresi Ruska proti Ukrajině nám tehdejší krveprolití připomíná, jak nebezpečný a brutální je ruský imperialismus.

Během oné války uprchly z Abcházie, která je podle mezinárodního práva součástí Gruzie, statisíce Gruzínců a desítky tisíc jich zemřely násilnou smrtí. Jednalo se o masovou vraždu a strašlivý válečný zločin, který nebyl dosud potrestán. S tímto válečným konfliktem, za kterým stálo imperiální Rusko, je spojena i jedna z historických lží, přičemž jde o symbol ruské propagandy a morálního selhání celé Evropy. V letech 1992–1993 došlo v Abcházii, která dnes funguje jako kvazistát pod ochranou Ruska, k masovému vyhlazování gruzínských civilistů, o němž se v Evropě dodnes takřka nehovoří, stále jde o politické tabu.

Organizované masakry civilistů

Při masakrech na území gruzínské Abcházie zahynulo zhruba 20 až 30 tisíc Gruzínců, 200 až 250 tisíc jich bylo v rámci pogromů vyhnáno z Abcházie, přičemž jejich domovy a majetek obsadili abcházští agresoři podporovaní Kremlem. Rusko využilo úzkou elitu Abcházců k vyhnání etnických Gruzínů z této gruzínské provincie, a tím k oslabení celé Gruzie. K Abcházcům podporovaným Kremlem se překvapivě přidali i zdejší Arméni, takže třetí generace arménských uprchlíků, která roku 1915 přežila genocidu ze strany Turků, pomáhala realizovat genocidu na Gruzíncích v roce 1993.

OBSE přijala tři rezoluce odsuzující etnickou čistku Gruzínců v Abcházii, a to v Budapešti 6. prosince 1994, v Lisabonu 3. prosince 1996, a v Istanbulu ve dnech 17.-18. listopadu 1999. Tehdejší ruský ministr zahraničních věcí Alexandr Kozyrev byl na tiskové konferenci 15. října 1993 dokonce nucen přiznat, že v Suchumi probíhá etnická čistka Gruzínců.

Dobývání Suchumi jako symbol

Obléhání Suchumi ruskými vojsky se stalo symbolem rusko-gruzínské války. Obytné čtvrti Suchumi byly pravidelně ostřelovány z ruských raketometů Grad, domy se pod dělostřeleckou palbou hroutily jako domečky z karet. Suchumi se již podobalo vybombardovanému a vypálenému městu. Při ruských leteckých úderech na obytné čtvrti umíralo množství lidí, byla to jatka.

Během ročního ruského jsme zažívali každodenní raketové útoky a minometnou palbu. Město se ocitlo bez elektřiny a vody, a bylo ruskými vojáky obklíčené a zablokované. Auta, co se pokusila odjet, byla rozstřílena. V té době jsem v Suchumi bydlel. Přišel jsem o své blízké, přátele, domov, majetek. Už se téměř zapomnělo na to, jak po pádu Suchumi 27. září 1993 Abcházci se svými ruskými spojenci rozpoutali masakr civilních obyvatel gruzínského původu. V Suchumi a v okolních v gruzínských vesnicích nejen zmasakrovali veškeré gruzínské, ale navíc ještě spálili jejich domy.

Gruzínci jako lovná zvěř

Ve vesnicích a městech Abcházie probíhalo vraždění etnických Gruzínců, na padesát gruzínských vesnic bylo terčem vyhlazovacích přepadů, lidé byli krutě mučeni. Ruské a severokavkazské hordy nebyly schopné dobýt Suchumi, a tak o to více vraždily bezbranné civilisty. Zažil jsem dny neustálého děsu z tlup po zuby ozbrojených fanatiků, kteří se neštítili ničeho. Abcházci a Rusové pořádali pogromy nejen na Gruzínce, ale i na ty, kdo je ukrývali.

Civilisty gruzínské národnosti pronásledovali jako „lovnou zvěř“, lynčovali je přímo v jejich bytech a domech, popravy bez soudu se konaly i na ulici. Bylo to plánované masové vybíjení gruzínských civilistů, stejně jako když nyní vraždí ruská armáda civilisty na Ukrajině. Přitom abcházská menšina, která tvořila před válkou méně než 17 procent obyvatelstva Abcházie, ovládla s pomocí Ruska gruzínskou většinu regionu.

Vyhnání Gruzínců z Abcházie byl naplánovaný válečný zločin. Nikdy nebyl potrestán, a to povzbudilo Moskvu k další nepotrestané agresi proti Gruzii v roce 2008. Kdyby se tehdy podařilo Rusko zastavit, nedošlo by ani k napadení Ukrajiny, jak jsem přesvědčen.

Válka byla ruským dílem

Válku přitom rozdmýchali a zavinili Rusové, protože potřebovali strategické území Abcházie. Proruské separatisty podporovali, dodávali jim lehkou i těžkou techniku, včetně tanků, raketometů Grad a protileteckých systémů. Třebaže to popírali, i mezinárodní veřejnosti bylo jasné, že ruští vojáci, převlečení za separatisty, nelegálně překročili hranice a přímo se zapojili do vojenských operací, a to nejen v řadách separatistů – ruští důstojníci separatistům na území jiného, suverénního státu přímo veleli.

Suchumi bylo prosperující a bohaté město. Prosperita skončila velmi rychle, přes noc se z něj stalo město duchů. Obyvatelé byli ruskými vojáky a abcházskými militanty z města Gaudata nuceni lehnout si na zem vedle jámy, kterou si před tím vykopali, a tito vrazi jim pak nožem podřezávali krky. Mrtvoly házeli do hromadných hrobů, jiné své oběti topili v Černém moři.

Údaje o obětech etnických čistek v Suchumi jsou neúplné. Dosud se nepodařilo vytvořit úplnou databázi lidí zabitých při masovém vraždění, ale podle tvrzení relativně dobře informovaných moskevských novin „Rossija“ zahynulo po ruském obsazení Suchumi kolem 6000 osob. Očití svědkové vypravují, že ulice byly pokryty mrtvými těly Gruzínců, jen v Kurčenkově parku zastřelili vojáci zhruba 400 osob a těla vhazovali i do moře. Podobně dopadli gruzínští civilisté ve městě Gagra.

V okolních vesničkách kolem Suchumi bylo pozabíjeno nejméně 1000 mužů, masakr trval asi hodinu. Vojáci si užívali vraždění Gruzínců, jejich ženy měli za odměnu a hromadně je znásilňovali. Na vlastní oči jsem viděl, jak oběti leží na ulicích v kalužích krve, a jak se lidé snaží pomáhat zraněným. Kreml proměnil celou Abcházii v popravčí pole prosáklé krví, a nastartoval dobře promyšlený a připravený program deportací a vyhlazování Gruzínců.

Byla to genocida

Nejkrvavější dějství v Abcházii, které je třeba podrobně prostudovat a seznámit s ním širokou mezinárodní veřejnost: z celkových 525 tisíc etnických Gruzínců v Abcházii zbylo jen asi 200 tisíc, ostatní Gruzínci byli zabiti nebo uprchli před etnickými čistkami páchanými ruskými vojáky a abcházskými milicemi z města Gaudata. Jejich domovy obsadili prominenti z proruských abchazských milicí a jejich rodiny, tedy ti, kteří vraždili a podřezávali Gruzínce, aby si mohli ponechat cennosti a šaty zabitých.

Genocida Gruzínců ze strany Rusů a jim podřízených Abcházců se v ruských médiích podávala jako abcházsko-gruzínský konflikt. Rusové jej dodnes prezentují jako boj za záchranu abcházského a ruskojazyčného obyvatelstva v Gruzii. Moskva popírala, že by separatistům dodávala zbraně, nebo že by konflikt rozdmýchávala. O větší autonomii usilovali jen Abcházci z okresu Gudauta, v jehož správním středisku byla ruská letecká základna, 37 km severozápadně od Suchumi, tj. jen 17 % z celkového počtu obyvatel Abcházie. 

Proruští separatisté, placení Kremlem, usilovali o odtržení od Gruzie a připojení k Rusku, třebaže nejvyšší funkce v autonomní republice Abcházii zastávali menšinoví Abcházci. Byli jsme jako Gruzínci vydíráni menšinovou rusko-abcházskou populací z Gudauty, které se stupňovalo. Gagra, Suchumi, Gali a Achaldaba se staly symbolem hrůzy, devastace a zločinů spáchaných ruskou armádou. Zástupci gruzínské většinové populace nikdy o žádná práva jménem Abcházie neusilovali, třebaže vždy byli utlačováni někdejším abcházským sovětem.

Stejná strategie jako na Ukrajině

Rusko tvrdí, že ruští vojáci na území Gruzie nikdy nevstoupili, ale protože se prý odtud konaly nájezdy do Ruska, ruské speciální jednotky jsou nuceny chránit ruské obyvatelstvo a základnu v Nižní Ešera pod Suchumi. Kreml se dodnes snaží očernit Gruzii za pomoci svých agentů a spřízněných médií dokonce i v Česku. Do Gruzie prý přišli jen „ruští dobrovolníci“, které vedli ruští důstojníci (stejně jako Putinovi „zelení mužíčci“ obsadili Krym), a se vzdušnou podporou ruské armády a výsadkářů, za podpory ruských válečných výsadkových lodí a vojenského námořnictva. Jednalo se o bezostyšnou zahraniční vojenskou intervenci Ruské federace.

Gruzie se ve válce bránila vpádu ruských nájezdníků a vyvražďování bezbranných gruzínských civilistů, kteří žili pod bombardováním v otřesných podmínkách bez dodávek vody a elektřiny. 13 měsíců a 13 dnů… Kdyby v Abcházii neintervenovalo Rusko, tak by boje skončily již v srpnu 1993. Separatisté už tehdy neměli ani munici, ani dostatek lidí k dalšímu vedení bojů. Ruskou strategií, jak získat kontrolu nad podobnými zeměmi, jako je Gruzie, je postavit národy proti sobě a podněcovat etnicko-politický konflikt, vystupovat jako prostředník a zůstat tam navždy.

Pozor na ruské dezinformace

Rusové mají pevně v rukou mediální kolos, jehož prostřednictvím v rámci mediální války dovedně vyrábějí proruskou „realitu“. Ruská propaganda dokázala zmást nejen desítky milionů Rusů. Kremelská propaganda, do níž Kreml vkládá velké peníze, využívá otevřenosti západního systému, zevnitř ho nahlodává a rozkládá.

Ruské sdělovací prostředky denně zaplavovaly a zaplavují éter dezinformacemi, upravují realitu ve svůj prospěch. Profesionálně směšují fakta, polopravdy a vyložené lži. Cíleně zasahují emoce a poštvávají tak lidi proti jejich sousedům a příbuzným. Bude potřeba si poradit s celou generací abcházských dětí, které vyrůstaly ve válečné vřavě a zabíjení gruzínských civilistů a jejich mrzačení braly jako přirozené věci.

Ruská strategie v Gruzii zahrnovala kombinaci nátlaku vojenskými prostředky a rozvratnou činnost hybridními nevojenskými prostředky: soubor akcí, které Rusku umožňují ovlivňovat politické, ekonomické a sociální prostředí rozdělováním, podvracením, špionáží, falešnými informacemi a zvyšováním sociálního napětí.

Poučí se Západ?

Bohužel, na Západě ani v Gruzii není rozvinutý protidezinformační systém. Ruské dezinformační mašinerii v Česku se například podařilo spojit české komunisty, pseudokonzervativce a prozápadní občany v tom, že najednou byli proruští v otázce okupovaných gruzínských území. I demokraté se ruskou propagandou nechali přesvědčit, že utlačovaná Abcházie si zaslouží být nezávislá na Gruzii… V tomto duchu se bohužel nese i film nedávno zesnulé Petrušky Šustrové s názvem Na hranicích impéria, který několikrát odvysílala Česká televize…

Západ by si měl vzít ponaučení z toho, že od studené války neudělal dost pro zadržování Ruska. Kvůli obchodu a hospodářskému růstu se s ním jen usmiřoval a ustupoval mu, věnoval příliš mnoho pozornosti získávání levné ropy a plynu na úkor naší svobody a bezpečnosti. Nejen Jelcinovi, ale i Putinovi se stále vycházelo vstříc. A Putin zkoušel, kam až ho pustíme. Teď Evropa konečně, alespoň v těch základních věcech, začala předvádět také nějakou sílu.

Mgr. Sergo Matkava je Gruzínec, rodák z abcházského Suchumi a vystudovaný právník. Poté, co přišel v důsledku rusko-gruzínské války na začátku devadesátých let o domov, emigroval roku 1993 do České republiky, kde v současnosti působí jako soudní tlumočník.