Vloni zavražděný bývalý japonský premiér Šinzó Abe si uvědomoval význam Indo-Pacifiku a varoval před sílící agresivitou Číny. FOTO: Ajswab / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
FOTO: Ajswab / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
ANALÝZA / Pojem Indo-Pacifik se objevil kolem roku 2010 a v posledních letech zažívá celosvětový rozmach, a to rovněž v Evropě. Stal se módním slovem, ale každý, kdo ho používá, s ním spojuje jiný význam a jiná očekávání. Málo se ovšem ví, že první zemí, která tento termín použila, bylo Japonsko – a to ve své koncepci „Svobodný a otevřený Indo-Pacifik“ (Free and Open Indo-Pacific, zkráceně FOIP).
Původní koncepce FOIP, kterou v srpnu 2016 v Keni představil premiér Šinzó Abe, vznikla jako klíčový prvek japonské diplomatické vize. Jejím cílem je přispět k rozvoji indo-pacifického regionu a posílit pozici Japonska, zejména v zemích ASEAN, kde jeho vliv slábne v důsledku domácí hospodářské recese a rostoucí moci Číny. Změna regionální rovnováhy sil, která odráží rostoucí tvrdou sílu Číny v ekonomické i vojenské oblasti, a tvrdý postoj Trumpovy administrativy vůči Číně však zvýšily význam omezování asertivního chování Číny v Indo-Pacifiku.
Od roku 2017 proto byla tato koncepce označována jako „strategie FOIP“ (slovo „strategie“ bylo později vypuštěno kvůli příliš vojenským konotacím). Díky rostoucímu počtu aktérů v Indo-Pacifiku, včetně zemí ASEAN a evropských zemí, spolu s tím, že si EU uvědomila geo-ekonomický a geopolitický význam „Indo-Pacifiku“, se v poslední době japonská koncepce FOIP změnila na „základní vizi pro širší mnohostrannou spolupráci“ pro země, které sdílejí společná pravidla.
Lze tedy říci, že FOIP má trojí účel: zaprvé přispět k regionálnímu rozvoji v indo-pacifickém regionu a zároveň zdůraznit přínos Japonska; zadruhé omezit asertivní chování Číny a zatřetí nabídnout širší vizi pro mnohostrannou spolupráci s cílem ochránit liberální mezinárodní řád. Ovšem vzhledem k tomu, že se obrysy a rovnováha vztahů Japonska s USA a Čínou změnily, je obtížné rozpoznat, který z těchto tří účelů je pro Japonsko prioritou, a získat úplný obraz o japonském FOIP.
Po druhé světové válce, v jejímž důsledku zahynulo 3,2 milionu Japonců, vojáků i civilistů, a která způsobila i velké škody asijským zemím, zejména současným členům ASEAN, přijalo Japonsko poválečnou ústavu, která odmítá „řešení mezinárodních sporů silou“, povoluje pouze právo na sebeobranu a omezuje vlastnictví strategických útočných kapacit. Často se poukazuje na to, že se v Japonsku vyvinula antimilitaristická kultura, která odmítá jakýkoli druh války a „použití síly“. Někteří kritici trvají na tom, že se jedná o „předstíraný pacifismus“ vytvořený existencí „rozšířeného jaderného odstrašování“ a konvenčního odstrašování ze strany USA. Je však nepopiratelné, že většina Japonců je stále ohledně použití síly opatrná, protože se obávají zatažení do války.
Rozvoj Indo-Pacifiku prostřednictvím nevojenské pomoci
Japonsko proto na mezinárodní úrovni nepřispívá přímou vojenskou silou, ale spíše nevojenskými způsoby, jako jsou budování infrastruktury, projekty sociálního zabezpečení zaměřené na hospodářskou pomoc či vzdělávání a odborná příprava. Vzhledem k nedávnému rychlému růstu ekonomické moci a zvyšujícímu se vlivu Číny a omezenému rozpočtu japonské Oficiální rozvojové pomoci (Official Development Assistance, ODA) se však zejména mezi diplomaty rozšířily obavy, že se japonský vliv v regionu zmenšuje.
Japonská veřejnoprávní televize NHK publikovala rozhovor (pouze v japonštině) s Ičikawou Keičim, někdejším ředitelem Odboru obecných záležitostí Úřadu pro zahraniční politiku Ministerstva zahraničních věcí, který japonskou koncepci FOIP vytvořil. Jako důvod jejího zrodu uvedl pocit krize v souvislosti s klesajícím vlivem Japonska v mezinárodním společenství. Ičikawa si vzal příklad z projevu premiéra Abeho s názvem „Křižovatka dvou oceánů“, který pronesl v Indii v srpnu 2007, a uvědomil si důležitost zaměření japonských diplomatických zdrojů na indo-pacifický region, který spojuje Indický a Tichý oceán, a potřebu vytvořit ucelené poselství na jeho podporu.
Po výměně názorů s úředníky z různých ministerstev a agentur nakonec přišel s poselstvím, že region by měl být „svobodný a otevřený všem“. Takeo Akiba, tehdejší generální ředitel Úřadu pro zahraniční politiku, s tím souhlasil. Výsledkem bylo, že tehdejší premiér Abe na šesté Tokijské mezinárodní konferenci o rozvoji Afriky (TICAD-6) v keňském Nairobi v srpnu 2016 představil koncepci „svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku“.
Abeho vize prosperujícího Indo-Pacifiku
Abeho administrativa vysvětlila, že vize se skládá ze tří pilířů: (1) dodržování zásad právního státu, svobody plavby a dalších principů; (2) usilování o hospodářskou prosperitu; (3) zajištění míru a stability prostřednictvím posílení „propojenosti“ mezi Asií a Afrikou a mezi Indickým a Tichým oceánem prostřednictvím výstavby infrastruktury, „budování kapacit“ a vzdělávacích projektů. Cílem této koncepce je rovněž aplikovat poznatky zemí ASEAN, které byly úspěšné v hospodářském a společenském rozvoji, v afrických zemích a zemích na pobřeží Indického oceánu, aby bylo dosaženo stability a prosperity regionu. Pro Japonsko, které je závislé na námořních komunikačních trasách (SLOC) kvůli dovozu zdrojů a dalšímu mezinárodnímu obchodu, stejně jako na námořní, energetické a ekonomické bezpečnosti, včetně stability dodavatelského řetězce, je tato koncepce nesmírně důležitá.
Pro námořní bezpečnost Japonska má zásadní význam zejména region ASEAN, který je spojnicí mezi Indickým a Tichým oceánem. Jeho posílení je tedy pro Japonsko prioritou. Symbolem japonského příspěvku zemím ASEAN je „Vientianská vize“, která byla vyhlášena na setkání ministrů obrany ASEAN a Japonska, jež se z iniciativy tehdejšího premiéra Abeho konalo v listopadu 2016 ve Vientiane, hlavním městě Laosu. Jedná se o první prohlášení japonského ministerstva obrany vyjadřující aktivní angažovanost Japonska prostřednictvím „obranné diplomacie (vojenské diplomacie)“, která nabízí nebojovou vojenskou pomoc na podporu „budování kapacity“. Tím se snaží udržovat regionální pořádek založený na zásadách právního státu a zároveň zajistit jednotu ASEAN.
Tato vize se snaží podpořit v zemích ASEAN porozumění mezinárodnímu právu v námořní a letecké oblasti a zlepšit jejich schopnosti v oblasti shromažďování zpravodajských informací, sledování a pátrání a záchrany prostřednictvím kombinace podpory budování specifických kapacit, transferů obranného vybavení a technické pomoci, jakož i školení a rozvoje lidských zdrojů. Cílem je posílit zásadu „právního státu“ a zároveň zachovat zásady ústředního postavení a jednoty ASEAN. Úsilí Japonska o podporu budování kapacit v zemích ASEAN navíc napomohlo i Obamově strategii „rebalancování“, jejímž cílem je přeorientovat se na Asii. Obranná diplomacie byla v listopadu 2019 vylepšena na „Vientianskou vizi 2.0“, která zdůrazňuje propojení Východočínského a Jihočínského moře a přesouvá se od bilaterální projektové základny k multilaterální.
Země ASEAN, jako jsou Vietnam, Indonésie, Malajsie a Filipíny, měly omezené možnosti dohledu nad pirátstvím, zločineckými organizacemi, teroristy a nelegálním rybolovem ve svých teritoriálních vodách a výlučných ekonomických zónách (EEZ). Pro vybudování kapacit těchto zemí poskytlo Japonsko 35 hlídkových plavidel, 13 malých rychlých člunů a 11 radarových jednotek pro pobřežní dohled prostřednictvím kombinace oficiální rozvojové pomoci ministerstva zahraničních věcí, obranné diplomacie ministerstva obrany a další podpory japonské pobřežní stráže.
Kromě toho byli z Japonska vysláni odborníci, konaly se semináře o námořním právu a do Japonska byli pozváni odborníci ze zemí ASEAN na školení. Je obzvláště důležité poznamenat, že Japonsko se zaměřuje na budování kapacit na podporu orgánů pro prosazování námořního práva, jako je pobřežní stráž, tedy „bílých trupů“ (lehčí lodě pobřežní stráže), nikoliv „šedých trupů“ (námořní plavidla) – zaměřuje se tedy na předcházení krizím a zamezení jejich eskalace.
Kromě obranné diplomacie probíhá zlepšování infrastruktury s cílem zlepšit propojenost, včetně obnovy východo-západního hospodářského koridoru, jižního hospodářského koridoru a železnice Yangon-Mandalay. Japonské společnosti se rovněž podílejí na celé řadě projektů v oblasti elektrické energie, přístavů, železnic, rozvoje měst, průmyslových parků, výroby (hodnotový řetězec a rozvoj lidských zdrojů), potravinářství a zemědělství. Jak zde můžeme vidět, projekty FOIP jsou mozaikou projektů jednotlivých aktérů.
Hrozba ze strany asertivní Číny
Čínské ozbrojené síly, které se skládají z Lidové osvobozenecké armády (PLA), Lidové ozbrojené policie (PAP) a různých milicí, se v posledních letech díky dlouhodobým plánům a silné politické vůli k „velké obrodě Číny“ a nadvládě Chanů (= hlavní čínské etnikum) nad Západem stále kvalitativně i kvantitativně rozšiřují. Snahy Pekingu „změnit status quo silou“ se staly v indo-pacifickém regionu vážným problémem.
Když Si Ťin-pching v roce 2015 vyhlásil vojenskou reformu a zároveň snížil skutečný počet vojáků o 300 000, zřídil také „strategické podpůrné síly“ (SSF), které mají coby samostatná vojenská sekce ve spolupráci s armádou, námořnictvem, letectvem a strategickými raketovými silami shromažďovat a šířit informace z kybernetických operací a vesmírných platforem, aby zlepšily schopnosti PLA v éře informační války.
Kromě toho byla na 19. zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny zkoumána „vícedoménová inteligenční válka“, která vedle tradičních oblastí – pozemní, námořní a vzdušné – kombinuje vojenské operace v kybernetické, vesmírné a elektromagnetické oblasti. Navíc probíhá také takzvaná „vojensko-civilní fúze“ (MCF), která kombinuje vojenské a civilní technologie a aplikace v tak rozmanitých oblastech, jako jsou bezpilotní letouny, umělá inteligence a disruptivní technologie, a její výpady se neomezují pouze na tradiční vojenskou oblast.
Je nutné zmínit, že čínské orgány označily strategickou nutnost námořní bezpečnosti za klíčový národní zájem a posílily námořní kapacity. Koncem července 2013 Si Ťin-pching zdůraznil význam námořní nadvlády, včetně posílení námořní síly, zvýšení schopnosti prosazovat námořní právo, vybudování námořní domobrany a vytvoření námořních zákonů a předpisů. Jedná se o pokračování politiky bývalého generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa, který na 18. sjezdu Komunistické strany Číny v listopadu 2012 prohlásil, že Čína bude „nekompromisně chránit námořní zájmy státu a promění se v silnou námořní mocnost“.
Čínská námořní dominance
V důsledku toho se podle americké „Výroční zprávy pro Kongres za rok 2021“ zveřejněné v listopadu 2021 námořnictvo Lidové osvobozenecké armády (PLAN) stalo největším námořnictvem na světě. Americké námořnictvo samozřejmě počtem letadlových lodí, útočných výsadkových lodí a útočných ponorek, jakož i kvalitativními aspekty, jako jsou letouny schopné přistávat na letadlových lodích, radarové senzory a zkušenosti, čínské námořnictvo stále převyšuje. Americké námořnictvo však může v západním Pacifiku nasadit pouze omezené množství svých sil a musí neustále počítat s jejich možným přesunem, tudíž čínské možnosti v západním Pacifiku převyšují schopnosti amerického námořnictva. To se stalo novou normou, neboť odstrašující účinek zajišťovaný americkými konvenčními ozbrojenými silami postupně klesá.
Například čínské výdaje na obranu v roce 2021 (oficiální údaje) vzrostly o 6,8 % na 135,5 miliardy jüanů (178,16 miliardy USD), což je dvaačtyřicetkrát více než před 30 lety, a rozpočet na rok 2022 se zvýšil na 145 miliard jüanů (230,16 miliardy USD), což je o 7,1 % více než v roce předchozím. Je rovněž nutné zmínit, že skutečné výdaje Číny související s armádou jsou ještě vyšší než zveřejňovaný rozpočet. Další jasný příklad čínské dominance: PLAN uvedla v roce 2021 do provozu 19 velkých námořních plavidel, zatímco americké námořnictvo jich uvedlo do provozu sedm a japonské sebeobranné námořní síly pouze tři.
K tomu všemu se oblasti, kde se Čína snaží rozšířit svou vojenskou a ekonomickou přítomnost a diplomatický vliv, rozšiřují také z takzvaného „prvního ostrovního řetězce“, který zahrnuje Jihočínské a Východočínské moře, směrem k „druhému ostrovnímu řetězci“ spojujícímu Ogasavarské ostrovy, Guam a Palau, a dokonce i směrem ke „třetímu ostrovnímu řetězci“ propojujícímu Aleutské ostrovy, Havaj a Tongu. Spolu s Tongou nedávno posílila Čína vztahy se Šalamounovými ostrovy, které s ní v dubnu 2022 podepsaly bezpečnostní dohodu, jež dává čínským námořním plavidlům výsadu vplouvání do přístavů a ostrovním úřadům právo žádat o rozmístění čínských vojáků a policie, a s Kiribati, které v roce 2019 ukončilo diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a snaží se posílit vztahy s Čínou. Toto vše zvýšilo pocit ohrožení u Austrálie, USA a dalších zemí.
Musíme si uvědomit, že Si Ťin-pching chápe globální uspořádání v rámci teorie historického materialismu, „realita vývoje základny (globální ekonomiky) by se měla odrážet v nadstavbě (globální politice)“, a že postavení Číny v mezinárodní politice a mezinárodním právu by se mělo přizpůsobovat jejímu úspěchu v základně. Si Ťin-pchingova úcta k Mao Ce-tungově filosofii, která zdůrazňovala význam „nezávislosti a soběstačnosti“ a „rehabilitace soběstačnosti“, ho vede k tomu, aby zdůrazňoval čínskou sebeúctu a sebedůvěru bez napodobování zahraničních vzorů a aby propagoval čínskou vojenskou a námořní moc prostřednictvím rétoriky o velké obrodě čínského národa jakožto „čínského snu“.
V důsledku toho Trumpova administrativa v listopadu 2017 představila svou vizi „svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku“, který byl v květnu 2018 přejmenován na Tichomořské velitelství USA a poté na Indo-pacifické velitelství USA. V říjnu téhož roku americký viceprezident Mike Pence zvýšil tlak na Čínu silným projevem, v němž vyjádřil své obavy. V Japonsku byl termín „Indo-Pacifik“ stále častěji zmiňován v souvislosti s kontrolou a vyvažováním Číny a FOIP byl poprvé popsán jako oficiální „strategie“ v rámci Diplomatické modré knihy z roku 2017. Slovo „strategie“ však bylo z japonské strategie FOIP odstraněno, když premiér Abe změnil svou politiku směrem ke zlepšení vztahů s Čínou. Stalo se tak na žádost poradců z Ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu, kteří se zastávali japonské podnikatelské komunity, jež si přeje udržet stabilní vztahy s Čínou.
Hlavními viníky, kteří ztěžují pochopení japonského FOIP a jeho měnícího se přínosu, jsou tak rozporuplné přístupy, které na jednu stranu podporují inkluzivní regionální rozvoj, aby pomohly zajistit rovnováhu vůči stále silnější Číně, zároveň však pokračují v japonské politice „oddělování politiky a ekonomiky“ – tedy v oddělování politických a ekonomických vztahů s Čínou ve snaze o stabilizaci ekonomických vztahů.
Nabídka širší mnohostranné spolupráce
Na summitu ASEAN v červnu 2019 byl přijat dokument „Pohled ASEAN na Indo-Pacifik (AOIP)“, v němž členové ASEAN poukazují na strategický význam ASEAN v Indo-Pacifiku jako spojnice mezi Indickým a Tichým oceánem a trvají na tom, že nikdo v regionu by neměl být vyloučen nebo ekonomicky znevýhodněn. Jinými slovy, základní zásada FOIP „svobodný a otevřený“ by měla platit pro všechny. Indický premiér Naréndra Módí na summitu Shangri-la Dialogue v roce 2019 rovněž odmítl exkluzivitu Indo-Pacifiku s tím, že se nejedná o klub omezeného počtu zemí a nikdo nemá být diskriminován.
Evropské země také poukázaly na význam inkluzivity a multilaterálního principu ve svých vlastních dokumentech týkajících se politiky v Indo-Pacifiku: Francie v roce 2018, Německo a Nizozemsko v roce 2020 a EU v roce 2021. Tyto dokumenty naznačují pochopení, že geoekonomické a geopolitické těžiště se přesunulo na východ, a navrhují širokou škálu strategických cílů, které zahrnují udržitelný rozvoj, námořní bezpečnost a zachování režimu volného obchodu. V důsledku toho byla FOIP v rámci nuancí vytvářejících větší tlak na Čínu upravena na vizi „širší mnohostranné koordinace“. To odráží záměr Japonska učinit z FOIP volnou společnou vizi pro co největší počet aktérů a dát jim možnost podílet se na ní a přizpůsobit její obsah své vlastní vizi.
Během summitu IISS Shangri-la Dialogue v červnu 2022 představil japonský premiér Fumio Kišida „Kišidovu vizi pro mír“, jejímž cílem je udržet a posílit svobodný a otevřený mezinárodní řád založený na pravidlech, v němž je se všemi zeměmi zacházeno stejně – žádná země nestojí nad ostatními a jsou respektovány národní zájmy všech účastníků. Prohlásil také, že Japonsko do jara 2023 vyhlásí „Plán FOIP pro mír“, v jehož rámci bude japonská Oficiální rozvojová pomoc (ODA) vyčleněna tak, aby přispěla k regionálnímu rozvoji prostřednictvím infrastruktury, budování kapacit, vzdělávání a posílení mezinárodní spolupráce v oblasti ekonomické bezpečnosti.
V tomto kontextu není FOIP jediným robustním rámcem, ale spíše základní vizí pro kombinaci různých rámců a iniciativ ve více vrstvách a dimenzích. Poskytuje volný prostor pro všechny aktéry, aby přinesli vlastní politickou vůli, finanční prostředky a další aktiva a usilovali o dobrovolné příspěvky pro národní a regionální zájmy na základě určitých společných pravidel, jako je „právní stát“ a „svoboda plavby a přeletu“. V tomto volném rámci byla role Japonska záměrně upozaděna, aby vynikly dobrovolné příspěvky jednotlivých zemí. V tomto kontextu je ideálním cílem japonského FOIP vytvořit region, kde jsou všechny národy respektovány a vnímány jako rovnocenné a žádný nestojí nad ostatními, bez ohledu na svou velikost a ekonomickou sílu.
Ve skutečnosti již pro spolupráci v Indo-Pacifiku existuje mnoho platforem a uskupení. Například AUKUS, jehož cílem je zlepšit obranné schopnosti tím, že Austrálii pomůže získat jaderné ponorky s pomocí USA a Velké Británie; QUAD, uskupení pro oblast ekonomické bezpečnosti, který zahrnuje Japonsko, USA, Austrálii a Indii; ASEAN, který je důležitou regionální organizací pro oblast mezi Tichým a Indickým oceánem; Americko-indická dohoda o spolupráci v oblasti ekonomické bezpečnosti, jež se týká všech zemí, které se nacházejí v Tichém oceánu; Indo-pacifický ekonomický rámec vedený USA (IPEF), jehož cílem je posílit přítomnost USA v regionu prostřednictvím hospodářské bezpečnosti; síť Blue Dot Network, jejímž cílem je zlepšit transparentnost prostřednictvím přezkoumání a certifikace investic do infrastruktury ze strany USA, Japonska a Austrálie; CPTPP, která byla původně zamýšlena jako zóna volného obchodu, do níž by byly zahrnuty i USA; RCEP, komplexní dohoda o hospodářském partnerství, která zahrnuje země ASEAN, Japonsko a Čínu; a různé další dvoustranné a třístranné dohody o spolupráci.
Vyhnout se válce s Čínou
Prioritou nadále zůstává vyhnout se přímému vojenskému konfliktu s Čínou. Bývalý premiér Abe udržoval s Čínou poměrně pragmatické ekonomické vztahy a nyní je otázkou, jak tento postoj změní Kišidova administrativa tváří v tvář rostoucímu tlaku ze strany USA na Čínu, zejména po atentátu na Abeho. To pomáhá vysvětlit, proč očekávání zemí ASEAN ohledně angažovanosti evropských zemí nebyla nikdy vyšší (viz graf níže). Země ASEAN se těší nejen na příspěvky a podporu evropských zemí v nevojenských oblastech, ale snaží se také neutralizovat vliv nepřátelských subjektů mezi vnějšími mocnostmi vytvářením spojenectví se spřátelenými vnějšími mocnostmi.
Po brutální a nezákonné invazi Ruska na Ukrajinu si uvědomujeme, že stále existují státy, které věří ve „změnu statu quo silou“ a kritizují stávající mezinárodní řád jako zastaralý. Vytvářejí strategická partnerství a snaží se narušit prosperitu a liberální mezinárodní řád založený na principu „právního státu“. Česká republika není vůči těmto výpadům imunní. Každodenní život a dodavatelské řetězce českého průmyslu jsou do značné míry závislé na SLOC v Indo-Pacifiku, kterým procházejí dvě třetiny globální logistiky. Kromě toho pokusy o podkopání demokracie a zničení soudržnosti liberálně demokratických zemí prostřednictvím kybernetické války, dezinformačních kampaní a krádeží dat a technologií zahrnují i útoky, ke kterým již v České republice došlo, přestože se nachází daleko od regionu.
Proto je důležité povzbudit indo-pacifické země, z nichž některé nemohou Rusko explicitně kritizovat kvůli strategickým kalkulacím a dalším důvodům, aby se připojily k mezinárodnímu hnutí odmítajícímu velkolepé mylné představy, že „moc dělá právo“ a „peníze dělají právo“ a že „jaderné mocnosti mají privilegované postavení“. Jinými slovy, je zásadní podporovat země v Indo-Pacifiku v rozvoji jejich vlastních schopností a povzbuzovat evropské země, aby se v Indo-Pacifiku zapojily do obrany liberálního mezinárodního řádu tím, že budou vázat svou politickou vůli, prostředky a finanční prostředky ve vícero oblastech a že se v rámci FOIP shodnou na koordinaci své spolupráce. Proto musíme věnovat pozornost zahraniční politice Kišidovy administrativy, abychom zjistili, na který ze tří účelů FOIP se chce Japonsko zaměřit a jakou mezinárodní roli hodlá Tokio v rámci FOIP hrát.
