Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
KOMENTÁŘ / Lokální spotřeba lokálně vyrobené energie. Snižování výdajů za energie, nikoliv zisk. To jsou úplně ty nejzákladnější myšlenky, na nichž je postavena komunitní energetika, kterou právě na ministerstvu průmyslu a obchodu tvoříme. Jde o energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, které mezi sebou sdílí více zákazníků nebo třeba jeden zákazník ve více nemovitostech.
Co to znamená v praxi. Například rodina má chatu, na jejíž střechu si nainstaluje solární panely, pomocí kterých si vyrábí elektřinu. Když si této elektřiny vyrobí více, než spotřebuje na chatě, bude přebytek moci využívat také ve svých domovech.
Bude jen na této rodině, kdo z jejích členů tuto elektřinu následně využije a kde v republice. Ve zkratce – vzájemné sdílení umožní snižovat náklady za energie a efektivně využívat to, co si vyrobí. Další výhodou je ještě rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů.
Zatímco tento výhodný systém je pro Českou republiku přelomový, jeho vznik ve státech EU vychází z evropské směrnice, a hlavně k němu mělo dojít do konce roku 2020.
V České republice – tak jako ve všem, co se týká rozvoje obnovitelných zdrojů – předešlé vlády pro vznik komunitní energetiky neudělaly vůbec nic.
Skupině, která bude mezi sebou sdílet energie podle výše popsaného principu, se bude po přijetí zákona říkat aktivní zákazník. Půjde o skupinu až deseti členů, kteří si budou moci vyrobenou energii navzájem posílat přes celé území České republiky. Vše bude administrativně nenáročné.
Další skupinou, která bude moci lokálně vyrobenou energii sdílet, budou energetická společenství. Půjde o větší skupiny občanů či firem, které si společně vyrobí energii a o tu se následně rozdělí.
Protože si moc dobře uvědomujeme, že komunitní energetika sice přinese českým občanům zásadní výhody, ale zároveň představuje velký zásah do fungování celého systému české energetiky, postupujeme při její přípravě velmi pečlivě.
Proto pro začátek jejího fungování zvažujeme zavést pro energetická společenství několik omezení. Zvažujeme, že jedno společenství bude mít maximálně 1000 členů a že bude omezeno na území obcí s rozšířenou působností.
Jenže ještě než jsme mohli přípravu novely dokončit, dostala se tato omezení pod kritickou palbu ekologických aktivistů a investorů v oblasti obnovitelných zdrojů.
Jejich kritika ale vychází buď z nepochopení celého systému, nebo z touhy po vlastním zisku. O některých z nich je totiž známo, že se na rozvoji komunitní energetiky chystají vydělat a omezující pravidla by jim to znesnadnila.
Zákon o komunitní energetice je pro mě naprosto zásadní, a proto bych se k jejich neférové kritice rád vyjádřil. O omezení energetického společenství na 1000 odběrných míst totiž například tvrdí, že by to znamenalo, že se komunitní energetika narodí mrtvá. A to je velmi vážné obvinění vztahující se k z mého hlediska tak důležitému zákonu.
Jaká je totiž realita? V Rakousku, které je považováno za premianta v oblasti komunitní energetiky, je průměrný počet členů jednoho společenství mezi 5 a 6 odběrnými místy. Společenství tam je přitom přibližně 1400.
Naše omezení na 1000 členů ale především vychází z nutnosti. Rozvoj obnovitelných zdrojů je u nás zanedbaný nejen legislativně, ale také z technického hlediska. Znamená to například neexistenci energetického datového centra, které umožní přechod k moderní energetice.
Bez plného fungování tohoto energetického datového centra nebude možné sdílení mezi více než 1000 členy. My toto centrum založíme nedlouho po přijetí novely a jeho uvedení do plného provozu se předpokládá v roce 2026.
Druhé omezení je územní. To vyplývá z nutnosti udržovat stabilitu distribuční soustavy, dostupnosti dat a zachování funkčnosti celého systému.
Pomůže to ale také předcházet riziku zneužívání systému komunitní energetiky ze strany nepoctivých dodavatelů, kteří například zákazníky nalákají na placenou spolupráci se slibem dodat elektřinu, kterou ale nikdy nedodají.
Územní omezení je navíc zavedenou praxí i v dalších zemích, kde je systém komunitní energetiky úspěšný. Uvědomujeme si také, že omezení právě na území obce s rozšířenou působností může u některých projektů způsobovat obtíže, a hledáme způsob, jak v takových případech udělovat výjimky.
Systém komunitní energetiky od začátku tvoříme tak, aby do jeho tvorby byla zahrnuta široká veřejnost od nevládních organizací přes distributory až po Energetický regulační úřad či provozovatele přenosové soustavy ČEPS.
Chceme, aby jeho výsledná podoba byla funkčním, a hlavně stabilním konsensem. Právě teď totiž vzniká budoucnost energetiky a komunitní energetika je její důležitou součástí.
To prohlašuji od loňského září a vůbec nic se na tom nemění. Komunitní energetika ale také představuje velký zásah do velmi komplexního elektroenergetického systému a tento zásah je potřeba udělat tak, aby princip sdílení energií již od počátku nezdiskreditoval.
Proto odmítám, aby nám podobu této důležité novely diktovali ať už zastánci fosilního světa, kteří by vydělali na tom, když by žádná komunitní energetika nebyla, nebo ti, kteří by vydělávali na tom, aby pravidla vzniklého systému komunitní energetiky byla co nejvolnější bez ohledu na případné negativní dopady.
Každé omezení, pro které jsme se rozhodli, zvyšuje funkčnost a stabilitu celého systému. Jsou přitom naprosto v souladu se základními myšlenkami komunitní energetiky – lokálností i preferováním omezování výdajů před ziskem. Stabilita a funkčnost tohoto důležitého systému jsou pro mě totiž mnohem důležitější než to, aby na něm zbohatlo pár subjektů.
Platí to ale i na druhou stranu. Slyšel jsem totiž, že jeden vlivný lobbista za zájmy fosilních oligarchů prohlásil, že bude zavedení komunitní energetiky bránit vlastním tělem. Rád bych tedy, aby si on i všichni ostatní uvědomili, že já ze svého plánu zavést skutečně funkční systému sdílení energií ustoupit nehodlám.
Autor je ministr průmyslu a obchodu za hnutí STAN.
