Ruský diktátor Vladimir Putin a srbský prezident Aleksandar Vučić k sobě mají stále blízko. FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
ANALÝZA / Jak už víme, překvapení v srbských předčasných volbách se nekonalo. Navzdory sjednocení proevropské opozice zvítězila v hlasování provázeném volebními podvody Srbská pokroková strana (SNS) prezidenta Aleksandara Vučiće, který zemí vládne pevnou rukou od roku 2014. Vučić se tak bude moci po roční pauze opět spolehnout na absolutní většinu v parlamentu, která mu umožní pokračovat v proruské a pročínské zahraniční politice.
Příznivci prozápadního směřování Srbska si s předčasnými parlamentními i místními volbami spojovali velká očekávání. Nejlidnatějším nástupnickým státem bývalé Jugoslávie v květnu otřásly hned dva případy masové střelby, při kterých bylo zabito devatenáct lidí. Slabá reakce centrální vlády na tyto incidenty probudila srbskou společnost z dlouholeté politické letargie a vehnala do ulic velkých měst desítky tisíc protestujících.
Sjednocená opozice neuspěla
Tragédie zároveň přispěla ke sjednocení prakticky veškeré demokratické a proevropské opozice pod hlavičkou Srbska proti násilí (SPN), které se postavilo vládní SNS. Zvláště velké naděje vkládala opozice do místních voleb v hlavním městě Bělehradu, kde se soustředily největší protivládní protesty. „Dobytí“ hlavního města mělo v následujících letech sloužit jako politická základna pro souboj s Vučićem, kterému se od nástupu k moci dařilo postupně ovládnout státní instituce a zastrašit nezávislá média.
Brzy po začátku sčítání hlasů však zavládlo zklamání – a to nejen mezi srbskou opozicí, ale i v Evropské unii, které se země pod Vučićovým vedením stále více odcizuje. SNS se ziskem bezmála 48 procent hlasů znovu ovládla národní parlament, a dokonce v něm získala absolutní většinu ztracenou ve volbách v loňském roce. Opoziční hnutí SPN skončilo s více než dvacetiprocentním odstupem na druhém místě. Vládní strana uhájila i vítězství v místních volbách v Bělehradu, přestože tady byl její náskok podstatně menší – pouze pětiprocentní.
Nespravedlivé a plné podvodů
Prohra srbské opozice se odehrála v nerovných podmínkách a za použití celé řady volebních manipulací a podvodů, na které upozornili domácí i mezinárodní pozorovatelé. Pozorovatelská mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) například ve své zprávě konstatovala, že volbám „dominovala rozhodující účast prezidenta, která spolu se systémovými výhodami vládnoucí strany vytvářela nespravedlivé podmínky“. Poukázala také na „závažné nesrovnalosti“ ve volebním procesu včetně „kupování hlasů a falšování volebních uren“.
K zvláště závažným případům volebních manipulací docházelo právě v Bělehradě, kam podle pozorovatelů ze srbského Centra pro výzkum, transparentnost a odpovědnost (CRTA) svážely autobusy desítky tisíc Srbů ze sousedních států, aby se s falešnými dokumenty zúčastnili voleb. „Vzhledem k rozsahu a pestrosti volebních podvodů v Bělehradě docházíme k závěru, že výsledky voleb v hlavním městě neodrážejí svobodně vyjádřenou vůli místních voličů,“ píše CRTA ve své předběžné zprávě.
Opoziční kandidát na bělehradského starostu Vladimir Obradović z tohoto důvodu žádá opakování místních voleb – a to samé požadovaly stovky protestujících, které se v pondělí po vyhlášení předběžných výsledků vydaly do ulic hlavního města. Takový scénář je ale silně nepravděpodobný, volební manipulace totiž nejsou v Srbsku žádná novinka – podobná obvinění se objevovala už při prezidentských a parlamentních volbách v loňském roce.
Gratulace z Kremlu
Zatímco západní státy v čele s Německem označují volební proces v Srbsku za „nepřijatelný pro zemi, která usiluje o členství v Evropské unie“, vítězství vládní strany vzbudilo dle očekávání příznivé reakce v Putinově Rusku. „Vítáme tento úspěch pana Vučiće,“ prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, který Srbsko označil za „bratrský národ“ a vyjádřil přesvědčení, že volby povedou k „dalšímu posilování vzájemného přátelství“.
Obě země spojuje pravoslavná víra i historické vazby – Srbsko Rusku do značné míry vděčí za svoji nezávislost na Osmanské říši a bylo jeho spojencem za první i druhé světové války, přestože vztahy ochladly v době, kdy Jugoslávii ovládal komunistický diktátor Josip Broz Tito. Po rozpadu Jugoslávie pak Rusko podporovalo autoritářskou politiku srbského prezidenta Slobodana Miloševiće a do dnešní doby neuznává odtržení Kosova.
Současný prezident Vučić tuto podporu Rusku oplácí třeba tím, že se po plnohodnotné invazi na Ukrajinu v loňském roce odmítl připojit k mezinárodním sankcím a v zemi dovoluje působit velkému množství ruských dezinformačních médií. Jejich výklad agrese na Ukrajině a obecně vztahů mezi Ruskem a Západem pak zpravidla přebírají i srbská provládní média. „Je šokující, že srbská vláda, která oficiálně usiluje o vstup do Evropské unie, toleruje, a dokonce podporuje šíření ruské propagandy prostřednictvím provládních médií,“ popisuje Pavol Szalai z organizace Reportéři bez hranic (RSF).
Na „manipulaci informací a šíření ruské válečné propagandy“ ve zpravodajství vládě nakloněných médií v čele se stanicemi TV Pink a TV Happy nebo s deníky Informer a Večernje Novosti letos ve své zprávě upozornila rovněž organizace CRTA. „Převládá ruská interpretace války. Západ za ni nese největší odpovědnost, zatímco Rusko ‚osvobozuje‘ Ukrajinu od nacismu a snaží se vypořádat s Američany vyrobenými biologickými zbraněmi. Utrpení obětí si Ukrajina vymýšlí,“ popisuje organizace nejčastější narativy přítomné v médiích navázaných na prezidenta Vučiće.
„Věrný přítel“ komunistické Číny
Rusko není jediná protizápadní velmoc, ke které má Vučićovo Srbsko dlouhodobě blízko. Stále pevnější vztahy totiž současná vláda navazuje s komunistickou Čínou, pro kterou se Srbsko stalo prostřednictvím takzvané Nové hedvábné stezky jakousi branou na Balkán. Čínský prezident Si Ťin-pching dnes Srbsko označuje za „věrného přítele“ a obě země letos v říjnu podepsaly dohodu o volném obchodu, která by měla vylepšit postavení srbských vývozců medu a vína.
Srbsko si od sbližování s ČLR slibuje také masivní investice do infrastruktury, zejména pak do budování dálnic. Čína se naopak v zemi stejně jako jinde po světě soustředí na přírodní zdroje a mimo jiné skupuje místní doly na měď a na zlato, což jsou klíčové suroviny pro řadu zelených technologií.
Spolupráce s Čínou má i temnější stránky – Srbsko od komunistického režimu například ve velkém nakupuje kamery s pokročilou technologií na rozpoznávání obličejů, které jsou v ČLR používány k utužení totalitní kontroly nad společností. Balkánská země se zároveň stále více spoléhá na dodávky čínských zbraní, které začínají nahrazovat ty ruské. ČLR tak v nedávné době Srbsku prodala kupříkladu systémy protiletecké obrany FK-3 nebo bezpilotní letouny CH-95 a CH-92A.
Srbsko mezi Západem a Východem
Vztahy Srbska se Západem jsou proti tomu navzdory proklamovanému Vučićovu cíli vstoupit do Evropské unie na bodu mrazu. Důvodem je nejen již zmíněné srbské přátelství s Ruskem a Čínou nebo úpadek demokracie na domácí politické scéně, ale také pokračující napětí se sousedním Kosovem, které vyvolává obavy z obnovení vojenského konfliktu.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová dala minulý měsíc jasně najevo, že bez zlepšení vzájemných vztahů nemůže ani jedna z těchto zemí pomýšlet na členství v Evropské unii. „Je naprosto zásadní, aby obě strany navázaly dialog a pokročily v normalizaci vzájemných vztahů,“ prohlásila během návštěvy Bělehradu. „Srbsko musí zahájit implementaci stávajících dohod a neztrácet v této oblasti čas.“
